Boží hod vánoční
Pardubice 25. 12. 2020
Kázání: Lk 2, 10-12
Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“
Milí přátelé v Kristu,
Spasitel, Kristus Pán se narodil v chlévě.
Nenarodil se v pěkném čistém pokoji, ani v dobře vybavené porodnici. Narodil se v chlévě.
Na obrázcích nebo vyřezávaných Betlémech to vypadá docela idylicky: malý Ježíš v jeslích, seno, sláma, vůl a osel ho zahřívají svým dechem.
Jako děti vyrostlé na venkově jsme byly s prostředím chlévů hodně spjati.
Rádi jsme tam chodili s babičkou, pomáhali dávat seno a šrot. Občas jsme si v chlévě hráli.
Je tam totiž jakási pohoda, zvířata šíří klid, porozumění, je tam teplo.
A přesto, že tam bývají taky pavučiny, špína, hnůj a zápach a v koutech nějaké harampádí, měly, mají pro nás chlívy zvláštní přitažlivost.
Čím to je? Myslím, že tím, že se v chlévech snoubí krásné s ošklivým. Životodárné – z chléva vychází obživa pro člověka (maso, mléko) – se snoubí s odpadem, špínou, zápachem a nepořádkem. A oboje si tak v pohodě žije spolu…
Přesto bych své právě narozené miminko do žlebu nebo jeslí jen tak nepoložila. Přišlo by mi to nedůstojné, potupné a samozřejmě nehygienické.
Maria do jeslí své novorozeně Ježíše, Spasitele světa, položila. Neměla na výběr.
Co to pro nás znamená, že se Spasitel narodil v chlévě? Napadly mě tři věci:
1. Chlév můžeme chápat jako obraz toho, co najdeme všude možně v našem životě.
Když mají děti nepořádek v pokoji, říkáme jim: máte tu jak v chlívku.
Ale ten příměr můžeme snadno použít i pro vztahy mezi lidmi. Vyjadřujeme tím skutečnost, že se k sobě chováme nehezky a bez úcty, nedokážeme se dohodnout, děláme si naschvály. Na zlepšení některých vztahů jsme už rezignovali, takže jako by obrostly pavučinami a usedly na ně vrstvy prachu.
Já mám chlívek někdy v sobě sama. Ráda bych měla věci v sobě hezky uspořádané v regálcích a komíncích, jasné, čisté. Ale nemám. Je tam i harampádí někde v koutech, věci, které by patřilo vyhodit. Víte, o čem mluvím?
Chlív je trefným obrazem pro cokoli, co se rozpadá, rozkládá či troskotá. Můžeme to vzít jako příměr pro krizi, kterou prochází třeba naše společnost, naše vztahy i my osobně.
Někdo o těchhle věcech nerad mluví. Prý je lepší dělat, jako by to nebylo. Bible je úžasná v tom, že nic z toho špatného a nehezkého nezamlčuje. Chlív je chlív a proč si nalhávat, že není. Spasitel se narodil v chlívě, tak proč to retušovat. Bylo to nedůstojné, byla to potupa a trapas, ale Bůh to unese.
Ono to ale pro nás může být současně tou největší radostí, nadějí, šancí…
Smíme věci pojmenovat, tak jak jsou, nemusíme se za ně stydět. Jistě bychom se v nich neměli ani moc vyžívat, „rochnit“. Důležité je, co do těch nepříjemných věcí přichází, co se v nich rodí.
Kristus Pán, Spasitel se narodil v chlévě. Právě zde se zrodil nový život a nová naděje pro celý svět.
Stejně tak se může nový život a nová naděje zrodit i ve všech našich chlévech.
2. K jeslím patří zvěř. K těm betlémským jeslím vůl a osel.
V Lukášově vánočním příběhu o nich ale není řeč. Ani nikde v NZ.
Odkud se do vánoční tradice dostali?
Od proroka Izajáše, který píše: Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého Pána. Mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.
Izajáš těmito slovy vyjadřuje, že vůl a osel ví, do které stáje patří, kde jim je dobře. Němá tvář je vděčná svému hospodáři, zná jej a ví, že je v jeho péči. Zatímco Boží lid, člověk svého Pána nepoznává, je nechápavý, neví, komu patří, kde vyživovat svou duši.
Příroda jde poslušně určenou cestou, jen člověk si chodí po svém a za svým a nedbá na svého Stvořitele. Je na tom vlastně hůř než ta němá tvář. Proto by si lidé měli z vola a osla u jeslí vzít příklad.
První křesťané pak tento Izajášův výrok spojili dohromady s Lukášovou zprávou o Spasiteli v jeslích. Vykládali to tak, že i tupý vůl a osel rozpoznali Pána v betlémském děťátku a proto se mu přišli poklonit. Tím zahanbují všecky, kdo se poklonit nepřijdou.
Jsem ráda, že vůl i osel jsou v naší vánoční tradici.
Myslím, že v současné době zaměřené na konzum pro nás mohou být i jakýmsi alarmem. Možná jste viděli film přírodovědce Davida Attenborougha Život na naší planetě. Film ukazuje, jak lidstvo za posledních sto let svou bezohledností a nenasytností rozkolísalo životodárné cykly planety, což má řadu tragických následků (sucho, tající ledovce, ubývání divočiny, vymírání zvířat).
Děti na vánoční Révě měly vymyslet nějaké přání pro přírodu, stvoření. A jedno z nich znělo: přáli bychom přírodě lepší lidi. Tedy lepší hospodáře. Lidi, kteří se budou o přírodu šetrně, láskyplně a zodpovědně starat.
Z betlémského chléva si můžeme tedy vzít příklad nejen z vola a osla ale i z dobrého hospodáře. Každý bychom se jím měli stát.
3. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Dnes vám!
Vánoce neslavíme jen proto, abychom si připomněli Ježíšovo narození tenkrát v Betlémě. Slavíme, že se i nám dnes narodil Spasitel Kristus Pán. V tomto světě, v naší zemi, na této planetě, v našich životech, srdcích.
Věřím, že Pán Bůh nepotřebuje perfektní a krásný svět, aby do něj přišel a zachránil ho. To by nepřišel asi nikdy. Svět tenkrát nebyl perfektní. Není a nebude. Věřím, že Bůh nepotřebuje ani naše krásně uklizené životy a srdce. Spokojí se s chlívkem. Nepohrdl jím tenkrát, nepohrdne jím ani dnes. Nezáleží na tom, v jakém stavu je právě náš život. Nemusíme teď přes Vánoce dávat všechno do pořádku a mít na týden čisto. Pán Bůh nás miluje tak moc, že se rodí v životě takovém, jaký právě teď je.
Říkala jsem na začátku, že v chlévě se snoubí krásné s ošklivým, životodárné s odpadem. (Příklad: hnůj asi všichni vnímáme dost s odporem, ale hezkou zahradu s květinami a zeleninou bez něj nevysázíme).
Ono to tak třeba je i s těmi různými krizemi. I v krizi se může skrývat počátek k něčemu novému a dobrému. I krize může nést dobré plody.
Kristus se narodil v chlévě. Proto nemusíme svět s jeho pandemickou, morální, ekologickou krizí ani sebe zatracovat.
Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.
Kde složí hlavu?
Možná mu nemůžeme nabídnout nic víc než naše chlívy a chlívky. Tak mu je nabídněme. Pozvěme ho do našeho života, ať se v něm může narodit. Ať v něm může žít, růst, proměňovat nás, tvořit nové věci.
Pane Bože, tobě patří celá země, celý vesmír a přece ses stal jedním z nás. A navíc za podivných podmínek. Nejsi Bohem kdesi nahoře, zatímco my tady zápasíme se svým životem. Přišels do tohoto světa a jsi ve všem s námi. Žasneme, radujeme se, děkujeme ti. A tak ti otevíráme dvířka od svého života, vítáme tě a prosíme, žij v nás. Amen