Text: Lk 2,41-52 Kazatel: Daniel Ženatý
Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Ježíš a jeho odpověď – musím být tam, kde jde o věci mého otce. A oni nerozuměli… Je to první informace o tom narozeném, rozbaluje, odhaluje se to pomalu, kdo to je, jako dárek, jako tajemství. Je to ten kdo má něco společného s Bohem! Kraličtí – nevěděli jste, že v těch věcech, které jsou otce mého, musím já býti?
Podobný rozpor – že měli strach, že se ztratil. Napětí – rodiče že se ztratil lidem, Ježíš jako by říkal, já jsem se neztratil, já jsem tam, kde mám být, kde to je nejbezpečnější, co nejblíže Bohu! A v duchu, jestli se někdo ztratil tak vy, ne já…
Hledali ho tři dny! Jednak – Když to sečteme – jeden den domů, jeden na zpět, tři dny hledat a pak zase jeden den cesty odkud se vraceli – zdržení pět dní! Po pěti dnech tam kde byli předtím…
Mnohem později, když zemřel, byl tři dny „někde“ – a pak byl vzkříšen. Jako by tři dny zrálo to, co dělá Pán Bůh. Tak i v tom chrámě něco zrálo, co dělá Pán Bůh. Zdržení je okrajová záležitost. Něco důležitého zrálo.
Marie – bála se o něj. Věděla od anděla Gabriele už před narozením Ježíše, že to s tím dítětem bude nějaké jiné, než u jiných dětí. Marie trpěla, a víme že pak trpěla i když Ježíše křižovali a on umíral. Je nám líto všech matek a rodičů, kteří trpí úzkostí o své děti. Uschovávala si to vše ve svém srdci.
Aniž to rodiče věděli – zůstal Ježíš v chrámě. To je hodně široké téma. I děti dříve narozené se možná lehce zachvějí… Když jsme byli malí, bylo to občas, udělali jsme něco, co rodiče nevěděli, posunuje se to, dopíváme, a pak dospělost a úplná samostatnost. A rodiče nevědí co dělají jejich dvaceti třiceti čtyřiceti leté děti.
Je to těžká doba pro děti i rodiče, když se děti stávají samostatné. Snad jen jedno – rodiče a babičky a dědečci co zde jsme: vzali jste vážně, že vaše děti nebo vnuci už mají 18 nebo 19 let? Můžete si dovolit změnu ve svém přístupu k nim! Víte to? Dejte tu změnu najevo. Třeba tak, že až přijde vnuk, vnučka, uvařte jim kafe, nebo otevřete láhev dobrého vína a jen tak maličko si nalejte do skleničky, a můžete chvíli mlčet a čekat, co dítěte či vnuka řekne, jak žije. Třeba si dosud vůbec netroufal vás zeptat, nebo říct, jak mu je! Třeba vám bude krásně, byla by škoda o to přijít!
Rozumný je ten, kdo starším naslouchá, kdo se nebojí ptát, kdo dokáže naslouchat. Není moudrý a rozumný ten, kdo všechno ví! Moudrost neznamená všechno vědět! Moudrost znamená mít otevřené uši i pusu i srdce! Šalomoun chtěl od Pána Boha doslova slyšící srdce.
Pro Marii a Josefa to bylo těžké pochopit, že Ježíš nepatří jenom jim. To rodiče čeká – pochopit a přijmout, že jejich dítě jednou bude patřit někomu jinému. Ježíš nepatří nikomu, že by na něj někdo měl nárok. A zároveň je nablízku všem. Pro všechny žije, umírá a je vzkříšen a přítomen.
Pro nás případné napomenutí, není jenom náš, a potěšení , ale je náš, to ano, pokud by nám ho někdo chtěl upřít.
Pane,
Prosíme za děti, za ty kdo z dětství procházejí do dospělosti, za ty kdo jsou dospělí a neumí být samostatní. Je tolik nástrah, šikmých ploch, falešných cest, prosíme, buď jim blízko, ať poznají, co je dobré.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za maminky a tatínky takových dětí, ať zvládnou tu změnu, že jsou najednou zase bez dětí. Prosíme za babičky a dědečky, ať se i ve svém pozdějším věku naučí být těmi, kdo slyší, radují se a poučují jen docela maličko.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Uč nás všechny moudrosti. V každém věku můžeme začít. Tak nějak rovnoměrně mluvit, ptát se, naslouchat.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Je tolik dětí na světě, které nikdo nevychová, nikdo je neposlouchá, nevědí jaké to vlézt k rodičům do postele, nemohou chodit do školy. Prosíme zůstávej s nimi, a nás veď tak, aby nám to nebylo jedno a hledali jsme, jak můžeme pomoci.
K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za trpící na celém světě, za pronásledované křesťany v Asii a Africe. Amen