Kázání 27.2.2011

Text: 1 Sam 16,1-13  | Kazatel: Daniel Ženatý

bohoslužby  a kafe na faře 27.2.2011 012Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“ Samuel se zdráhal: „Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘ Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím.“ Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ Odvětil: „Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu.“ Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu…

Doba prvního izraelského krále Saule pozvolna končí. Saul zklamal. Odvrátil se od Pána Boha a neřídil se jeho slovem. A Bůh litoval, že ustanovil Saule králem.

To je hrozné pomyšlení, že by Bůh litoval, že nás učinil. Stvořil.

Samuel, kněz a prorok, byl smutný. Bylo mu líto, že to se Saulem nevyšlo. Cítil v tom i své selhání? Hospodin ho vytrhne ze stavu lítosti a ptá se ho – jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? A Bůh dodá vysvětlení – já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval.

Jak dlouho ještě budeš truchlit. Má truchlení nějaký vymezený čas? Trvá, je – a pak už je po něm? Jako zraje ovoce, tak obdobně je a zraje čas smutku? Nelze to urychlit, pak je ovoce nezralé. Nelze to prodlužovat, pak ovoce shnije. Tak jako má ovoce svůj čas kdy je dobré a kdy chutná, tak i zármutek má svůj čas kdy je dobrý.

Navíc, jakoby Pán Bůh naznačoval – netrap se – že Saul zklamal. Já jsem ho zavrhl, říká Bůh. A ty přestaň truchlit a běž a něco dělej!

Hospodin posílá Samuele do Betléma k Jišajovi. Vyhlédl si mezi jeho syny Saulova nástupce.

To je krásné sdělení. Bůh něco začne a Samuel to má dokončit. Bůh vstupuje do děje tohoto světa, jedná, ale nedělá věci za nás. Jen je připraví, stvoří – a Samueli, Josefe, Anno, Vojtěchu – jednej, dělej, běž.

Samuel se zdráhá. Nechce se mu jít hledat nového krále. Jak mohu Hospodine jít, vždyť jde o život! Saul o tom uslyší a zabije mne! Je pořád králem, to je spiknutí pověřovat nového krále, když starý ještě žije, oficiálně vládne a o ničem neví!

Může to být nebezpečné spolupracovat s Bohem. Nátan byl poslán k Davidovi aby mu řekl že to je svinstvo co udělal s Uriášem, Eliáš vyřizoval královské rodině že to je s nimi nahnuté a Jezábel ho chtěla zabít, také ostatní proroci byli v nemilosti.

Nečekáme někdy, že nás Bůh pověřuje jen příjemnými úkoly? Jsme připraveni na to, že nás poslušnost jeho slovu může něco stát? Že nás může bolet? Že nás může stát pohodlí? Čas? Peníze?

Hospodin Samuelovi řekl, jak to má udělat. Nemusí vejít do Betléma a křičet, hola hola, jdu ustanovit nového izraelského krále. Běž tam, vezmi s sebou jalovici a řekni, jdu obětovat Hospodinu. A Hospodinu obětuj. To je vše. Bůh už se postará, že tam ten správný Jišajův syn bude, aby mohl být pomazán za krále. Nestarejte se o den příští, nestarejte se co budete říkat až vás budou stavět před vládce pro víru. Nestarej se Samueli, obětuj Hospodinu a Bůh se už postará.

Samuel šel. Vešel do Betléma. Vyděšení starší města mu spěchají vstříc. Něco se děje. Když se na pracovišti náhle zjeví šéf a jde přímo k nám, také tušíme, aha, asi je problém. Co jsme provedli? Tak i Betlémští radní. Co se děje, přinášíš pokoj? Samuel odvětil, pokoj.

A je to jasné. Přináší pokoj. To bychom se mohli naučit. Potkáme se, a z obličeje a jednání už je patrné, že se něco děje. A tak než dlouho kroužit kolem toho, zeptat se rovnou. Přinášíš pokoj? Ano – nebo ne. A je to přehledné a snadnější pro obě strany. Vaše řeč budiž ano ano, ne ne.

Přišel jsem obětovat Hospodinu. Neřekne, přišel jsem pomazat nového krále. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se, a pojďte se mnou. Pak posvětil i Jišaje a jeho syny.

Pak začíná přehlídka Jišajových synů. Hned první z nich, Elíab se Samuelovi líbil. To bude asi on, nový král! Ale Hospodin mu řekl, ať nehledí vzhled ani na Eliabovu vysokou postavu. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co je před očima, Hospodin však hledí k srdci.

Tušíme, že se často necháme oklamat vzhledem. Víme, že nám dá práci prohlédnout až k srdci. Zevnějšek nevypovídá celou pravdu o stavu vnitřku. Může napovědět, ale často špatně. Na prvý pohled sympatický člověk nás může podvést, ani nevíme jak. A naopak, kolik přátel máme z těch, kdo se nám, když jsme je viděli poprvé, ani trochu nelíbili.

Jaký je člověk nepoznáme podle vzhledu, úsměvu, jiskry v očích, držení těla. Věznice je universita, kde se tato zkušenost denně vyučuje.

Už všichni synové prošli před přísným zrakem Samuele, ale k žádný nebyl Bohu dost dobrý. Samuel se otce ptá – to jsou všichni mládenci? Otec Jišaj odpoví – ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo. Samuel Jišajovi poručil – pošli pro něj, nebudeme stolovat, dokud nepřijde.

Boží hostina je pro všechny, i ten poslední je zván. A je dobré na něj počkat. Jako na sebe čekáme u stolu. Je to důležité, abychom jedli společně. Zda je jídlo o maličko teplejší nebo studenější není tak důležité, jako znamení, že hostitel zve všechny a pro všechny je dost. Bůh je hostitel, nemusíme spěchat, nic nám neuteče.

A tak přichází David, krásného vzhledu, ryšavý, s krásnýma očima. Tu Hospodin řekl, pomaž ho. Samuel vzal roh s olejem a uprostřed bratrů jej pomazal. A Duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.

To co neměl Saul, to měl David. To cosi od Boha. Ducha, přízeň, přítomnost. Nemusíme se cítit ošizeni, I nám je dáván Duch svatý. Pro Kristovy zásluhy. I k nám Duch svatý přichází, smíme ho přijmout přát mu více místa než svému duchu.

Snad Pán Bůh nelituje, že nás stvořil. Pořád je čas s jeho hřivnami něco dělat.

Truchlení a smutek jsou dobrými služebníky. Mají svůj čas. A také mají z milosti Boží svůj konec.

Bůh vstupuje do tohoto světa, zasahuje do dějů a do našich životů. Smíme přidávat k jeho dílu. Nemusí to být vždy snadné. Může nás to něco stát.

Vaše řeč budiž ano ano, ne ne, věci příjemné i nepříjemné smíme říkat přímo, nemusíme se bát je vyslovit.

Člověk se dívá na to, co je před očima, Hospodin však hledí k srdci.

Boží hostina je pro všechny, i ten poslední je zván. Bůh je hostitel, proto nemusíme spěchat, nic nám neuteče.

I nám je pro Kristovy zásluhy dáván Duch svatý, i k nám přichází, smíme ho přijmout přát mu více místa, než svému duchu. Amen

Pane Ježíši Kriste, ty jsi dobrý pastýř, ty jsi rozsévač který rozsévá dobré slovo, ty jsi hostitel. A my jsme tví posluchači, půda která tvé slovo přijímá. Dávej nám svého Ducha, abychom tvé slovo slyšeli, života se nebáli a tebe se drželi. Amen

Tento příspěvek napsal/a dne 28.02.2011 v rubrice Kázání.