Text: Žalm 12 Kazatel: Daniel Ženatý
Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“ „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“ Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
Hospodine, pomoz! Jasná, naléhavá prosba. Jaký je důvod prosby? Je zle! Ubývají ti, kdo jsou plní víry a zbožnosti. Lidé, co za něco stojí. Je na ně spolehnutí. Takoví ti věrní, moudří, stateční lidé – byli tu a už skoro nejsou. Končí… Dali bychom slovům 3 tisíce let staré modlitby za pravdu? Zdá se vám, že ubývají takoví ti lidé, co o tom ani nemusí mluvit a jakási moudrost a pokora z nich vyzařuje? Co prostě věří Bohu a vše kolem nich je jasné a bezpečné? Je jich méně, než jich bývalo?
A nářek pokračuje. Lidé mluví prázdně, zbytečně. Nejen obecně, ale dokonce i mezi svými nejbližšími. I se svým kamarádem a přítelem mluví prázdně a o ničem. Nářek, že lidé nevyužívají dar řeči, aby spolu mluvili o dobrém i zlém, radosti i starosti, tak, aby to co říkají, bylo jejich vlastní, jejich já, jejich život, něco co s nimi souvisí, co k nim patří… Je to tak? Podepsali byste to? Nemysleme hned na ty druhé, ale na sebe – jsme v tom nebezpečí že mluvíme jen tak, aby se mluvilo, o ničem? Využíváme dar dobré řeči?
A podobně nářek pokračuje – lidé mluví úlisnými rty. Úlisně je zde ve zvláštním ve smyslu, něco jako – přidávat slovům na kráse. Nejde zde o kritiku, že mluví hrubě, nebo sprostě. Tomu bychom rozuměli a jmenovali bychom s gustem politiky, kteří tak mluví. Jde o výtku, že mluví nadbytečně krásně. Nadbytečná krása asi odvádí od reality a působí nevěrohodně. Když nám někdo nabízí své úžasné zboží a je to samá kudrlinka, naše podezření roste, to známe.
Ale – netrefuje se starý text do něčeho, co je současné? Co je in? Snaha mluvit hezky, vyrovnaně, vlídně, je to dobré, ale je to pravdivé? Podávám tím o sobě správný obraz druhému? Nepůsobím v něm chaos? A působit v druhém chaos je něco co jde proti tomu, co se Bohu líbí.
Ostatně o jakési rozdvojenosti mluví i další výtka stavu společnosti – mluví obojakým srdcem. Přesněji, ale méně pěkně by se mohlo přeložit – mluví ze dvou srdcí. Nebo, užívají dvě srdce a jednou mluví z toho, a podruhé z onoho. Kdo se v tom má vyznat! Kolik podvodů se děje pomocí tohoto triku. No, možná jsme my sami nějaký užili. Jeden omluvný list podepisují rodiče, jeden omluvný list si podepisuji sám. Jedna vycházková knížka na vojně pro nadřízené, jedna pro kontrolu venku. A tak dál. Mluvíme ze dvou srdcí? Podle toho co je třeba?
Pak se modlitba promění v doporučení – Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá. Doslova – ať je Hospodin od sebe odstřihne pryč. Odlomí pryč. Všechny, kdo říkají, jsme dost silní, máme na to, náš jazyk naše mluva na to stačí.
Sám za sebe mám pocit, že jsou to dnes ti, kdo se vysmívají lásce a pravdě, mají kamarády na důležitých místech, zesměšňují vzdělání, netuší, proč by měli druhým naslouchat – s úsměvem říkají – máme přece jazyk, víme co a jak, kdo je našim pánem? – Hospodine, chce se nám přidat, oni jsou strašně nebezpeční – odstřihni je pryč, ať odpadnou a přestanou mít moc, kterou dokážou zneužívat.
To je prvá část Žalmu. Modlitba, Hospodine, pomoz! Důvod? S lidmi je to zlé. Končí ti, kdo tobě věří, lidé mluví prázdně i se svými přáteli, jejich řeč je zbytečně krásná a to možná mate víc, než kdyby byla hrubá, užívají k řeči dvě srdce – Hospodine pomoz! Tvé dílo je v ohrožení! To co ty vnášíš do světa a co po nás chceš je na úbytě. Dělej něco! Zasáhni!
Druhá část Žalmu je o tom, co dělá Bůh. Bůh reaguje na prosbu a říká: Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků povstanu. To je krásné slovo. Bůh zasáhne. Bůh se do toho vloží. Investuje svou moc do tohoto světa. Proč tak dělá? Pro útlak ponížených a pro sténání ubožáků.
Napadne nás, je důvodem Boží intervence ta předchozí modlitba? Reaguje na ni Bůh? Protože zazněla, proto Bůh jedná? Reaguje Bůh na to, že lidé mají dvě srdce a mluví příliš krásně a přitom prázdně., že si myslí, že svým jazykem si mohou dovolit vše?
Nebo jsou ta slova o ubohém stavu světa jen zbytečným nářkem, který se občas vede. Takové to brblání, které se někdy považuje za zdvořilý standard, aby se neřeklo, že jsem divný, že se mám dobře? Těžko takhle za Pána Boha rozhodnout. Ale. Ta modlitba se zřejmě rodila právě v srdci poníženého ubožáka. V srdci někoho, kdo sténal a trpěl. A svými slovy popsal, co ponižuje. A Bůh slyší.
To je důležitá informace o Bohu. On zasahuje ve vztahu k sténání, ponížení a útlaku. To jsou věci, které nesnese. Když se toto děje, on jedná. Napravuje. Ve prospěch těch, které to mele. Koho to dnes mele? Lidi bez práce? Lidi s postižením duchovním, tělesným? Ty kdo pracují v sociálních službách? Ty kdo si začali s drogami, alkoholem, půjčili si naivně peníze? Ženy trpící domácím násilím, ženy samoživitelky, děti, které nikdo nechce, uprchlíky, které nikdo nechce.
Žalm neříká, že tito lidé jsou lepší, a že lidé, kteří mají zaměstnání a jsou zdraví, dost vydělávají a mají rozum a pevnou vůli aby si nezačínali s drogami – že tito lidé jsou horší. Zde nejde o hodnocení lidí kdo je lepší a kdo horší.
Jde o informaci, že Bůh jedná tehdy, když vidí nebo slyší nebo se potká s útlakem ponížených a sténáním ubožáků. To jej s prominutím nadzvedne. To je uvede do varu a pohybu. To on nesnese.
Odtud i pro nás výzva, abychom jednali, když se děje ponížení a útlak. Ne proto, že jsme posedlí touhou pomáhat. Že máme mesiášské sklony. Ale proto, že Bůh jedná, když je konfrontován s poníženým a utlačeným. Nechce, aby to takhle bylo. Proto my máme jednat.
Hospodin říká – povstanu a doslova postavím do spásy, strčím do spásy toho poníženého a sténajícího. Já to udělám a nebudu se ptát nikoho. Je to moje rozhodnutí… Jeden překlad má – postavím do bezpečí toho, nad nímž si odfrkují ti, kdo si myslí, že mohou všechno. Odfrknout nad někým, jako saň v pohádce pronásleduje zlým dechem, nebo jako voják ničí plamenometem. Ty, na které ten zlý dech míří, ty říká Bůh, postavím do bezpečí.
A pak se z Žalmu stane chvalozpěv – co vysloví Hospodin, to jsou slova ryzí, bez příměsí, bez chyby, slova nejvyšší kvality, jako stříbro sedmkrát protříbené.
A Žalm končí – protože tvé slov je takové, ty nás budeš střežit navěky a chránit před tím pokolením. Už zase se kolem potulují ti, kdo by chtěli, aby to zde šlo podle jejich not, a tebe nepotřebují, případně si z tebe Bože dělají legraci.
Jakoby uklidnění na závěr. Ono to zde asi Bože takhle pořád bude. To co prožíval pisatel žalmu před tisíciletími, to budeme prožívat i my. Bude se zdát, že těch dobrých lidí ubývá. Stále kolem nás budou různě ponižovaní a nešťastní. Stále jako učedníci kdysi na hoře s Ježíšem budeme mít tu a tam touhu z toho světa plného napětí uniknout. Ale nelze z toho uniknout. Lze mít v tom napětí a chaosu naději. Lze slyšet a číst zkušenosti těch, kdo poznali, že Bůh prostě jedná, když se setká s ponížením a útlakem. Lze tomu věřit. Je to dost? Nebo málo?
Kriste, ty jsi prošel ponížením, posměchem až k hrozné smrti. A Bůh tě nezavrhl, ale vzkřísil tě, dal ti všechnu svou část a úctu a slávu. Prosíme, ať se tato víra stává naší pomocí pro každý den, který žijeme, ať se stává pomocí těm, které to mele a oni nevědí, kudy z toho ven.
Pane Ježíši Kriste, je tolik lidí na světě, kterých si smíme vážit. Otevírej nám mysl i zrak, abychom je chtěli vidět. Podporuj a posiluj všechny, kdo jednají ve prospěch druhých, ať jsou věřící či nevěřící… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Dávej nám sílu zbavit se úlisných rtů, dvojakého srdce, jazyka, který se trapně chvástá. Sice kolem sebe vidíme dost lidí, kteří by si s tím měli pospíšit, ale přece jen je dobré začít u sebe… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Čiň nás schopnými odkrývat moc a sílu informace, že Bůh to nevydrží a jedná, aby se zastal ponížených a ubohých. Dej, aby to těm, kterých se to týká, někdo řekl. A nás uč jednat podobně, jak slyšíme, že jedná Bůh… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za lidi bez práce, za ty kdo žijí s postižením duchovním či tělesným. Za ty, kdo si začali s drogami, alkoholem, půjčili si naivně peníze. Prosíme, pomoz ženám trpící domácím násilím, matkám samoživitelkám, potěšuj děti, které nikdo nechce, skláněj se k uprchlíkům, které nikdo nechce. … K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.