Kázání: Boháč a Lazar (Lk 16, 19-31)
Milí přátelé v Kristu, podobenství nás zavádí do pekla.
Sem se po své smrti dostal nějaký boháč. Nevíme, jak se jmenuje. Víme jen, jakým životním stylem žil. – Oblékal se do luxusního oblečení, denně hodoval, žil v blahobytu. Jako by celou jeho identitu určovalo jeho bohatství, majetek. Zemřel a teď je v pekle. Nějak mu zde přichází na mysl Lazar. To byl ubožák, prolezlý vředy, který denně lehával u boháčova domu. Doufal, že se u tak bohatého člověka najde aspoň kus nedojedeného chleba. Nikdy se nenašel. Boháč Lazarovi nikdy nepomohl.
Lazar zemřel a dostal se do Abrahamova lůna, do nebe. Role, úděly těch dvou se po smrti otočily. Lazar je šťastný, konečně je o něj postaráno, žije ve společenství s Abrahamem, s Bohem, už není v té děsné vyloučenosti od druhých. Boháč zakouší pekelná muka, strádá, žízní, je úplně sám. A navíc se teď na Lazarovu blaženost musí dívat.
Před týdnem zazvonil na faře bezdomovec. V ruce měl plastový kelímek a v něm mléko. Chtěl 100 korun, prý na cestu vlakem. Zrovna jsem někam spěchala. Peníze jsem mu nedala. Má zkušenost s bezdomovci je taková, že si stejně jdou koupit alkohol, a na ten jim přece nedám. Jako kdybych já měla ponětí o tom, co to je žít na ulici a že se to snad dá zvládnout bez alkoholu. Ten bezdomovec byl neodbytný. Ale já taky. Děsně mě štval. Obtěžovala mě jeho blízkost. Nespěchala jsem až tak moc, ale ani jsem se ho nezeptala, co je zač. Nevěnovala jsem mu ani pět minut svého času. Často mi jde ten člověk na mysl. Stydím se…
Lazar! Kolik takových Lazarů leží u našich domů, na nádražích, v parcích. Kolik jiných Lazarů žije ve vyloučených lokalitách, kam by mnozí z nás ani za bílého dne nevešli. Kolik žen samoživitelek se živí prostitucí a druzí jimi opovrhují. Podle průzkumů trpí 10 procent obyvatelstva v Česku extrémní chudobou. To číslo je nižší, než kdy bývalo, přesto je hodně vysoké. Zná někdo jména všech těch lidí? Má pro jejich osudy někdo otevřené oči? A srdce?
Boháč Lazara přehlížel. Bohatství ho zaslepilo. Přestal vidět, že se v jeho blízkosti někomu nedaří. Neměl soucit s člověkem, byl sobecký. Anebo měl možná své věcné důvody, proč tomu chudákovi nikdy nedal najíst a napít, proč mu neposkytl aspoň své obnošené oblečení. Třeba byl přesvědčen, že si ten chudák za to stejně může sám. Nevíme, to se jen domýšlím. Zkrátka, nikdy se nad ním neslitoval a nepomohl – to je to podstatné!
Ježíš o majetku a bohatství mluví často (hlavně u Lk) a varuje před ním. Problém není majetek a peníze jako takové. Problém je lidská potřeba mít to všechno jen pro sebe. Boháč představuje typ člověka, pro kterého je majetek konečným cílem a smyslem jeho života.
Boháč byl zbožný žid – oslovuje ve své vizi Abrahama „otče“. Jistě tedy ze Starého zákona věděl, že člověk božího lidu má být solidární, má myslet na vdovy, sirotky, bezdomovce, tuláky, vojáky přišlé z války. Jistě znal zákon, Desatero, předpisy o almužnách, propouštění otroků. Na biblických hodinách jsme probírali 12 malých proroků. Vzpomeňte, jak vehementně apelovali na milosrdenství a solidaritu. Zdůrazňovali, že se zbožný člověk má snažit, aby se sociální nerovnost ve společnosti vyrovnávala. A taky poukazovali na to, že tam kde jsou velké sociální nerovnosti, tam je na vině špatná zbožnost, víra. K duchovnímu životu, k náboženství, k víře solidarita s druhými nutně patří. Bohatství je dobré. Je to dar od Boha. A proto je to taky obrovský závazek, se kterým je potřeba hospodařit ve prospěch druhých lidí, kteří jsou nějak na dně. Majetek má sloužit pomoci bližním.
Někdy o „Lazarech“, lidech jakkoli na dně, smýšlíme tak, že „každý svého štěstí strůjcem“. Myslím, že člověk není vždycky úplně sám strůjcem svého štěstí nebo neštěstí. Jaké měl asi Lazar dětství, měl doma dobré zázemí, nešikanoval ho někdo ve škole, jaké potkal v životě lidi…? To je přece taková souhra okolností, které v lidském životě hrají roli a utváří nás. Napomáhají k našemu růstu a zdaru, nebo nás naopak sráží k zemi.
Když se Hospodin ptá Kaina poté co zavraždil svého bratra Abela: „kde je tvůj bratr Abel?“, Kain se na Hospodina osočí: „což jsem strážcem svého bratra?“ Odpověď je z příběhu patrná: Ano, jsi, Kaine strážcem svého bratra!
Jsme strážci našich bratří a sester, sousedů, spoluobčanů, lidí na celé Zemi. Neseme spoluzodpovědnost za druhé. Za lidi, kterým se my můžeme stát bližními.
Boháč je v pekle a asi až tady mu to celé dochází. Byl bohatý, ale nestal se Lazarovi bližním. Možná mu to je teď i líto, možná se stydí, kdyby měl příležitost, třeba by to udělal jinak. Prosí teď Abrahama, aby k němu Lazara poslal do pekla a Lazar mu dal aspoň trochu napít. Ale nejde to. I kdyby k němu Abraham chtěl Lazara poslat, nemůže. Protože mezi nebem a peklem je veliká propast, kterou nejde překročit.
Propast mezi boháčem a Lazarem byla však už v pozemském životě. Propast mezi bohatými a chudými je tu pořád.
Ježíš své podobenství říká, abychom si tuhle přítomnou propast uvědomili. A abychom se zamysleli, jestli ji my sami trochu nepřiživujeme. Jestli svým životním stylem a postojem nezapříčiňujeme, že naši bližní prožívají děsná muka, žízní po spravedlnosti, vlastně zakouší peklo na zemi. Když onu propast živíme, oddělujeme se od Boha. Když se ji naopak nějak pokusíme překlenout a staneme se bližními, setkáváme se právě v nich s Bohem.
Boháč je v pekle a myslí na svých pět bratrů. Možná vůbec poprvé na někoho druhého myslí. Bratři zřejmě žijí podobným do-sebe-zahleděným stylem jako kdysi on. Žádá teď Abrahama, aby k jeho bratrům poslal Lazara. Když bratři uvidí mrtvého, jistě se vzpamatují a začnou se chovat k chudým jinak. Chce je prostě varovat, aby nedopadli jako on. Ani tohle mu Abraham nezajistí. Mají přece Mojžíše a Proroky, ví, co je správné dělat, mají přece své svědomí. Nepomůže jim nějaký zvláštní jev, úkaz, znamení.
My víme, co je správné a dobré dělat. Už v nedělce se děti učí Desatero a příběh o milosrdném Samařanovi. Sledujeme zprávy v televizi nebo na internetu. A máme své svědomí. Jen si to musíme všechno pospojovat, dát dohromady.
Ježíš svým podobenstvím nechce popsat, jak to bude vypadat v nebi nebo v pekle. Nechce ani říct, že bohatství je zlo a chudoba nějaká ctnost. A už vůbec nechce, abychom začali tady posuzovat, kdo z nás a druhých lidí se kam po smrti dostane.
Ježíš chce, abychom otevřeli oči pro současnost, přítomnost a viděli Lazary kolem sebe. Chce burcovat naše svědomí, vyvolat výčitku, probudit soucit, přivést nás k pohybu onu propast nějak překonat.
Být bohatý nemusí vždy pro každého znamenat mít hodně peněz. Bohatý může být člověk svými možnostmi, vynalézavostí, aktivním věkem a vitalitou, společenským postavením, volným časem. V každém případě je bohatství úkol a závazek.
Vždycky, když se setkáme s nějakým člověkem s Lazarem, staňme se mu bližním podle svých možností. Udělejme něco, za co se nebudeme stydět. A když nic neuděláme, tak se za to aspoň styďme a mějme špatné svědomí. Je dobře, že se v nás svědomí ozývá. Příště se zachovejme jinak…
…dokud je čas…
Boháč je v pekle a už ten čas nemá. Nemá příležitost postarat se o žádného Lazara. My ano.
Jméno Lazar znamená: „Bůh pomáhá“. Lazar věřil, že je Bohem milován a že veškeré dobro a péče přichází od něj. Lazar nic jiného, než naději v Boží pomoc neměl.
Kéž by všichni Lazaři mohli skrze naše bohatství, náš zájem a naši blízkost zakusit kousek nebe už zde na zemi.
Pane, otvírej nám oči, abychom viděli lidi na dně kolem nás. Otevírej nám srdce, abychom se nad nimi slitovali. Otevírej nám mysl, abychom věděli, jak účinně pomoci. Veď naše kroky k nim. A dej nám k tomu všemu taky pokoru, abychom si nemysleli, že jedině my můžeme všem ze svých sil pomoci. Skutečnou pomocí jsi nám všem ty sám. Pomáhej nám pomáhat. Amen
