Kázání 3. března 2013, 3. neděle postní

dsc_0264Text: L 19,1-10 Kazatel: František Plecháček

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

My si dnes budeme vyprávět o jednom muži, který musel vylézt na strom, aby se mohl setkat s Ježíšem. To bylo tak: Pán Ježíš byl na cestě do Jeruzaléma; na své poslední cestě, která skončila jeho ukřižováním. Přitom procházel městem jménem Jericho. Ježíš už byl tenkrát po celé zemi hodně známý. Po celém kraji se mluvilo o tom, že Ježíš pomáhá lidem, že je uzdravuje z nemocí – a také, že se zastavuje a mluví i s lidmi, se kterými nikdo mluvit nechce, které nemá nikdo příliš rád.

A jeden takový člověk žil právě v Jerichu. Byl to vrchní celník. Jmenoval se Zacheus (tzn. „čistý, spravedlivý“). Celníci tehdy vybírali daně a různé poplatky; ne sami pro sebe, ale pro stát, který si je najal. A mnozí se přitom snažili vybrat co nejvíc i do své vlastní kapsy, což byl asi také případ Zacheův. Zřejmě obyvatele města Jericha obral o pěknou hromádku peněz. Proto ho neměl nikdo rád. Zacheus měl hromadu peněz, veliký majetek, ale byl sám, žil zřejmě bez přátel, bez kamarádů, bez lásky. Dovedete si asi představit, že takový život nebyl moc veselý. A Zacheus se tou svou samotou určitě opravdu trápil. Ale nevěděl, co s tím.

Pak jednoho dne uslyšel, že městem prochází Ježíš, který prý na každém kroku pomáhá lidem – a to i takovým, kterým nikdo jiný nebyl schopen pomoci. Zacheus si řekl, že tohohle Ježíše musí vidět. Běžel na ulici, kde právě Ježíš procházel. Jenže měl smůlu. Já jsem vám totiž ještě neřekl, že tenhle Zacheus byl malé postavy. Prostě moc nevyrostl. A přes veliký zástup, který se kolem Ježíše pořád tlačil, neměl šanci toho známého muže z Nazareta uvidět.

To asi také znáte, když se člověk ocitne v tlačenici lidí, chtěl by vidět, co se vepředu děje, ale vidí jenom záda lidí před sebou – dokud vás třeba někdo z rodičů nezdvihne, abyste mohli vidět. Jenže Zacheus pochopitelně nikoho blízkého, kdo by si ho posadil na ramena, neměl. A tak to musel vyřešit jinak. Co myslíte, že udělal? Ano, teď jsme právě u toho lezení na strom!

Zacheus celý ten zástup předběhl, našel morušový strom a vylezl na něj. Když Ježíš došel až k tomu stromu, stala se zvláštní věc. Ježíš se zastavil, podíval se nahoru a řekl: „Zachee, polez rychle dolů, protože já dnes musím zůstat v tvém domě!“ „Musím“ znamená: Pán Bůh chce, abych dnes zůstal s tebou! Zacheus měl velikou radost. Hned slezl ze stromu a přijal Ježíše do svého domu.

Tohle přitom nebyla jen tak obyčejná návštěva. Když se Ježíš nechal pozvat tímhle člověkem, kterého nikdo neměl rád, když vešel do jeho domu, dal tím všem okolo najevo, že Pán Bůh má i tohohle člověka rád a chce mu pomoci. Ježíš dal všem na vědomí, že Pán Bůh chce i Zacheovi odpustit a tím mu umožnit, aby se změnil k lepšímu. Zacheus se velmi radoval. Ale co si asi mysleli ostatní lidé v tom velikém zástupu kolem Ježíše?

Ostatní reptali, nadávali, že je Ježíš hostem právě u Zachea, toho vydřiducha, který mnoho lidí obral o peníze, který mnoha lidem ublížil. Mysleli si jistě, že kdyby Ježíš přišel k nim domů, byl by v mnohem lepší společnosti!

Jenže Zacheus se změnil. Už nebyl tím lumpem jako dřív. Setkání s Ježíšem mu otevřelo oči. Boží odpuštění, které mu Ježíš přinesl, ho změnilo. Pochopil, že může žít jinak, že nemusí pořád jenom tahat z lidí peníze a cpát si je doma do pokladničky. Konečně mu došlo, že jsou v životě mnohem důležitější věci než peníze – láska, radost, přátelství a kamarádství. Pochopil, jak moc je důležité, abychom měli někoho rádi, a také aby někdo měl rád nás. A lásku si opravdu nikdo nekoupí ani za všechno zlato světa.

Zacheus měl radost z Božího odpuštění. Ale zároveň si taky najednou uvědomil, kolika lidem v životě ublížil. Napadlo ho, že by to měl nějak napravit. I tuhle chuť a odvahu k nápravě v nás lidech probouzí setkání s Ježíšem, Boží odpuštění, které nám Ježíš přináší. Zacheus se rozhodl, že polovinu svého jmění rozdá chudým lidem. A každému, koho ošidil, vrátí čtyřikrát víc! Vidíte, najednou jako by mu na penězích vůbec nezáleželo. Tak moc ho to setkání s Ježíšem proměnilo!

I Pán Ježíš měl z té Zacheovy proměny radost. Viděl, že dřív tak nešťastnému člověku přinesl záchranu, spasení. A tato záchrana přinesla změnu k dobrému i celému Zacheovu domu, i jeho rodině, služebnictvu, zaměstnancům, i oni všichni měli jistě možnost nějak pocítit, že jejich pán už je jiný než dřív.

Ale co je hlavní: všichni tihle lidé věděli, že tu velikou, zásadní změnu k lepšímu způsobil Ježíš! Protože všechno to dobré způsobila Boží láska, Boží odpuštění, které Ježíš přináší. I ve městě Jerichu se tak mohli lidé přesvědčit, že je dobré setkat se s Ježíšem – a to ne jenom jednou. Je dobré s ním zůstávat, naslouchat jeho slovu. Je dobré nechávat se jím proměňovat a radovat se spolu s ním z každého dalšího člověka, který je zachráněn tak, jako byl zachráněn celník Zacheus.

Ježíš přišel právě proto, aby dostali novou šanci také lidé jako celník Zacheus. Ježíš tady není jen pro slušňáky, kteří nedělají chyby a nikdy neuklouznou. Není tu jen pro hodné, ale i pro ty méně hodné. Přišel také pro ty, jimž se život tak zamotal, že nevědí jak dál. Přináší a nabízí odpuštění i lidem, kteří na Boha úplně zapomněli, které nemá nikdo rád, protože se dopustili různých lumpáren. Pán Bůh nám totiž zůstává věrný. Chce, aby se i ti od něho velmi vzdálení setkali s jeho láskou, přijali jeho odpuštění a začali nový život. Aby už nešli životem sami, ale zůstávali s Ježíšem a s těmi, kteří taky Ježíše následují. Ježíš přišel opravdu pro všechny. Radujme se z toho. Protože to slovo „všichni“ znamená: i pro nás!

Modlitba: Pane, pomáhej nám lidi kolem nás vidět stále více tvýma očima lásky, náklonnosti, milosrdenství. Ať i druhým dovedeme přát tvá dobrodiní, z nichž se sami smíme radovat. Ať jim dovedeme svědčit o tvé lásce a dobrotě. Amen.

Tento příspěvek napsal/a dne 05.03.2013 v rubrice Kázání.