Text: Mk 4,21-25 Kazatel: František Plecháček
A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen? Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
Milé sestry, milí bratři, na úvod je dobré říci, komu jsou tyhle Ježíšovy výroky určeny především: těm, kteří byli s ním spolu s Dvanácti, tedy učedníkům; a samozřejmě také učednicím. Ježíš v tuhle chvíli nemluví k zástupům lidí, kteří sice projevují nějaký zájem, ale ještě se k Nazaretskému nepřidali, zůstávají zatím spíš nezúčastněnými pozorovateli. K těmhle zástupům nemluví Ježíš jinak než v podobenstvích, s jejichž pomocí se jim snaží přiblížit tajemství Božího království. Ale výroky, které jsme přečetli, jsou určeny především těm, kteří v Ježíše uvěřili a rozhodli se ho následovat – učedníkům a učednicím.
Nejdříve zazní řečnická otázka, na kterou není možno odpovědět jinak než kladně. Samozřejmě že když už rozsvítíme světlo, děláme to proto, aby svítilo, a ne abychom ho vzápětí zase uhasili nebo schovali pod postel. O jakém světle je tu řeč? Po Ježíšových výrocích následují podobenství o Božím království. Takže tu jde jistě o Boží království, jehož světlo už prozařuje do našeho světa, a o slovo, kterým je Království zvěstováno. Ovšem se světlem je v Bibli spojován sám Hospodin. Připomenu třeba žalm 27: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?“
V evangeliu podle Jana je světlem světa nazván Ježíš. K němu ukazuje i ten zvláštní obrat, že světlo „přichází.“ Ano, světlo přichází do světa v Ježíšovi a jeho evangeliu, v dobré zprávě o naději, kterou pro všechny otevřel dobrý, milostivý Bůh. A tohle světlo Boží lásky a přijetí, světlo života nezůstane skryto. Míří k lidem, chce se dostávat k těm, kteří nezbytně světlo potřebují.
Tenhle výrok je především zaslíbením a povzbuzením. I když slovu o přicházejícím Království zatím mnozí nerozumějí nebo je rovnou se vším důrazem odmítají, nezůstane to tak napořád. Živý Bůh nakonec zjeví svou slávu všem. Jeho Království přijde, patří mu budoucnost! Lidé, kteří si dál chtějí žít jen po svém a určovat si pravidla, je mohou odmítat. Slabá a do sebe se uzavírající církev může zprávu o něm zamlžovat a zamlčovat. Ale to všechno nic nemění na tom, že Bůh v Ježíši Kristu přichází, aby se viditelně ujal vlády. A to je skvělá novina, zpráva nad zprávy! Protože s naším Bohem přichází plnost dobra, smíření, radost a pokoj, skutečná svoboda, nejenom to, co si pod tím slovem někdy představujeme.
Zároveň nás tady Ježíš upozorňuje, že evangelium je věcí navýsost veřejnou! Proto nejenom bohoslužby, ale i všechna ostatní shromáždění církve, kde se čte a vykládá Bible a zní dobrá zpráva o Bohu a jeho slitování, musí být přístupná nejširší veřejnosti, mají být otevřená všem. Ovšem tady nás napadne: Do našich kostelů a modliteben se žádné velké zástupy lidí zrovna nehrnou. I když už církev má přístup do rozhlasu a televize i ostatních sdělovacích prostředků, nedaří se nám zatím oslovit větší počet našich spoluobčanů. Co můžeme udělat proto, aby se světlo Božího království rozlévalo dál a dostávalo se k dalším lidem?
Je třeba vyrazit s dobrou zprávou z kostelů ven. A tam venku záleží pak na svědectví každého z nás. Jestliže to světlo Božího království, světlo laskavého přijetí, milosrdenství, odpuštění, světlo radosti a pokoje bude aspoň trochu vyzařovat z našich životů, naši bližní si toho všimnou. Mluvívám tady o tom často: spousta našich současníků opravdu tolik potřebuje, aby je někdo přijal i s jejich trápením, vyslechl a nesoudil. Tolik lidí se potřebuje setkat s tím světlem, které otevírá úplně jinou perspektivu, jiný, nadějný pohled na život, na svět. Protože je to světlo Boží, je to záře Kristovy lásky. Lidé potřebují zakusit odpuštění, aby mohli konečně nechat za sebou minulost, kterou s sebou někdy vláčejí jako kouli na noze. A my nemusíme hned všem všechno dopodrobna vysvětlit. Ale můžeme je přijmout a pak třeba pozvat tam, kde evangelium zní.
Od nás to vyžaduje důvěru a ochotu naslouchat Ježíšovi, odvahu nechat se vést jeho slovem. V těch několika verších zazní opakovaně výzva k slyšení, určená na prvém místě pro učedníky a učednice! Rozhodující je slyšet a poslechnout Ježíše. Těžko bychom mohli svým bližním dát to, co potřebují, pokud bychom se sami nejdřív nenechali obdarovat. Jen z vnímavého naslouchání se může zrodit živá víra, která přinese užitek.
Světlo Božího milosrdenství a odpuštění může léčit chřipkovou epidemii strachu, nenávisti a pomstychtivosti, která se dnes šíří světem. My se jako Evropané jistě můžeme spoléhat na moderní zabezpečovací a sledovací systémy a na dobrou práci policie a tajných služeb – a díky Bohu za jejich práci! Ale jako děti Boží se smíme učit věřit v moc Božího slova, v moc dobra, které přemáhá zlo milosrdenstvím a láskou.
Tajemství Božího království, Božího díla obnovy je mnohým lidem skryto. Platí to dnes stejně jako tehdy – proto o tom Ježíš v evangeliu mluví. O to důležitější je vědět, že nezůstane skryto napořád. Království přijde, Bůh zjeví svou slávu celému světu. Jednou bude zřejmé, že proroci a apoštolé si nic nevymýšleli, ale opravdu zvěstovali slovo Boží. Prokáže se, že naše víra v ukřižovaného a vzkříšeného Beránka nebyla žádným přeludem a sebeklamem, ale velice rozumnou věcí. Tohle máme vědět, ne proto, abychom se vychloubali a povyšovali nad druhé, ale abychom se neostýchali a s důvěrou přinášeli to světlo Božího království na místa, kde se zatím roztahuje tma lhostejnosti, rezignace a beznaděje.
Tahle důvěra nám také pomůže správně měřit. „Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Ježíš ta slova uvádí výrokem, který zdůrazňuje jejich závažnost. Někteří vykladači vztahují tenhle výrok na situaci posledního soudu. Znamenalo by to, jak píše ve svém komentáři profesor Petr Pokorný, že „na Božím soudu dopadneme podle toho, co jsme přáli druhým.“ Kdo to se svým bližním myslí zle, na soudu neobstojí. A kdo přeje i druhým podíl na Božím království, dostane víc, než zač je schopen prosit.
Ale myslím, že je důležité přihlédnout ke kontextu, do něhož Marek Ježíšovy výroky zasadil. Předchází jim a po nich také následuje podobenství o Božím království. V téhle souvislosti znamenají Ježíšova slova opět hlavně povzbuzení: Kdo odmítá Boží pozvání, nemá ani páru, nad čím mávl rukou, o co všechno se připravuje.
Ale ten, kdo uvěří dobré zprávě a otevře se přicházejícímu Království, získá již dnes podíl na jeho pokladech, podíl na pokoji a naději, která není jen chvilkovou úlevou, ale mocí prostupující a uzdravující celou lidskou existenci. Tomu, kdo porozumí a přijme, přidá Pán Bůh porozumění, bude ho dál uvádět do tajemství svého díla v Kristu Ježíši. Ti, kteří uvěří, budou moci stále znovu poznávat, že „co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“
Dobrý Bože, děkujeme za povzbuzení evangelia. Tvé Království se nezadržitelně blíží, budoucnost patří tvé vládě světla a pokoje. Kéž se na to dovedeme spolehnout, kéž dovedeme žít jako ti, kteří na tom dobru mají podíl. Amen.