kazatelka: Anna Lavická
Vstup: Bože, soudy své králi dej a spravedlnost svou synu královu, aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. Smiluje se nad bídným a potřebným a duše nuzných spasí. Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci. A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země. Amen i Amen. (Ž 72; 1-2;13,18.19) – Slovy žalmu 72. vás vítám o druhém svátku vánočním k bohoslužbám.
A milost našeho Pána Jezukrista a láska Boží ať je s námi se všemi.
Píseň: 284/1-4;8
Modlitba: Bože, prameni radosti, Bože blízký v Duchu i slovu, prosíme Tě:
Probuď v nás radost a pomoz, ať roste, ať nám Vánoce zas neuplynou do ztracena, ať se nerozpustí v šedi všedních dnů. Vždyť jsi nás obdaroval darem svého milého Syna. Jeho slavíme, z něho se těšíme, s jeho církví se modlíme a děkujeme za Tvou blízkost a Tvé smilování. Amen
Čtení: Mt 2/1-12(presbyter)
Píseň: 306
Text: Mt 2/13-21
Víte, je to divné. Kde kdo mi přeje klidné svátky; lidé si navzájem přejí klid a pohodu o vánocích, až skoro jaksi automaticky…, a přitom zažíváme dobu plnou nepokoje a neklidu:
Jednak, se sami honíme po celý rok a před svátky tuplem (a o svátcích někdy taky, abychom dostáli všemu, co si myslíme, že má být…), jednak svět kolem nás, jestli se dá nějak charakterizovat, tak je to neklid a nepokoj…
No, kvůli tomuhle jsme nemuseli chodit do kostela, řeknete si, stačí, když si pustíme rádio nebo televizi…, o tom nás nemusíš přesvědčovat… Ono ale ani v Bibli se toho, v souvislosti s Vánocemi, moc poklidného neděje. Co je pokojného na tom, když císař, řečený Augustus (božský), žene lidi z jednoho kouta země na druhý, jen aby zjistil, jakou má moc, kolik poddaných skáče podle toho, jak on píská…? Co je uklidňujícího na tom, že se ženě na cestách má narodit dítě, a protože je nikde nechtějí, složí hlavu, i se svým mužem, ve stodole, jako bezdomovci…? A co král Herodes, který si ve své lstivosti a krutosti nebere servítky, to už vůbec není žádná vánoční idyla. Osoby a obsazení, doba a místo jsou jiné než dnes, ale nenávist, násilí, pohrdání životem, druhým člověkem, to je stejné, tenkrát v Judsku, jako nyní. Konkrétně nenávistné vraždění minulý týden v Berlíně; taky děti, zabíjené v Aleppu, mají hodně společného se zavražděnými dětmi Betlémě a v Ráma. Josef prchající s Marií a novorozeným Ježíšem, aby si zachránili život, a hledající azyl v Egyptě, mají hodně společného se statisíci prchajících syrských občanů, hledajících před krutovládou azyl v Evropě… Neklid a nepokoj, to je vnější spojnice, která spojuje vánoce v „roce nula“ s vánocemi léta Páně 2016.
Ale co ten klid a pokoj, co ho všichni všem přejí – co si ho všichni tak přejí, ten přece k Vánocům taky patří! – Patří: i když ne tak, že zavřeme dveře, zatáhneme závěsy, rozsvítíme stromeček a budeme vytvářet vánoční pohodu a klid ve svém obýváku. – Kde tedy vzít, kde si nabrat klid jako doušek svěží vody v poušti, kde vzít pokoj v tomto nepokojném světě?
Přišlo mi před Vánoci od jednoho kolegy, v souvislosti s výzvou na podporu lidí, trýzněných válečným stavem v Sýrii, zvláštní přání: „(přeju) Advent a vánoce, plné nepokoje, jenž vyhlíží pokoj pravý.“
Musím říct, že tohle podivné přání mne inspirovalo k tomu, abych dnes ke klasickému příběhu z evangelia o hvězdě a zjevení právě narozeného krále mudrcům, přibrala i to nepopulární pokračování o genocidním řádění krále Heroda a útěku „svaté rodiny“ do Egypta. Protože když ten příběh zazní v celku, líp se nám vyjasní, kde se bere pokoj Vánoc.
Je v té vánoční zprávě, že Bůh – v tom všem je s námi. – To je zdroj pokoje i radosti, Vánocemi zaslíbený. A my ho máme vyhlížet, přijímat, nepřehlédnout, nevytěsnit (na okraj zájmu) za dveře domovů, za závory hranic. Stane se, že přitom narazíme na krutost; řada vládců všech dob i míst má podobné sklony, podléhají pokušení moci a snaží se ji za každou cenu udržet. Ale tím spíš nemáme zapomenout, zvlášť o Vánocích na ty, kdo trpí pod různými Herody i dnes.
Že strach a pocit ohrožení mohou vést až ke zrůdnému jednání, to vidíme velice zřetelně na samotném králi Herodovi. Vždyť ze strachu o své mocenské postavení tento politik dovedl vraždit i ty nejmenší. Ty nejbezbrannější. Malé děti. Betlémské chlapce.
Je to děsivé. Je to skutečně k pláči, který se jen těžko dá utišit. Ale i tak to bývá a vánoční evangelium nám ani tuto velmi temnou stránku nezastírá. Protože ví, že i ona do Vánoc patří. Neboť ze strachu a v ohrožení jsme skutečně my lidé schopni někdy dělat i věci nenávistné až zrůdné. Vytratí-li se víra, naděje a láska a zůstane-li už jen technologie moci, kde všechno je dovoleno a všechno je posvěceno, hlavně vede-li to k úspěchu a vítězství, pak se jistě může dít všelicos. I všelicos krutého a bezcitného. – A má-li někdo snad pocit, že Herodovo vraždění betlémských neviňátek je „jen“ legendární fabulace či jen dávno odbytá minulost, stačí si připomenout místa 21.století, místa jako Beslan či Allepo, kde se dětské oběti počítají na stovky.
Biblické vánoce jsou docela drsné, ale řada lidí, našich současníků, je má i letos také takové. Co pro to můžeme udělat? – Jak se zastat lidí v drsných podmínkách? O štědrovečerních bohoslužbách jsme měli v kostele takový malý rituál: napsali jsme lidi a situace, na nichž nám záleží, na papír a donesli jsme je k Ježíši, položili jsme je pod stromek, k Betlému… Možná se nad tím usmějete, že je to dětinské, ale proč ne, k Vánocům přece patří i najít dítě v sobě. A ani to vlastně nemusíme psát na papír, ale můžeme si takové lidi „napsat“ do srdce a předložit je Ježíši; když mám někoho zapsaného v srdci, tak už není cizí hlavě, ani rukám… Cizí se stává vlastním, vzdálený blízkým…
K radosti Vánoc patří najít, objevit v Ježíši Boha s námi.- V každé situaci. Vpouštět Boha do všech situací, do svého života, do církve, do politiky (společnosti). Ti zbožní a ti mocní s tím měli problém (farizeové, zákoníci, Herodes), protože jim Ježíš nezapadal do jejich konceptů, měli hotový svůj pohled na Boha a také na svůj život; zato ti tzv. tři (podle počtu darů) králové, mudrci od Východu, dali prostor Bohu ve svém životě (vydali se na cestu). Hledali, pochopili, dostalo se jim poznání, že toto betlémské dítě v obyčejných jeslích je od Boha. Hledali jej. A objevili. Bylo jim zjeveno (ř.epifaneia), že v Ježíši nám Bůh ukázal jaký je. Zjevil nám sebe. Svou dobrou vůli k nám, kterou nezmaří ani zlá vůle lidská. Ježíš nám ukazuje k té dobré Boží vůli s námi. Je v tom Bohu podobný, je to Boží syn (jako by tatínkovi z oka vypadl).
V jednom z nejkrásnějších a nejznámějších biblických podobenství, v podobenství o Bohu jako otci a o jeho dvou synech – marnotratném a pracovitém (Lk 15), naznačuje Ježíš, proč vůbec vlastně přišel do světa. Chtěl nás pozvat, zve nás k návratu. Dáme se najít? Nebo se dokonce vydáme hledat?
Ježíšův příchod do světa je pozváním k návratu. Bůh čeká, kdy mu přestaneme ukazovat záda, jestli mu je přestaneme ukazovat. Své dveře nezavřel. Nezavře. Stačí jít do sebe, změnit směr cesty a on už nám vyběhne vstříc… Ježíš přišel (vyběhl) do světa (o Vánocích, do všech jejich neidylických souvislostí), aby nám celým svým životem pověděl, že Bůh s námi neskončil. Znovu nabízí smysl, bezpečí, nadhled, směrovky k životu, který se netočí v kruhu, znovu dává zemi k obdělávání, k tvoření. Jen zastavit se, jít do sebe a nebát se hledat, kde je doma, u koho je doma, kam se vrátit…
Bůh přichází do světa; někdy nenápadně, jindy nápadně námi třese a nabízí se. Bůh vyběhl do světa, aby nás vytáhl ze křoví, ve kterém se schováváme a stydíme (před ním, před sebou, před druhými), protože jsme nazí a bezbranní. Přichází jako nahé, bezbranné betlémské dítě, aby v našem údělu byl s námi. Svou dobrou vůlí k nám, může i naši vůli proměnit, dává nám prostor k lásce. Z lásky. To jsou vánoce.
Modlitba: Ježíši, Pane, děkujeme, že náš život neleží jen na nás samých, ani nezáleží jen na těch, kdo mají vládu a moc v tomto světě,; děkujeme, že se do našeho dění a putování přidáváš také ty. Děkujeme za to, že k nám přicházíš a my z toho smíme mít radost. Amen
Píseň: 647
Ohlášení:
Píseň: 655
Přímluvy: Chceme Kristu předložit všechno a všechny, na nichž nám záleží, také všechno a všechny, kteří nás trápí, chceme nabídnout svůj život, aby on nás mohl naplnit, obdarovat životem svým. Prosím, chcete-li, připojte se v následující modlitbě po slovech „ Ať všichni společně uslyšíme“ svým vyznáním: Bůh v nás má zalíbení.
Pane Ježíši, stojíme u Tvých jeslí a přinášíme Ti všechny malé i velké, smutné i veselé, nemocné i zdravé, chudé i bohaté, slabé i mocné. Ať všichni společně uslyšíme: Bůh v nás má zalíbení.
Pane Ježíši, stojíme u Tvých jeslí a přinášíme Ti naši rodinu a naše přátele, všechny, se kterými se potkáváme v práci a ve škole, přinášíme Ti i všechny, které nemáme moc rádi a kteří nemají rádi nás, také všechny, se kterými jsem si blízko a ty, kdo nám pomáhají. Ať všichni společně uslyšíme: Bůh v nás má zalíbení.
Pane Ježíši, stojíme u Tvých jeslí a přinášíme Ti všechny děti, které hladoví, děti, které jsou nemocné, děti, které nemají rodiče. Přinášíme Ti lidi v zemích, kde se válčí, taky děti v uprchlických táborech, lidi, kteří trpí nespravedlností a nenávistí. Ať všichni společně uslyšíme: Bůh v nás má zalíbení.
Pane Ježíši, stojíme u Tvých jeslí a přinášíme Ti svoje radosti, sny přání a naděje. Přinášíme Ti svoje strachy pochybnosti, smutky. Přinášíme ti také svoji víru. Měň svou blízkostí náš život, aby byl dobrý, aby byl podle tvé vůle. Ať všichni společně uslyšíme: Bůh v nás má zalíbení. Společně voláme k našemu společnému Otci: Otče náš…
Poslání: Ježíš praví: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám;
ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ J 14/27
Požehnání: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení lidské i každý nepokoj lidský, bude chránit srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši, Pánu našem.
Píseň: 163