KONFIRMACE
Pardubice 20. 9. 2020
Kázání: Já jsem dveře (Jan 10,9)
„Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.“
Milá Lucko, milí Martine a Honzo, bratři a sestry,
Ježíš říká: já jsem dveře. Proč dveře? Jaký mají význam dveře v našem životě?
Vezměme si třeba dveře našeho kostela. Kolikrát jste jimi prošli do kostela a ven. Dnes jste sem vstoupili jinak než jindy. Šli jste v průvodu se staršovstvem, jste slavnostně oblečeni; je to váš den. Možná jste před vstupem do dveří byli trochu nervózní.
Pak těmi dveřmi zase odejdete. Budete trochu jiní, konfirmovaní, o něco dospělejší. Konfirmací překračujete práh. To se říká, když člověk vstupuje do nové životní etapy. Vám dnes nová etapa začíná v oblasti vašeho duchovního života, víry, vztahu s Pánem Bohem.
To hlavní vám s Pánem Bohem začalo tehdy, když vás těmito dveřmi přinesli rodiče ke křtu. Tehdy jste vstoupili na cestu s Kristem. Dnes za tu cestu berete vlastní zodpovědnost. Překračujete práh do světa dospělých. I nadále ale budete potřebovat rodiče, kmotry, sestry a bratry ve sboru, aby vás doprovázeli. Pro růst ve víře potřebujeme druhé lidi. Jejich zkušenosti, moudrost, rady, podporu, naslouchání, modlitby.
V životě jste prošli různými dveřmi. Ty první byly v porodnici, odkud si vás rodiče nesli domů. A pak to byly dveře ve školce, ve škole, poprvé sami na cestě trolejbusem. Spoustou dveří ještě projdete. Na nové škole, v zaměstnání, ke svému budoucímu partnerovi. Jednou možná těmito kostelními dveřmi projdete v den svatby nebo při křtu vašich dětí. To všechno budou vaše další překročené prahy. Okamžiky, které předělí jedno období od druhého, budou znamenat změnu, nový začátek.
Vstoupili jste někdy do špatných dveří? Omylem, nepozorností nebo hloupostí? Ocitli jste se někde, kde jste být vůbec neměli, kde vám nebylo dobře?
Pak jsou dveře, do kterých nevstupujeme rádi. Bojíme se zaklepat. Na kabinet učitele; na rodiče či přátele, když jsme provedli něco zlého. Chce to hodně odvahy.
Některé dveře mají výstražný nápis nepovolaným vstup zakázán; na vlastní nebezpečí. Vstup do nich by nám mohl ohrozit život. Je dobré to respektovat tyhle hranice. Nemusíme být všude a zkusit všechno.
Když jsme naštvaní, práskneme dveřmi a odejdeme. Občas nás někdo vyrazí za dveře nebo my jeho. Zaboucháváme si dveře před nosem. Nebo je prostě vůbec druhému neotevřeme.
Ježíš říká: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.Říká to, když vypráví podobenství o dobrém pastýři. Pokud ovce projdou správnými dveřmi, dostanou se k pastvě, budou moct žít a taky budou zachráněni před vším zlým.
Co to znamená pro nás? Skrze Krista-dveře se dostáváme k Bohu, do Boží blízkosti. Tam nacházíme pastvu pro život, to nejlepší, co potřebujeme. Pro mě to znamená přijetí, lásku, radost, potěšení.
Kristus jako dveře. Tam není vstup zakázán kvůli hrozícímu nebezpečí. S Kristem je naopak náš život v bezpečí.
Budeme dělat v životě chyby, možná i velké. Ale, když s lítostí ke Kristu, ke dveřím přijdeme, nezabouchne je před námi.
I s tím největším průšvihem a selháním do těchhle dveří můžete jít.
A když se v životě ocitnete v nějakých špatných dveřích – omylem nebo vlastním rozhodnutím, když zjistíte, že vaše rozhodnutí vedlo k nedobrému životu, tak ty dveře jednoduše opusťte a zamiřte rovnou ke Dveřím, ke Kristu.
Já jsem dveře, řekl Ježíš. Ty dveře jsou tady. Jsou pro každého z nás. Ke vstupu není potřeba žádné zvláštní povolení, dovednost, dokonalost. I bez konfirmační zkoušky byste tam mohli jít.
Ale přesto je potřeba k těm dveřím mít v ruce klíč. (Rozdat klíčky).
Tím chci říct, že vstup do dveří, ke Kristu, máte vy sami v rukou. Vy sami se musíte v jednotlivých životních situacích rozhodovat, zda do těch dveří půjdete nebo ne. Klíček si nechte na památku, abyste na to nikdy nezapomněli.
Jak do těch dveří vstupovat?
Modlitbou, přemýšlením nad biblí, účastí na bohoslužbách, sdílením se s druhými lidmi, vděčností za každý prožitý den, účastí na VP…
Když jsem byla ve vašem věku, mí dva starší sourozenci mívali u nás doma občas oslavy, když rodiče nebyli doma. Chtěla jsem tam taky, ale nemohla jsem. Tak jsem aspoň poslouchala za dveřmi, jak se smějí a cinkají skleničkami. Moc jsem se těšila, až sama budu na podobné slavnosti chodit. Vy máte období podobných oslav před sebou.
Na jednu slavnost půjdete dneska poprvé. Poprvé se budete účastnit u Večeře Páně, budete přijímat chléb i víno. Doteď jste se na to mohli těšit. Konfirmace vám otevírá dveře se této slavnosti plně účastnit.
VP je slavnost, hostina, při které nás hostí sám Kristus. Dává nám nejlepší pokrm a víno. Dává nám sebe, své dary lásky a odpuštění. Dává nám novou šanci, novou sílu a naději do života. Vede naše kroky k odpuštění a smíření s druhými lidmi.
Prošla jsem hodně oslav, po některých mi nebylo dobře. Nikdy jsem nebyla na lepší oslavě, než je Večeře Páně. Po ní mi naopak vždycky dobře je.
Přijměte pozvání ke Kristově hostině s radostí a s otevřeným srdcem. Přijímejte Kristovy dary s radostí. A žijte v Kristově síle s radostí.
