Text: Jan 8,1-11 Kazatel: Daniel Ženatý
Všichni se vrátili do svých domovů. Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ Jan 8,1-11
Ježíš skončil své kázání v chrámě. Lidé se rozešli – čteme překvapivě podrobně, kam se rozešli – každý do svého domu. Vyšli z domu ven nasát něco podstatného a pak se vrátili do toho svého?
Oni šli domů, Ježíš šel na Olivovou horu. Tak to na tom světě vypadá. Zachraňovaní mají domy, stoly, židle, postele, zachránce hledá útulek na kopci.
Ale sotva slunce vyšlo, hned na úsvitu už byl Ježíš zpět v chrámě a všechen lid vstával, čistil zuby, honem něco polykal a rychle zpět do chrámu. Jakoby se tím říkalo, doma je doma, ale to podstatné je u Ježíše. Tuší to a doma je nic nezadrží.
Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu přistiženou při cizoložství. Ve vzduchu je napětí, co se stane? Je tam Ježíš, Bůh na zemi. Jsou tam ti, kdo brzy ráno vyšli ze svých domovů, aby jej slyšeli. Jsou dychtiví, něco sebou vlečou, tuší, že jim někdo může pomoci. Jsou tam zákoníci a farizeové, kteří chtějí Ježíše nachytat. Leze jim na nervy, podle nich se rouhá. A pak je tam ta žena. Zastupuje ty, kterým to ujelo pod nohama, a spadli na dno.
Farizeové a zákoníci Ježíše osloví zdvořile – Mistře – přiznají mu pro tuto chvíli autoritu – rozhodni. Případ je jasný. Tady je, byla přistižena při cizoložství. 5x se opakuje – žena, tedy asi žádné naivní nerozumné děvče.
Jde jim o to dostat Ježíš do pasti. O ženu jim asi tolik nejde. Ta je jasná, přichycená při činu, není co řešit. Jen mimochodem, ten Mojžíšův zákon, na který se odvolávají, přikazuje kamenovat také toho muže! Kde je? Na útěku? Nebo v tom davu, a bojí se, aby ho někdo nevyzradil?
Ježíš by měl být v pasti – buď řekne něco o tom, že Pán Bůh je hodný a že se to nesmí brát tak vážně a pak jasně poruší Boží zákon. Nebo řekne – ano, co se dá dělat, je to jasné, kamenovat! A tak zpochybní to, co dosud říkal a kvůli čemu lidé ráno vstávali a vybíhali z domu. Bublina kolem něj splaskne.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Gesto, které stále vzrušuje – co psal? Nevíme. Je to narážka na Jeremiáš 17,13 – kárání má v zemi této nechť jsou zapsána, neboť opustili pramen vod živých, Hospodina. Jsou ti, kdo přivedli ženu těmi, kdo opustili prameny vod živých, a Ježíš teď píše svá kárání do země, do prachu či písku?
Oni se ptali stále znovu a znovu, on mlčel a mlčel a čáral cosi do prachu. A když pořád doráželi, Ježíš vstal a řekl jim – kdo jest z vás bez hříchu, nejprve hoď na ni kamenem. A sklonil se a psal dále.
Slyšeli to. Slovo břitké a jasné. Proniklo až k jejich svědomí. Pohnulo to jimi tak, že začali odcházet – jeden po druhém, nejprve nejstarší a pak mladší. Starší nejprve – to je pro ně dobré vysvědčení, byli ještě schopni změny! Mají náš obdiv! Dali si říct! Jedna krátká věta stačila a oni se vzdali svého záměru!
Ježíš zůstal sám s tou ženou. Past nesklapla. Zákon Mojžíšův zůstal nedotčeně platit dál, kamenování se nekonalo. Zůstali sami. Hříšník a spasitel. Ten kdo spadl na dno, a ten, kdo z něj jako jediný je schopen vytáhnout.
Ježíš poprvé ženu osloví. Neptá se, co učinila, kdy, s kým, kolikrát. Ani proč to dělala, proč se ponižovala. Kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Žádný tě neodsoudil? Ona promluví, poprvé – žádný pane. Ježíš odpoví – ani já tě neodsuzuji, jdi a nehřeš víc.
Kdo jsme my?
Jsme jako ti kdo ráno vstali a přišli? Po něčem dychtíme, učinili jsme důležité rozhodnutí a poznali jsme, komu stojí za to věřit. Odejdeme do svých domovů, ale za týden zase vstaneme a rádi přijdeme. Tušíme, že existují lidé na dně, ale když je potkáme, moc si s nimi nevíme rady. Dokud je v nás ta touha slyšet a přijímat, jsme na dobré cestě, i když klopýtáme a padáme.
Nebo jsme jak ti, kdo ženu přivedli? Lidé, kteří kladou otázky trochu pochybovačně, malinko posměšně? Jakoby už dopředu znali odpověď. Jindy přivedou slepého od narození, kdo za to může? Bohatý muž se trochu otráveně ptá, co mám dělat, abych dosáhl života věčného? Všechno už plním, to tam nic lepšího nemáte?
Je cosi divného v té pozici. Jako bych stál vně života, s nadhledem, věděl svoje, viděl ten bolavý svět a říkal – proč se s tím něco nedělá? Co s tím, Mistře, uděláš?
Ježíš s tím něco udělal. Provedl to mistrně. Moderně pověděno, oni přivedli ženu s tím, že ona má problém a strčili ji Ježíšovi, aby on měl problém. Avšak stačila jedna krátká věta, a odcházeli jako ti, kdo sami mají problém. Je v tom kdesi skryt mindrák staršího syna z podobenství o marnotratném synu. Zahořklost, možná léta ukrývaná, která brání slyšet tichý Boží hlas.
Jsme jako ta žena? Co pro ni ta chvíle znamenala? Někdo ji bere vážně. Má svou hodnotu, může žít, nemusí ztrácet svou důstojnost. Může si pomalu začít vážit sebe sama. Hrozilo, že je to její poslední hodina života. A náhle se před ní otevírají hodiny další a další, svobodné a důstojné.
Slyšela – ani já tě neodsuzuji, jdi a nehřeš víc. Všichni odešli, Ježíš byl ten poslední kdo ji mojhl odsoudit. A slyší slovo milosti – já tě neodsuzuji.
Slyšela také – jdi a nehřeš víc. Možná nás napadá – to jsem zvědav, zda to dodržela. Pokud by to mělo být to hlavní, co si z příběhu odneseme, tak pozor! Nepozorovaně nás mámí svůdná role pozorovatelů, role těch kdo zkoumají, zda ten druhý nemá problém, a nechtějí vidět, že ho mají oni sami.
Ten příběh je o lásce, která proměňuje a uzdravuje. Ta žena už smí žít zdravě. Dobře. Už smí nehřešit. Může si to dovolit. Tolik důvěry jí Bůh dává. Tak si jí Bůh váží, že smí žít jinak.
Ještě je tu Ježíš. Jeho slovo zasáhlo všechny. Ty, kdo nemohli dočkat rána a za úsvitu ho přišli poslouchat. Ty, kdo přišli naježení, a odcházeli pokorní. Tu, která byla přivlečena bez naděje a v ponížení, a odcházela vzpřímená a s nadějí.
Ježíš šokuje tehdy i dnes. Je jiný, než je ta naše nejlepší představa. Proměňuje svět láskou, jako nejúčinnější mocí a silou.
Pane Ježíši Kriste, dotýkej se našich srdcí svým slovem i dnes. Naše hněvivé plány proměňuj v klidnou pokoru, vracej důstojnost těm, kdo ji ztratili. Působ ten zázrak s námi i se všemi kdo žijí kolem nás, ať v tebe věří, nebo nevěří. Odpusť nám, když začneme být trochu pyšní a myslíme si, že už jsme ve tvém království jako doma a víme co a jak. Odpusť nám, když se unaveně a trochu posměšně díváme na lásku, že už dne přece žádnou moc nemá. Řekni slovo Pane, ať se probereme, přestaneme si hrát na moudré a zkušené a žijeme dychtivě a radostně, vždyť jsi s námi a ve tvém království je místa dost. Prosíme za věrnost a čistotu vztahů mezi manžely. Prosíme za dobré vztahy v rodinách. Prosíme za rodiče bez dětí, i za děti bez rodičů. Posiluj ty, kdo pečují o dítě, které by vyrůstalo bez rodiny. Prosíme, ať se děje ten zázrak a lidé, které nikdo nebere vážně okusí svou důstojnost. V rodinách, ve školách, na pracovištích, ve věznici. Prosíme za nemocné. Ty, kdo se chystají na operaci i ty, kdo už mají operaci za sebou. Prosíme za lékaře, sestry. Prosíme za pokoj a smíření v Syrii, Turecku, Brazílii. Prosíme obnovuj úctu k pravdě a čistotě u těch, kdo jsou v naší zemi parlamentu a veřejných funkcích. Amen