Text Sk 5,1-11 | Kazatel: Daniel Ženatý
Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli. Text: Sk 5,1-11
Tento text si církev připomíná v čase po svatodušních svátcích. Stalo se to v době po vylití Ducha, kdy se církev tvořila. Však také vina těch dvou lidí jde popsána jako jednání proti Duchu svatému. Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně?
A Trojiční neděli připomíná Boží svrchovanost. Není možné lhát Bohu. Bůh je svatý, nelze s ním koketovat nebo jej podvádět.
První společenství křesťanů v Jeruzalémě. Mnozí z nich všechno opustili. Teď jsou spolu a musí se nějak živit. Daří se jim, mají vše společné. Byli jedné mysli a spočívala na nich milost Boží. Důležitá informace. Spočívala na nich milost Boží. Proto bylo možné to, co se tam dělo. Obdobné pokusy politiků zavést, že všichni mají všechno společné, musely zkrachovat. Milost Boží na nich nespočívala, a ve svých plánech s ní nepočítali.
V Jeruzalémě se zatím daří. Nikdo netrpěl nouzi. Ti kdo měli pole a domy je prodávali a utržené peníze dávali apoštolům k nohám.
A příběh vypráví o tom, kdy se to zadrhlo. Začalo kazit. Někdo tu milost Boží nebral vážně.
Ananiáš a Zafira patřili k prvnímu křesťanskému sboru. Jméno toho muže znamená – Bůh je milostiv. Zase odkaz k milosti, k Bohu.
Prodal svůj pozemek, mohla to být prý i stavební parcela. To je životní rozhodnutí. To člověk většinou neudělá ze dne na den. To stojí přemýšlení, váhání. Nemovitost se prodává jen jednou. A jsou lidé, kteří by nemovitost neprodali. Nebo jen v nouzi, kdy jde o život. Oba prodali svůj pozemek ve prospěch sboru.
To je chvályhodné. Naše sbory žijí z velkorysosti našich předků. Odkázali pozemky, domy, fary. Bez této ušlechtilosti by provoz sboru vypadal jinak. Kam bychom šli na kafe po bohoslužbách?
A dnes se to tak často neděje. V závětích evangelíků je stále méně pamatováno na sbor. To se vytratilo z vědomí, že i na tento domov musím myslet v závěti
Takže ti dva, zatím, z našeho pohledu – příkladní.
Ananiáš však s vědomím ženy dal nějaké peníze stranou a zbytek přinesl a dal apoštolům k nohám.
Tady se rodí něco zlého. Něco proti Duchu svatému.
S vědomím své ženy dal Ananiáš něco peněz stranou. Není obviněn ze ziskuchtivosti. Není označeno jako špatné, dát si něco stranou. Prodat nemovitost, díl si nechat, díl dát dětem, díl dát sboru. Proč ne! Jen víc takových! Obvinění Ananiáše a Zafiry uslyší až Zafira. Obvinění zní: Opravdu jste prodali to pole za tolik peněz? Ano jen za tolik, odpoví Zafira.
Až tady to zaskřípe. Až tady se odkryje hlavní problém. Říkají, že dávají vše co utržili. Lžou. A nelžou jenom Petrovi, lžou Bohu. Začínají vytvářet prostředí lži. Prostředí milosti a Ducha jako by byla málo. Nemluvili pravdu. Chtěli aby si druzí mysleli, prodali jsme vše. Chtěli být lepší než byli. Možná to je popis viny. Chceme být před Bohem lepší, než jsme. A proto mu i lžeme. A nabízíme své vylepšené já.
Kdyby řekli, zde jsou 2/3 toho, co jsme utržili, zbytek jsme si nechali, bylo by to v pořádku. Kdyby řekli, část jsme si nechali, potřebujeme vrátit dluh, opravit dceři střechu na domku, splatit hypotéku – asi by bylo vše v pořádku. Byla by tam pravda. Přiznali by, jací jsou. Nevylepšovali by lží svůj obraz.
Hovoří s nimi Petr. Muž který třikrát zapřel, třikrát vyznal Vzkříšenému svou lásku. Kdybychom ho neznali, asi bychom si ho z tohoto příběhu věru nezamilovali. Ptá se Ananiáše v jedné otázce na dvě věci: proč Satan ovládl tvé srdce? A proč jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za ten pozemek?
A Petr podá vysvětlení. Bylo to tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi pozemek prodal, mohl sis s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem ale Bohu!
Pak to pokračuje jak v hororu. Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev. A na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Bodejť by nepadla.
Příběh pokračuje druhou obdobnou částí dál. Asi po třech hodinách vstoupila Ananiášova žena, netušíc, co se stalo. Petr ji položí jasnou otázku – pověz mi, prodali jste ten pozemek opravdu jen za tolik peněz, kolik Ananiáš přinesl? Ano řekla, ano, jen za tolik. I ona se skácela a bylo po ní.
Jakoby se něco opakovalo. Adam a Eva. Počátek života. Milosti měli tolik, že se nedala sečíst. Ze všech stromů smíte jíst. Ze všech. Všechno máte od Boha. Je toho dost. Jenom z jednoho ne. To je předěl mezi Vámi a Bohem. A těm dvěma bylo málo – ze všech. K životu potřebovali i ten jeden. Zrada na Bohu a jeho milosti. Mně to nestačí! Zrada na Duchu svatém, jakoby dával málo a my si museli ještě někde kousek opatřit.
Jak jednat pravdivě?
Pane Bože, tady je můj výpis z banky. Vidíš, tolik dávám na pojištění životní, tolik na penzijní, tolik posílám měsíčně dětem. Tohle je suma za internet, tohle za televizi. Tady inkaso, elektrika voda, nájem, to jsou čísla, co? Na salár posílám tolik.
Nebo jinak – Pane Bože nemám žádný účet a žádné trvalé příkazy. Už tomu nerozumím. Tady mám obálky. Tohle je na nájem, tohle na potraviny na měsíc, tohle na pojistku na chatu, a tady příspěvek na kostel.
Myslím že takhle je to v pořádku. Tam není výčitka – aj aj, na ten kostel je to málo, mohlo by to být víc, viď? Když nás to napadne, dobře. Ale v textu to jako výčitka není. Není to o lakomství. Oni dali hodně. Jde o pravdu. Přiznání. Odkrytí. Takhle to pane Bože je.
Podobně to platí i v jiných oblastech. Tohle pane Bože čtu. Takovéto časopisy si kupuji. Na tyhle programy se dívám když nikdo není kolem.
Dílo Ducha svatého kazíme tehdy, když se snažíme být před Bohem jiní, než jsme. Pak jsme podvodníci. Je mnohem lepší být hříšníky. A přiznat to. Takový jsem, Bože, vidíš mne?
Milý v Božích očích je ten, kdo přizná před sebou i před Bohem jaký je a co dělá.
Na rozdíl od Ananiáš a Zafira máme stále čas. Šanci to přiznat. A pak se radovat, že milost Boží kvůli naší hříšnosti nezmizela nenávratně pryč.
Duchu svatý, dávej nám odvahu být takovými jací jsme. Dávej nám odvahu, že Boží milost pro Kristovy zásluhy dorovná, co nám chybí. Amen
