Text: Zj 22,16 Kazatel: Daniel Ženatý
Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“
Právě skončila Vánoční hra Pavlíny Junové – Hra o Betlém.
Zvířátka hledal jak se dostat do Betléma. A nacházela špatnou cestu. Nevěděla, kudy na to.
To my lidé často takhle děláme. O něco se snažíme a nevíme, kudy na to. Kdo ví, jak při tom Pánu Bohu je. Jak se cítí?
Bůh stvořil svět. I nás lidi. Těšil se, jak to tady bude fungovat, jak to bude pěkné – a ono nic. Nějak to nejde. Možná se chytá za hlavu a říká si – ale lidi takhle ne! Jste jako ta zvířátka! Nemusíte se do Betléma cpát a strkat abych tam byl já a ne ten druhý. Místa je dost!
Zdá se, že my lidé neumíme s tímto světem a životem zacházet tak, jakby si to Bůh přál. A často to neděláme se zlým úmyslem. Prostě to neumíme.
Byl jsem kluk asi 16 letý, ocitl jsem se na konci roku po vánocích v Přerově na nádraží. Asi jsem si koupil v nádražní restauraci nějakou limonádu, už nevím, a čekal na vlak. V té nádražní nevlídné restauraci si paní koupila čaj. Dostala horkou vodu a sáček s čajem. To byla tehdy módní novinka! Čaj v pytlíku! Nevěděla si s ním rady. A než jsem stačil přiskočit, abych jí poradil, roztrhla sáček a čaj vysypala do horké vody. A byla smutná. Čaj plaval na hladině, lepil se na stěny hrnku. Nedalo se to pít. Sychravá zima kolem, chtěla se zahřát, trochu si na čaji pochutnat. Nepodařilo se to. A asi se cítila trapně. Bylo mi ji líto. Nevěděla, jak s tím zacházet.
Stalo se to i zvířátkům. Nějak se do toho Betléma do chléva dostat! Proč jenom vůl a osel? My tam chceme taky! Máme na to právo, my se tam dostaneme. Kdo je silnější, kdo vyhraje volby, kdo tam vždycky býval…
Bůh chce, abychom to dělali jinak. Abychom hledali, pátrali, jak on to dělá! A pokoušeli se s tím světem a životem zacházet také tak. Jako Bůh. A věřili, že to bude dobré. Musí to být dobré!
Jak to dělá Bůh? Rozsvítí hvězdu nad Betlémem – a hvězdu může vidět každý. A každý může jít.
Takže, jelene, koloušci, medvědi, sojko, veverky, divočáci, vlku, synu i maminko, a nakonec i ty jezevče – a vy paní v třetí páté sedmé řadě, vy pane s těmi brýlemi, i vy bez nich, slabí i silní – k té hvězdě může každý!
A ještě něco. V Betlémě jsme úplně na začátku příběhu Pána Ježíše. A na druhém konci, úplně na závěr řekne Ježíš tajemství. Téměř jeho poslední slova v Bibli jsou: Já jsem ta hvězda. Já jsem ten, ke komu může přijít každý. A ti kdo to slyší, řeknou, ano! A kdo žízní ať přistoupí. Prosím, je to možné. A kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
To je parádní život podle Pána Boha. Můžeme ho zkoušet. Můžeme hledat, zdali tak žijeme. Anebo zda to vlastní neobratností a neznalostí vlastně nekazíme. Hledání se nemusíme se bát! Není co pokazit! Místa je u Boha dost, voda života je tam zadarmo. A ten kdo zve a to vše nabízí už je za dveřmi.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi pořádná a pravá hvězda dávej nám víru, že ty jsi s námi v tomto světě a že nemusíme hledat žádnou jinou. K tobě se obracíme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme dávej nám touhu hledat, jak to s tímto světem a s námi myslíš ty. K tobě se obracíme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo mají hlad. Za ty, kdo nemají peníze na to, aby se ohřáli. Posílej k nim ty, kdo se mohou rozdělit o jídlo i o teplo. Dej ať se nebojíme a nestydíme patřit mezi ty, kdo mohou pomoci.
K tobě se obracíme – prosíme tě vyslyš nás. Amen