Pobožnost 10. 4. 2020 – Velký pátek

Zde můžete využít mluvenou podobu (soundcloud), autorem je sestra farářka Hana Ducho a kolektiv .

Zde můžete pobožnost stáhnout ve formě MP3 (vpravo nahoře zvolte „stáhnout pomalu“, potom opište kód do příslušného pole a opět zvolte „stáhnout pomalu“; 40 MB).

Velký pátek 10. 4.  2020

Pobožnost

Marek 15,20-33

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, dnes je Velký pátek a my si připomínáme ukřižování a smrt našeho Pána Ježíše Krista.

Přijměte od nás tuto pobožnost, kterou pro Vás připravili presbyteři a s. farářka.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista.

Introit: Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. (Ž 31,63)

Píseň: 331 Má víra pohlíží  

Modlitba: (autor Ladislav Beneš)

Všemohoucí Bože, Velký pátek nám připomíná tvé milosrdenství a slitování. Vždyť jsi nás tak miloval, že jsi pro nás vydal svého Syna Ježíše Krista, aby obětovaný beránek umřel na kříži, a tak nás vysvobodil. Ač se nevidíme tváří v tvář, spolu s mnoha křesťany celého světa se dnes k tobě modlíme s velikou pokorou i bázní.

Vyznáváme, že je pro nás zatěžko přijmout, že to byl i náš hřích, kvůli kterému šel Ježíš cestou služby, utrpení a smrti. Kdo jsme my, že ses rozhodl projevit nám svoji lásku místo odsouzení? Vždyť my bychom, Bože, nejen před našimi bližními, ale právě před tebou chtěli vypadat dobře: Jsme plní odhodlání – a přece často zklameme. Chtěli bychom jednat jen dobře, a přece mnoho pokazíme. Vyznáváme, že doma či ve společenství bratří a sester jsme plni odhodlání tobě důvěřovat a řídit se tvou dobrou vůlí – ve všedním životě však zjišťujeme, že jsme slabí a naše víra nedokáže vždy vzdorovat a obstát. Obzvláště v těchto dnech si uvědomujeme, jak je lidský život křehký.

Náš dobrotivý Otče, ty nás znáš, ty víš lépe než my, co se nám honí hlavou i srdcem, ty víš, jak často nejsme sami svoji, ale jsme vláčeni cizími silami, přemáhají nás obavy i nejistota – prosíme, smiluj se nad námi, odpusť nám naše viny a hříchy. Pane Ježíši Kriste, Beránku Boží, smiluj se nad námi! Prosíme, obnov nás skrze Ducha svatého, daruj nám svůj pokoj. Dej ať je zvěstování tvého Slova o kříži a vzkříšení světlem i nadějí, posilou i občerstvením. Pro Ježíše Krista, toho za nás ukřižovaného a který nyní s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. – Amen.

Čtení a úvaha: Marek 15, 20-34

Milí přátelé v Kristu,

ukřižovali Ježíše z Nazareta. Toho, který uzdravil tolik lidí. Dával šanci různě ztroskotaným existencím. Neschvaloval násilí. Osvobozoval z pout sobectví a zval k lásce. Přibližoval lidem Boha. Všechno, co dělal a říkal bylo pravdivé a nosné. 

Jenže se to neslučovalo s nastavením světa. Ježíš svým učením vyžadoval změnu, nastavení mysli a srdce. To vyvolalo napětí. Jeho slova o pokoji a nenásilné jednání vedla naopak k nesnášenlivosti a agresi.

Ukřižovali ho. A s ním chtěli ukřižovat i to nové, co přinášel, to božské.

Nemohlo to skončit jinak.

Ježíš to tak přijímá a nevzdoruje. V žádné části procesu necouvl. Přijímá utrpení. Smrtelnost, smrt.

1 Když Ježíš nese těžký kříž, je vyčerpaný po výslechu a bičování. Padá pod tíhou kříže. Nechá si proto pomoci od Šimona z Kyrény.

Někdy padáme pod tíhou vlastního života a modlíme se k Pánu Ježíši, aby nám pomohl nést náš kříž. Ale tady je to naopak. Pán Ježíš je tak vyčerpán, že už nepomůže nikomu jinému, ani sobě. Potřebuje pomoc on sám a přijme ji od Šimona.

Vyznáváme, že Ježíš zemřel za nás. To neznamená, že on zemřel a my už nezemřeme. Znamená to, že umíral a zemřel s námi. Tak jak umíráme my. Prožil to, co prožívají umírající.

Díky jeho cestě se i pro nás cesta smrti může stát schůdnou. Ježíš nás učí vlastní slabost a smrtelnost přijímat. A také ji sdílet s druhými. Umět odlehčit od tíhy života těm, kdo jsou vyčerpaní.

2 Ježíš byl ukřižován na místě zvaném Golgata, to znamená Lebka. To je místo veřejných poprav blízko Jeruzaléma. Dnes se přesně neví, kde se původní Golgota nachází. 

Potřebujeme to ale přesně vědět? Vždyť máme ve světě spoustu Golgot, Lebek. Míst, kde se popravuje. Kde nespravedlivě umírají lidé. Lebka to je prostě jakékoli místo utrpení a beznaděje.

3 Ježíš visí na kříži. Kolemjdoucí ho uráží. A velekněží se zákoníky se mu posmívají: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže…Ať sestoupí z kříže. Kdyby byl Mesiáš, tak by to přece dokázal. A my pak uvěřili…“

Takového Mesiáše by chtěla spousta lidí. Mesiáše, který všechno zvládne. Popere se se vším. Sám sebe zachrání. Aby pak mohl zachraňovat další. Ano, já si přeju Mesiáše silného, úspěšného, nevyčerpaného a nevyčerpatelného. Takového, který by zemřel v úctyhodném věku, obklopen svými žáky.

Od Ježíše jeho žáci utekli.

Je na svou smrt sám. Cítí se opuštěn přáteli i Bohem.

4Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ – volá Ježíš z kříže. Přivlastňuje si slova 22. žalmu a dává jimi průchod své bolesti, zoufalství, pocitu osamění i neschopnosti porozumět tomu, co se právě děje a proč.

Ježíš na kříži naříká… Kde jsi teď Bože?

Když si žalm 22 přečteme celý, zjistíme, že to není jen výlev zoufalství. Ke konci jeho autor vyznává: Hospodin mi odpověděl… nepohrdl poníženým…neukryl před ním svou tvář; slyšel, když k němu o pomoc volal.

Přece tedy i zde, na kříži, v umírání, je Bůh přítomen. Jemně a tiše je na blízku…

V posledních dnech hodně přemýšlím o tom, co má Bůh společného nejen s koronavirovou pandemií, ale vůbec s lidským utrpením. Nám je vlastně dobře, ale co třeba lidi v uprchlických táborech, ve válečných oblastech?

Pokouším se hledat odpovědi, vysvětlení.

Možná je to opravdu trest, varování. Možná musím vidět hlavně to pozitivní, vykřesat více motivace jít dál. Objevit jakýsi nám zatím skrytý smysl. 

Ježíš Kristus na kříži ve své bolesti nemá žádnou odpověď.

Naříká.

Jestliže celým svým životem představoval Boha, tak jej představuje i teď.

Když vyznáváme, že Bůh je všemohoucí, asi si často představujeme Boha tak, že je nade vším povznesený, všechno ví, má všechno pod kontrolou.

Velkopáteční příběh nám však odhaluje Boha vše-mohoucího jinak. Jako Boha mohoucího i naříkat. Boha, který cítí bolest a soucítí.

V knize Genesis Bůh prožíval lítost a trápil se i, když viděl násilí a zkaženost lidstva. Byl zdrcený, když se od něj jeho lid odvracel. V podobě člověka Ježíše pak plakal u hrobu svého přítele Lazara.

Apoštol Pavel píše, že Duch svatý „sténá“ v našem nitru, zatímco my sténáme v bolestech všeho stvoření.

„Obejmi svůj kříž a on se zazelená a rozkvete“ – napsala jedna středověká mystička.

Nemusíme mít na všechno odpověď a vysvětlení. Možná nejlepší odpovědí na jakékoli utrpení je právě náš nářek. Soucit, kterým obejmeme vše bolavé.

Když Duch svatý sténá v našem nitru, stáváme se miniaturními chrámy Boží přítomnosti a jeho uzdravující lásky.

A právě zde se mohou zrodit nové možnosti. Nové projevy laskavosti. Nové vědecké poznatky i nová moudrost pro naše politiky.

Uprostřed nářku se rodí nová naděje, že se i kříž tohoto světa zazelená a rozkvete. Že se zrodí nový život. Amen

Píseň: 662 Do země se skrývá

Přímluvy: (autor Hana Capoušková)

Pane Ježíši Kriste,

Beránku boží, který jsi zemřel na kříži i za nás, voláme k tobě a prosíme o tvoji milost a lásku v této době.

Přimlouváme se za lidi postižené pandémií, za nemocné a umírající, prosíme buď jim blízko a drž je ve své ruce. 

Prosíme za lidi, kteří se bojí, mají strach o sebe a své blízké,

za lidi osamělé, staré i mladé, na které nemá nikdo čas. Prosíme, vzbuzuj v ostatních lidech soucit a veď k pomoci.

Modlíme se za vlády a politiky, dej jim moudrost a rozvahu k rozhodování.

Modlíme se za lékaře, sestřičky, ošetřovatele, za všechny, kdo se starají o nemocné a za ty, kdo pomáhají. Prosíme o sílu pro jejich službu.

Přimlouváme se za kazatele a kazatelky, za faráře a farářky, kněze a pracovníky v církvích. Aby uměli zvěstovat slovo potěšení a povzbuzení.

Prosíme za děti a mladé lidi, za učitele a ty, kteří je vedou. Modlíme se za rodiny a jejich soudržnost.

Prosíme, pomoz, aby se vše, co se děje, obrátilo k dobrému.

Ty, Bože, můžeš učinit víc, než jsme schopni pomyslet. Na tvoji milost očekáváme.

Voláme k tobě slovy Pána Ježíše Krista:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Požehnání:

Bůh ať je před tebou, aby ti ukázal pravou cestu, a tys měl za kým jít.

Bůh ať je vedle tebe, aby tě mohl vzít za ruku a ty jeho.

Bůh ať je za tebou, aby tě ochránil před zlými lidmi.

Bůh ať je pod tebou, aby tě chytil, když bys snad padal.

Bůh ať je u tebe, aby tě těšil, když budeš smutný.

Buďte s Bohem, on je s Vámi. Amen

Tento příspěvek napsal/a dne 10.04.2020 v rubrice Kázání.