Vánoční slavnost
Pardubice 22. 12. 2018
Kázání: Hvězda
Mt 2,10: „Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí“
Milí přátelé,
mám v ruce betlémskou hvězdu, která tento týden zdobila náš stánek na vánočních trzích na pernštýnském náměstí. Je na ní nápis Evangelíci Pardubice. Ta hvězda měla kolemjdoucím naznačit, co v našem stánku mohou najít. Chápali to už z dálky: v tomhle stánku bude „něco s Betlémem, Ježíškem“. Některé ta hvězda přilákala a přišli se aspoň podívat. Jiní se obloukem vyhnuli.
Hvězda patří k Vánocům. Mnozí z vás jistě zdobíte v adventním čase svá okna hvězdou, která večer svítí.
Když naše hvězdy večer rozsvěcujeme, vyjadřujeme svou touhu po světle a bezpečí. Možná si při pohledu na světlo pouštíme hlavou svá různá přání a životní sny. Necháváme v sobě rozeznít tajemství.
Hvězda je symbolem touhy. Po čem v životě toužíte? Jaká máte přání a sny, když se díváte na vánoční hvězdu?
Myslím, že všichni toužíme po tom, co by opravdově naplnilo a upokojilo naše srdce. V každé naší touze je někde hluboko skrytá touha po lásce. Po té věčné, bezpodmínečné a všeobjímající. Možná touha po ztraceném ráji.
Augustin považuje touhu za základní stav lidské duše. Podle něj v každé pozemské touze zaznívá také touha po Bohu.
Vánoční hvězda je symbolem touhy.
O hvězdě vypráví evangelista Matouš ve svém příběhu o narození Ježíše.
Mudrci, mágové od Východu několik let trpělivě pozorovali nebe. Najednou se na nebi objevila nová hvězda. Možná nebyla jasnější a zářivější. Ale byla jiná než ostatní. Byla pro ně znamením, že se světu narodil Mesiáš, Král Židů. Nemohli zůstat na místě, chtěli vědět a vidět víc. Chtěli se setkat se Spasitelem světa a poklonit se mu. S novou hvězdou se v mudrcích zrodila touha. Stala se jejich vnitřní silou, se kterou se vydali na dlouhou cestu.
Touha nám dává vytrvalost a sílu, abychom došli k cíli. K naplnění našich tužeb musíme někdy jít velký kus cesty a stojí to dost sil. Ale když nám na nebi svítí hvězda, víme, kam jít. Hvězda živí naši touhu.
Kam hvězda dovedla mágy? Do Betléma. Do obyčejného města. K obyčejnému dítěti, synu tesaře a obyčejné matky. Nic mimořádného, žádná velká sláva, ani lesk. Prostota a obyčejnost.
A přece je to Syn Boží, Spasitel celého světa, Král. Mágové to poznali a přijali. Tomuto králi se klaní a dávají mu své dary.
To malé dítě, Ježíš, je počátkem i cílem touhy mudrců. Věřím, že je počátkem i cílem všech našich tužeb. Naší touhy po lásce i ztraceném ráji. Po Bohu. V narozeném Ježíši nám sám Bůh totiž říká: mám tě rád, jsem tu pro tebe, chci, abys tu byl, chci být s tebou. Jsem Tvůj život.
Na dnešní slavnosti uvidíme hru s názvem O ztracené kometě. Taky jsme dnes přišli za hvězdou. A co tady nacházíme? Obyčejný kostel, obyčejné lavice, obyčejný strom s papírovými ozdobami a vedle sebe obyčejné lidi. A přece zde dnes (i při každém našem setkání) dochází k něčemu mimořádnému a úžasnému. Přece se uprostřed nás rodí nový život a proudí Boží láska, žije Kristus. Pro naplnění svých tužeb nemusíme být dovedeni na nějaká mimořádná místa. Důležité je, že jsme v blízkosti Ježíše. A ten je blíž, než si myslíme. Jen musíme být pozorní, jako byli pozorní mudrci.
Advent je časem touhy. Touhy po lásce a bezpečí. Advent končí a my pomalu přicházíme se svou touhou a touhami k Betlému.
Přeju vám i sobě, abychom prožili, že v narozeném dítěti je počátek i cíl naší touhy. A že je v něm skryto tajemství celého našeho života.
Pane, díky, že smíme toužit po životě a po lásce. Prosíme, ať se s Tebou o vánocích setkáme a ať nalezneme pokoj ve svých srdcích. Amen
