Kázání: Moje království není z tohoto světa
Čtení: Dan 7, 9-10;13-14; Evangelium Jan 18,33-37
Poslední neděle církevního roku
Hana Ducho
Milé sestry, milí bratři,
Daniel měl sen. Viděl, jak k ohnivým stolcům na ohnivých kolech usedá Věkovitý. Je oblečen ve sněhobílém rouchu, jeho vlasy jsou jako z vlny. Od něj proudí ohnivá řeka. Věkovitý je obklopen statisíci služebníky. Otevírá knihy a zahajuje soud.
Pak k tomu Věkovitému přichází další postava – z nebe. Je to Syn člověka, kterému je předána moc, sláva a království. Všichni lidé různých národů a jazyků ho uctívají. Tento Syn člověka převzal moc, která nepomine, nastoluje království, které nebude zničeno.
Sen. Vždyť to byl jen sen. Můžu nad tím mávnout rukou.
Jenže v bibli sen není jenom sen. V bibli je sen chápán jako jeden ze způsobů, jak k člověku promlouvá Bůh. Vzpomeňme třeba na Jákobův sen. Josefovy sny. Vánoční sen Mariina snoubence Josefa, aby s malým Ježíšem utekli před krutým Herodem do Egypta.
Snícího člověka se dotýká Bůh. Předává mu svá poselství, záměry, zve na cestu.
V Danielově snu Bůh zjevuje, poodhaluje to, jak Bůh sám vidí skutečnost, svět.
Daniel žije v zajetí, v Babyloně, je vydán na pospas světskému panovníku. Ten o sobě prohlašuje, že je bohem. Samozřejmě se i velmi bohorovně chová, mocensky, autoritativně, násilně. Lidé ho jako boha musí uctívat, klanět se jeho soše v nadživotní velikosti.
Jak takového bohorovného panovníka vidí Bůh, Stvořitel nebe i země? To sděluju Danielovi ve snu: skutečným vládcem tohoto světa je Bůh, Věkovitý. A ten jednou svou vládu předá Synu člověka. Všichni vládcové světa i všichni lidé, celé dějiny, se právě tomuto Králi budou zodpovídat ze svých činů. On bude vyvýšen a bude vládnout spravedlivě až do konce věků. Jeho kralování bude na rozdíl od království tohoto světa věčné.
Měl jsem sen – řekl Daniel.
Mám sen, prohlásil v roce 1963 afroamerický kazatel Martin Luther King. „Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru.“
Dnes považujeme za samozřejmé, že jsou si lidé různé barvy pleti rovni. I když ideální to není. Ovšem před těmi 60 lety to byl jen Kingův sen, vize o lepším světě a mezilidských vztazích.
Opravdu jen sen?
Daniel i Martin Luther King snili o světě, kde budou mít všichni příležitost žít dobrý a spokojený život. Sní o nápravě věcí lidským, jak by řekl Komenský, kterého jsme si v uplynulých dnech připomínali.
Tito zmínění se kromě snění také o zlepšení světa zasazovali. Věřili totiž, že nejde jen o nějakou jejich vizi. Ale o vizi, záměr Boha s tímto světem.
Jaký je váš sen o světě, společnosti, životě na této planetě? Jaký byste si přáli svět, aby byl?
Jaký je váš sen o církvi? Jakou církev si přejete, aby byla?
Jaký máte sen o svém vlastním životě?
A co děláte pro uskutečnění svých snů?
Zkusme neříkat, že to jsou jen sny. Že musíme být realističtí, pěkně nohama na zemi. To taky platí, nemusí se to vylučovat. Snít znamená vidět kousek za hranice toho, co je. Co ještě není a co by mohlo být. Co je pokažené a mohlo by být lepší.
Neříkejme, že to je ale nemožné. Vždyť co my víme? Boží možnosti jsou mnohonásobně větší než naše lidské nemožnosti.
Věřím, že i nás se v našich snech, vizích dotýká Bůh. Sny, které mají v jeho očích smysl, jsou k životu, ty on sám svým duchem podpoří. Ukáže nám cesty a způsoby, jak je uskutečňovat. Dá nám sílu, odvahu i vytrvalost.
Daniel měl sen, že bude nastoleno království Syna člověka.
Novozákonní evangelia pak dosvědčují, že tím zaslíbeným králem, Synem člověka, je Ježíš Kristus.
Jak Ježíš jako král vypadá?
Právě stojí před Pilátem u výslechu. Pilát se ho ptá: Ty jsi král židů?
Ježíš mu byl vydán souvěrci, židy, kteří očekávali zaslíbeného krále, ale Ježíš se s jejich představami neslučoval. Předali ho římským úřadům a ty ho odsoudí a popraví.
Zemře krutou smrtí na kříži. Opuštěn od přátel i těch, kteří v něj skládali své naděje. Nad hlavou bude mít nápis s důvodem jeho provinění: Ježíš, král židů.
Tohle je ten král, o kterém měl Daniel sen? Odsouzený, zbičovaný, vysmívaný, opuštěný, ukřižovaný? Vyvýšený – leda tak na kůl kříže. S korunou – ne zlatou ale trnovou.
Kde je jaká královská moc, sláva, důstojnost, svrchovanost?
Může být králem někdo, kdo z lidského pohledu prohrál, ztroskotal?
Nerozplynul se ten sen…? Co když to byl opravdu jen sen…
Čím ses provinil? Pokračuje Pilát.
Ježíš klidně a pevně odpovídá: Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
Ježíš je král, ale jeho království není z tohoto světa. Je králem jiným způsobem, než jsou zdejší panovníci. Mnozí by se nad sebou měli vážně zamyslet a zastydět.
On je králem jinak. Svou královskou důstojnost, moc a slávu přijal od Boha. Jeho království se tedy nemůže uskutečňovat mentalitou tohoto světa. Ale mentalitou Boží.
Tedy láskou. Která kvůli nám lidem jde až na kříž.
Ukřižovaný Ježíš se ujímá vlády. Tím, že za nás dává svůj život, abychom my mohli žít. Svobodně, důstojně. Jako královské děti.
Jeho svrchovanost se neprojevuje tak, že na nás hledí svrchu, povýšeně a panovačně. Ale tak, že se stává přítelem lidí a je tu pro ně, dává jim sám sebe. Slitovává se nad námi. Naše selhání a viny netrestá, ale odpouští. Nepodmaňuje si nás silou nebo útlakem, ale přijetím a láskou.
Královskou důstojnost prokazuje tak, že slouží trpícím, umývá nohy učedníkům, je sám pokorný vůči Bohu.
Jeho královská moc je prostě předivnou mocí lásky.
Jsme královské děti. Protože patříme Kristu. Jsme milovaní. A jeho předivná moc je s námi i tehdy, kdy z lidského pohledu prohráváme, troskotáme, umíráme.
Moje království není z tohoto světa. Říká Ježíš.
Ale na jiném místě také říká: moje království je mezi vámi. Ono se reálně děje a uskutečňuje. Tady a teď mezi námi. A sice pokaždé, když Kristovo jednání, lásku a službu vezmeme za své. Když jsme spolu v jeho jménu, žijeme ve společenství jako sestry a bratři. Děje se tam, kde nezištně sloužíme druhým, zajímáme se o jejich bolest. Když nepěstujeme své křivdy, ale jsme ochotni odpouštět a o odpuštění prosit. Jeho království se děje se taky v našem nitru, když se před Kristem ztišujeme, modlíme, nasloucháme… a kde se také rodí naše sny.
Ve zpěvníku Svítá je píseň Sny dojdou dál (29). Mám moc ráda závěr této písně:
V dálce už svítá království tvé.
Prý se nás týká, jak podivné.
Svým věkem sejdou tví dnové zlí.
Ne nemusím doufat, dojdeme dál…
Kristus kraluje. Vládne mocí své lásky.
Proto mějme sny o lepším světě.
A začněme je uskutečňovat.
Pane, děkujeme, že k nám promlouváš, někdy i skrze sny. Vyznáváme, že jsi naším Pánem a Králem. Děkujeme, že smíme být tvými královskými dětmi. Pomoz nám Tě následovat a mocí lásky proměňovat tento svět. Amen