Text: Ex 14,13-14 Kazatel: František Plecháček
Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodinzachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet .“
Milé sestry, milí bratři, vyvolený Boží lid se brzy po vyvedení z Egypta opět ocitá ve veliké tísni. Před ním moře – a zezadu se k němu blíží egyptská armáda. Farao vyrazil za uprchlými otroky v čele veliké vojenské výpravy. Šest set rychlých válečných vozů, to už byla nějaká síla! Situace smrtelného ohrožení, ze které zdánlivě neexistuje východisko.
Podobné situace a scény se často objevují v moderních akčních filmech. Hrdina má v zádech partu chlapů s ostře nabitými zbraněmi a před sebou už jen zábradlí mostu nad rozbouřenou řekou nebo okraj střechy mrakodrapu. Správný akční hrdina se z toho nakonec vždycky nějak dostane. Protože akční film je pohádka pro dospělé. Ovšem biblická vyprávění nejsou pohádky. Bible je o skutečném světě – ano, mohu to tak říct – o nás. A vyděšený Izrael tady ani zdaleka nepřipomíná partu ke všemu odhodlaných hrdinů.
Izraelci velmi rychle dojdou k závěru, že proti Egypťanům sami od sebe nemají žádnou šanci. Ve veliké úzkosti volají k Hospodinu. A zároveň nadávají Mojžíšovi. Kdyby je byl pěkně nechal v Egyptě, bylo by jim teď líp. Jako by úplně zapomněli, jak to s nimi v otroctví ve skutečnosti vypadalo, jak tam vzdychali a hekali a zoufale křičeli o pomoc. Jako by jim strach zatemnil mysl.
Všimněme si, že mluví jen o dvou variantách – smrt a nebo otroctví. Volají sice úpěnlivě k Hospodinu, ale zřejmě už s ním ve své veliké úzkosti nejsou schopni počítat. Nestává se nám to také, že pod tlakem trápení a úzkostí zapomeneme, že přestaneme počítat se svým Bohem? Ovšem biblický příběh nás má povzbudit k důvěře. S Hospodinem můžeme počítat. Smíme se na něho spolehnout a svěřit se do jeho milosti i tam, kde všechny lidské opory selhávají, kde nám už nezbývá vůbec nic – žádná síla, žádné chytré rady ani nápady…
Ta, jak se dnes říká, vysoce stresová situace má ještě jeden následek: Izraelci začnou hledat viníka svých potíží. A nejvíc na ráně je pochopitelně Mojžíš! Všimněme si Mojžíšova chování. I když je nespravedlivě obviňován, Mojžíš se nesnaží sám sebe nějak bránit. Neodpovídá na reptání a nadávky stejným způsobem; nejedná podle hesla „na hrubý pytel hrubá záplata“ nebo „jak ty mně, tak já tobě“. Jako by si už načal zvykat na skutečnost, že být v Božích službách neznamená jen přijímat samé pochvaly a plácání po zádech, že je třeba vyrovnat se také s odporem a třeba i nějakým tím nespravedlivým obviněním, vytrpět i křivdu, nevděk – a přitom nezahořknout.
Služba živému Bohu vyžaduje také pokoru, tichost a trpělivost. Mojžíš se tady drží svého úkolu – tak jak by se ho měl držet každý kazatel. Na výčitky a vyděšený křik odpovídá slovem Božím: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte!“
Slavné slovo! Tady je třeba připomenout, že Egypt je tu symbolem pro všechno zlé, co člověka ohrožuje a strhává do otroctví, co pustoší a ničí lidský život. Egypt tady vlastně představuje všechno, z čeho my lidé nutně potřebujeme vysvobodit.
Existuje o tom spousta knih, nejenom psychologických, ale i beletrie, vypráví o tom spousta filmů – o selháních, nevyznaných a neodpuštěných vinách, které se s člověkem táhnou dlouhé roky, celý život, a nedají mu volně vydechnout, o minulosti, která člověku neustále dýchá na záda, děsí ho a ztrpčuje mu i ty nejhezčí chvíle. Vypráví o tom různými způsoby spousta moderních příběhů – o tísni a prázdnotě, z níž se lidé nedokážou sami vymanit.
A nyní tady Hospodin svým dětem vzkazuje: „To všechno, co vás teď ještě trápí a děsí, jednou provždy zmizí. Skončí to v mořských hlubinách!“ A my, kteří věříme v Ježíše Krista, smíme vyznat: Ano, Hospodin pro nás ve svém Synu připravil veliké vysvobození. Všechny naše viny a hříchy skončily v mořských hlubinách – to znamená: byly dokonale, jednou provždy smazány! A to platí i pro budoucnost: „…jak vidíte Egypťany dnes, tak už je nikdy neuvidíte.“ Tedy ne že se z těch hlubin zase něco starého vynoří a znovu se to do nás zakousne!
Dnes jsou při různých příležitostech s oblibou na různé lidi vytahováni tzv. „kostlivci ze skříní“. Nejeden bulvární novinář se snaží něco vyšťárat – nejenom na politiky, ale třeba i na hvězdy showbyznysu, na tzv. celebrity. Nějakou pikantní podrobnost, která by se dobře prodávala, něco, na co dotyčný nešťastník už dávno zapomněl nebo si aspoň přál zapomenout. Ale Písmo nás tu ujišťuje: vysvobození, které pro nás náš Bůh připravil, je dokonalé a trvalé. Přináší nám dokonalé odpuštění a opravdu nový počátek. To, co je za námi, je opravdu za námi. Pán Bůh proti nám nikdy nepoužije nic z toho, co nám jednou provždy odpustil! On na nás žádné kostlivce ze skříní nevytáhne.
„Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet“ – kraličtí přeložili přesněji „a vy mlčeti budete“ Boj je výhradně Hospodinův. Hospodin sám provedl svůj lid mořem a pohřbil v mořských vodách všechno, co jeho děti ohrožovalo a chtělo zahubit. Hospodin sám završil dílo vysvobození ve svém jednorozeném Synu. Od okamžiku zatčení procházel i Ježíš bojem za naši záchranu zcela sám. Od té chvíle už mluví v evangeliích pouze on – a jeho protivníci. Ježíšovi nejbližší ve chvílích jeho nejtěžšího zápasu mlčí. A když už někdo z nich přece jen promluví, zazní: „Neznám toho člověka!“
Pozdější církevní tradice se pokoušela tuhle Ježíšovu naprostou osamělost na cestě kříže aspoň trochu napravit a vylepšit. Obklopila Ježíše, dalo by se říci, celým realizačním týmem, skupinou lidí, kteří ho i na jeho poslední cestě doprovázeli. Jenže o tom v bibli nic není! Ježíš ten zápas za naše vysvobození vybojoval opravdu zcela sám. Zakusil i tu nejtěžší opuštěnost – opuštěnost od Boha. Proto na kříži volal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
To veliké vysvobození je beze zbytku dílem Božím. Když jde o naši záchranu z moci hříchu a smrti, není člověka, který by mohl Pánu Bohu radit nebo jakkoliv pomáhat, něco přidat z vlastních zdrojů. K Božímu dílu spásy není možné nic doplnit. Lze ho jen ve víře vděčně přijmout. Ten 14. verš by se ovšem dal také přeložit: „Hospodin bojovat bude za vás a vy budete umlčeni.“ Tedy: váš pláč a křik bude umlčen tím velikým milosrdenstvím a slitováním, které vám váš Bůh prokáže. Nebudete k tomu mít co dodat. A užasnete. Zmocní se vás radost z Boží spásy, která otevírá lidská ústa k chválám a díkům. Ano, tohle dokáže Boží vysvobozující moc: ústa, z nichž se ozývalo jen reptání a úzkostný křik, se naplní radostnou chválou a písní díků.
Pane, děkujeme ti, že nad naší slabostí a pláčem nekroutíš pohoršeně hlavou, ale ve chvílích, kdy už nemůžeme dál, se k nám skláníš, abys nás vzal do náručí. Prosíme tě, dál trpělivě přemáhej naši nervozitu a obavy. Ať všechno těžké, co nás v životě dosud potkává, dál ztrácí váhu ve světle Kristova vítězství. Amen.
