Text: 2 Kor 4,16-18 Kazatel: Daniel Ženatý
A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
Kdo má pravdu? Ďábel, nebo Ježíš? Koho poslechnu? A jak to poznám kdo je kdo? Boj o pravdu a o život trvá stále. Děje se v různých podobách, podmínkách, situacích. Bojuje se všude, zdaleka ne jen v církvi. Při běžných rozhodováních všedního dne, v rodinách, ve společnosti, při rozhovoru Obamy s Putinem. Pořád se to mele kolem stejného nervu. Kdo má pravdu? Kdo je kdo? Koho poslechneme? To, koho poslechneme, se pak promítá do mnoha rovin života – komu budu věřit? Jak budu žít? Čím a kým se budu obklopovat? Co pro mě bude důležité? Jak budu nebo nebudu spokojený s životem? Jaký budu mít vztah k okolí, přírodě, společnosti? Kdy budu šťastný a kdy budu svírán neklidem.
Ježíš nabízí způsob života založený na důvěře v Boha. To je základní pozice. Člověče, patříš Bohu. A on tě má rád. To stačí. Toho si hleď, o to pečuj. A všechno ostatní, moc, sláva, úspěch, bohatství, zdraví – to nejsou základní hodnoty, na nichž bys měl stavět svůj život. Moc může sloužit i dobrým věcem, jistě, ale není nade vše. Sláva snad také může být prospěšná, snad, nevím. Bohatství určitě může dobře sloužit, a pevné zdraví, to má velikánskou hodnotu. Ale ne nejdůležitější. Ta zní – patříš Bohu a on tě má rád.
Řekne se to snadno, žít způsob života založený na důvěře v Boha. Ale. Může to být velmi těžké.
Apoštol Pavel založil sbor v Korintu. Po čase tam přišli učení vzdělaní muži, a vedli sbor zdánlivě dobrým směrem. Ale. Vyčítali Pavlovi zhruba – kdybys byl skutečně apoštol, uměl bys lépe mluvit. Tedy – copak by si Bůh vybral někoho, kdo koktá? Copak by si vybral Bůh někoho, kdo má málo peněz a musí se nechat život? Kdo není slavný? Kdo nemá pevné zdraví? Kdesi hluboko pod těmi námitkami je nabourána důvěra v Boha. Zpochybněna. To oč se pokoušel ďábel. Pochybnost která říká, skutečně tě Bůh má rád, když ti nedopřává to, co – podle lidí, podle ďábla – tvoří zde na zemi dokonalý život? Copak by se Bůh zřekl pěkného vzhledu, ohebného jazyka, dobrého postavení? Bůh přece přeje dobré věci – není tedy nedostatek těchto věcí znakem, že tě Bůh nechce a nemá rád? Kdyby tě měl rád Pavle, dal by ti lepší řeč a více peněz a lepší společenské postavení.
Pavel říká – vy jste úplně na hlavu. Vy tomu vůbec nerozumíte. Jste úplně vedle, ono je to úplně naopak! Boží moc je průzračně viditelná v tom, že působí skrze mne, a já nemám nic z té dokonalosti, kterou podstrkuje ďábel. Právě v tom, že ty lidské předpoklady nemám, právě v tom Bůh ukazuje, že to jde žít zde na zemi tak, jak žil Ježíš, a být spokojen. Skromně, a přesto plně, radostně a přesto odpovědně.
Podobně Mistr Jan Hus. Příšerný tlak to na něj musel být. Jsi normální? Všichni ti říkají, že církev svatá a koncil mají pravdu – copak jim nevěříš? Copak si jich nevážíš? Nejsi náhodou moc nafoukaný? Až – i když to asi nikdo neřekl – a copak můžeš spoléhat na toho Boha, který vypadá a myslí a jedná jako ten nazaretský tesař? To chceš obstát v tomto světě? Četl jsi málo odborné literatury?
Kdo je úspěšný? Kdo je na tom dobře? Kdo je nakonec blahoslavený? Přesně před sedmdesáti lety bylo v noci na 9. března 1944 Osvětimi – Březince zabito 3.792 Čechoslováků, mužů, žen, dětí. Nejprve jim asi půl roku dovolili žít uvnitř tábora nadstandardním způsobem. Manželé a děti bydleli sice odděleně, ale mohli se stýkat, měli co jíst, nacisté se k nim chovali podstatně slušněji než k ostatním. Těžko se dnes hledá proč, zda chtěli podobné divadlo pro vnější svět, jako to dělali v Terezíně, nevíme. To není důležité. Pak náhle přišel příkaz všechny odvézt do plynových komor. Samozřejmě věděli, proč mají vylézt na náklaďáky, a kam je asi těch 800 metrů povezou… Kdo je blíž Kristu? Kdo je blíž Kristově boji na poušti, jeho kříži, tomu co říkal, koho označoval za blahoslavené? Kdo je milý Bohu a odporný ďáblovi? Kdo život získal a kdo život ztratil?
Nejsme schopni ve smršti informační války rozhodnout, jak přesně to je na Krymu. Ale jedno je jasné. Někdo po svobodě touží, a někdo touží po ještě větší moci. Někdo chce žít důstojně a svobodně, a jiný se opájí silou, kterou určitě nedostal od Boha.
Je první postní neděle. Šest neděl do velikonoc. Každý z nás, sám, si to smí v hlavě rovnat. Kdo má pravdu? Podle koho chci žít?
Pokud najdeme odvahu žít podle Krista, přinese nám to zvláštní uklidnění. ÚIevu. Smím být spokojený s tím, co mám, a jak mám. Jdu správným směrem, i když mám méně než ostatní a zdraví neslouží. I když mě ďábel láká, abych se k němu přidal a měl chvíli možná život snadnější.
A ještě něco, život s Kristem nemusí být smutný. Může být veselý, smíme se smát, dělat si legraci ze sebe i jeden ze druhého. Jako ti kdo vědí spolu s Pavlem, že každé soužení má svůj konec, že cesta na kříž končí vzkříšením.
Ďábel prevít se pořád bude snažit nás dostat. Pořád do nás bude šťouchat a říkat, kdyby ta cesta s Bohem byl dobrá, tak bys přece musel – a bude jmenovat, co by mohlo být lepší. Jeho snaha nekončí, bojuje všemi způsoby, obrací pravdu naruby. Těšme se a radujme se, že se smíme držet toho, kdo mu nepodlehl, tomu kdo nás svou cestou.
Svatý Bože, tobě věříme. Vyznáváme, že se nám to někdy nedaří, ba naopak, daří se pochybnostem, zda to vůbec má s tebou cenu. To vyznáváme a prosíme, odpusť nám.
Hledáme naplnění ve věcech, o kterých beztak víme, že pominou a nic nám nepřinesou. Ale ono nám to nedá, pořád nás to láká dát na ně víc než na tebe. To vyznáváme a prosíme, odpusť nám.
Pane Ježíši Kriste, uč nás žít podle sebe, ukřižovaného a vzkříšeného Pána. Radostně a přesto pokorně. Nadějně a přesto ne naivně. Moudře a přes to ne bázlivě a zatrpkle. Ty víš, že se nám to moc nedaří. To vyznáváme a prosíme, odpusť nám. Pane, smiluj se nad námi.
Prosíme za trpící, opuštěné, sevřené. Přimlouváme se za nemocné. Za ty kdo je ošetřují a už ztrácejí sílu i trpělivost… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za pokoj a smíření všude, kde je nepokoj. V Kyjevě i na Krymu, za naše sbory a všechno kdo žijí v Bohemce, Veselinivce a Pervomajsku. … K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za pokoj a smíření v Sudánu, Sýrii, Nigerii, stejně tak v naší zemi, v našem městě, v našich rodinách i v našich srdcích…. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo pláčou nad zemřelými, v domech či nemocnicích, při haváriích na silnicích nebo při leteckém neštěstí u Vietnamu… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Amen