Text: Mt 17,1-9 Kazatel: Daniel Ženatý
Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“
Mt 17,1-9
Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu. Od čeho uplynulo šest dní? Od chvíle, kdy Petr jako první z lidí poznal a vyznal – Ježíši Nazaretský, ty jsi Mesiáš. Pochopil. Uvěřil. Najednou to do sebe zapadlo – ano, je to tak. Ty jsi Mesiáš.
Vzápětí Ježíš řekl, že jde do Jeruzaléma, bude mnoho trpět, bude zabit a třetího dne vzkříšen. A to byl pro Petra šok. Když jsi Mesiáš, tak nebudeš trpět! Vzal si Ježíše stranou a začal ho kárat, o čem to mluví! A Ježíš ho zpraží, jdi za mne, tvé myšlení není z Boha ale z lidí.
Jak moc na to oba mysleli? Jak vypadali další dny po takovém rozhovoru? Šest dnů po této události stoupají na vysokou horu. Stvořitel potřeboval šest dnů na tvoření, učedníci měli šest dnů na to, aby si to srovnali v hlavě. Někdy si také rovnáme v hlavě, co se stalo. A ještě to nemáme srovnané a přijdou další události a vrší se to v nás, jako ledové kry na jaře na břehu Labe.
Vystoupili na vysokou horu. Na místo, kde se často dělo něco mezi člověkem a Bohem. Mojžíš, Eliáš, Ježíš, každý z nich už na vysoké hoře byl a něco důležitého se dělo. Teď tam stoupají krok za krokem i učedníci. A Ježíš byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. Učedníci už z toho musí být tumpachoví. Nejprve že má trpět, a teď pravý opak utrpení. Stále jim Ježíš bourá jejich představy. Kým on vlastně je?
Nejprve ho viděli jako mimořádného muže. Pak se z mimořádného muže vyklube Mesiáše. Vzápětí se mají vyrovnat s Mesiášem, který bude mnoho trpět. A po šesti dnech je to zase jinak. Jeho tvář jako slunce a oslnivě bílý šat.
Možná začínají tušit – bude trpět, ano, ale pak se ještě ještě něco stane. Utrpení není to poslední co jej čeká. Ještě něco bude. Sláva, světlo, šat oslnivě bílý.
Možná učedníci cítili něco podobného, co cítíme my, když lékaři řeknou našim milým, je to vážné už pro ně nemůžeme nic udělat. Jinými slovy – konec. A my hledáme, a tušíme a věříme, že po utrpení ještě něco přijde. Něco co není z toho světa, ale míří to sem za námi. Utrpením to tady nekončí. Bůh se o to stará.
A hle zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak spolu rozmlouvají.
Obvyklý výklad je, že tito dva zastupují Písmo – zákon a proroky. Někdo by mohl namítnout, že o Eliášovi se ale nikde nemluví jako o zástupci proroků. A navíc, v židovském chápání byl starý zákon trojdílný, ne dvoudílný. Ještě Spisy patřily k zákonu a prorokům.
Když hledáme proč Mojžíš a Eliáš, můžeme hledat, co mají tito dva společného s Ježíšem. Oba starozákonní muži bojovali za víru v Boha bez pověr a předsudků. To Ježíš taky. Oběma přitom šlo o život, Ježíšovi taky. Oba skončili divně. Mojžíš nedošel do zaslíbené země a jeho hrob nikdo nikdy neviděl, Eliáš zmizel, byl vzat do nebe. Na Ježíšově konci nebylo také nic běžného.
Konec těch tří mužů vypadá z lidského hlediska jako ztroskotání. Jakoby nestačili dokončit, co chtěli, povědět co měli. Ještě je něco před nimi. To mají možná společné s Ježíšem. Ještě není konec. Ještě je něco potřeba dodat k životu který dosud končí smrtí. Možná je to tam na hoře porada před rozhodující bitvou.
Pak čteme – a na to Petr odpověděl. Zajímavé. Nikdo se ho na nic neptal. Ti tři velcí mluvili spolu. Petr asi reaguje na to, co viděl. Na to odpověděl. Mistře postavme stany. Každému z vás jeden. Na sebe a na Jakuba a Jana nemyslel.
Snad je to pokus tu chvíli zastavit, a udělat z ní skutečnost. Je tady dobře. Takhle ať to zůstane. Co bys chodil do Jeruzaléma, tam tě čeká utrpení a smrt. Zůstaneme tady, jsou zde slušní lidé, žádné nemoci, křik, utrpení.
Někdy bychom také rádi pozdrželi krásné chvíle. Aby nám je nekazilo pomyšlení na to, co přijde. Krásná chvíle trvá, těšili jsme se na ní, ale my už ať chceme nebo ne myslíme na to, že skončí. Zítra zase do práce, dohadování, schůze, a pak nakoupit a zaplatit faktury.
Ještě Petr nedomluvil a světlý oblak je zastínil. Doslova oblak světla je zastínil. Boží hlas zazní z oblaku světla. Toto je můj milovaný syn, kterého jsem si vyvolil. Toho poslouchejte. Jako při křtu, i nyní potvrzení shůry. Potvrzení, že syn jde dobrou cestou. Je to v souladu s Boží vůlí, aby šel do Jeruzaléma a trpěl. Toho poslouchejte. Slyšte ho a žijte podle toho.
Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Když se člověk setká s živým Bohem, je to šok. Mojžíš už tu zkušenost má za sebou. Taky se bál když hořel keř a Bůh jej posílal do Egypta. Vyděšeným je potřeba pomoci. Proto přichází většinou anděl, jako k pastýřům při Kristově narození, aby je uklidnil. Nyní přichází Ježíš a uklidňuje je. Dotkl se jich a řekl, vstaňte a nebojte se. Oni pozvedli oči a už nikoho jiného než Ježíše neviděli.
Pak sestupovali z hory a Ježíš jim přikázal, aby o tom nikomu nevykládali, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých. To co viděli a prožili, nemá bez jeho zmrtvýchvstání smysl. Nikdo tomu neporozumí. Nevykládejte o tom. Týká se nás nějak ten příběh?
Určitě týká. Jak? Ukazuje, jak důležité je bourat falešné představy o Kristu. Falešné představy jsou jako zrcadlové bludiště. Působí zmatek a nikam nevede. Náš zachránce je ten, kdo se narodil v chudobě, vnášel Boží lásku na zemi, trpěl, zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen. Žije, je s námi, jedná a jednou přijde. Křtem patříme jemu. Co je nad to – zkoumejme pečlivě, zda nám to nezakrývá to podstatné.
Žijeme v jedné události, která začala Abrahamem, jde přes Eliáše a Mojžíše a učedníky kdysi až k nám dnes. Událost, kterou má Bůh ve své režii. Křtem jsme její součástí. To nám dává důstojnost. Nejsme hej počkej.
Děláme chyby. To ano. Nejsme dokonalí svým chováním. Některé věci se nám nedaří. Něco nám vyklouzlo z ruky a rozbilo se. Děsíme se nemocí, trneme o své blízké. To k nám patří.
Ale. Ale jsme uprostřed procesu, který Bůh začal, který Bůh také dovede do cíle.
Jdeme, a Bůh nás vyzývá, abychom Krista slyšeli a poslouchali. Protože po utrpení ještě něco přijde. Něco jako světlo, bílý šat, nebo hostina.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi to světlo světa. Ať tě vidí všichni, kdo ztrácejí naději, jsou nemocní, propadají malomyslnosti.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Tobě patříme po celý svůj život. Nejen někdy, nejen v neděli. Zveš nás, dáváš nám své dary, trneš když se ti ztrácíme, spěcháš za těmi, kdo si kazí život. Posiluj naši víru.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Někdy se zdá, že nejen my, ale i nevěřící dobře vědí, jaký jsi, jaký bys měl být, co bys měl dělat, o koho se starat, co jsi udělal špatně a co by se nemohlo stát, kdybys skutečně byl. Falešné představy rostou jako plevel a cloní ve výhledu na tebe. Veď nás, abychom se stále ptali, tebe slyšeli a tebe poslouchali. A toho co se o tobě jen tak říká se nebáli.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo jsou nemocní. Za ty, kdo se o nemocné starají. Prosíme za děti a dospívající, za ty kdo je vzdělávají. Skláněj se Pane ke ztrápeným, potěšuj znavená srdce, nepřestávaj dávat svůj pokoj roztěkaným a neklidným.
Prosíme za ty kdo jsou raněni tragedií v Alžírsku, konfliktem v Mali, nepokojem v Indii a na dalších místech.
K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
A také prosíme dávej nám moudrost při volbě pana prezidenta. Rozum jsi nám dal, dávej i moudrost, abychom poznali, komu je tvá církev pro smích a komu pro radost.
Amen
Ke tvorbě kázání posloužil skvěle komentář Jiřího Mrázka, díky za něj!
