Text Mt 25,31-46 | Kazatel: Daniel Ženatý
31 Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,
33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.
34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
37 Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?
38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?
39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?
40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,
43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
***
Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;
až přijde – Ježíš upozorňuje, že jednou přijde.
Je těžké věřit tomu, co bude jednou:
Jednou budeš dospělý.
Jednou se budeš sám živit.
Jednou půjdeš do penze.
Jednou umřeš.
Podobně upozornění, jednou přijde on, Ježíš. Už byl ukřižován, vzkříšen, už sedí na pravici, nanebevstoupení – už, – a jednou přijde.
Se svými anděly, posadí se na trůnu své slávy
to se stane. A co se pak bude dít?
32 a budou před něho shromážděny všechny národy.
Všichni tam budou.
Všichni – bílí, černí, Němci, Češi, Židé, Poláci, Vietnamci, Mongolci, Rusové, katolíci, evangelíci, muži ženy, děti
Už z toho neunikneme. Budeme tam. Víme dík těmto Ježíšovým slovům, jak to bude vypadat a podle čeho se to bude dělit. Jaká výhoda!
I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů
33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.
Jak to dopadne? Proč jsou odděleni? Co je čeká? Dobré? Zlé?
Napětí ukončí poměrně brzo ten Syn člověka – řekne těm po pravici –
Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Pozvání – pojďte, ujměte se království, které je vám připraveno. Výsada. Ti zachránění – ještě nevědí proč, mají podíl na správě světa.
Požehnaní mého otce! Jaká část! Ujměte se – prosím!
Od založení světa – něco cenného
A dozvědí se, proč jsou tady v blízkosti, co to způsobilo
Ježíš vypráví příběhy z jejich života –
35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,
36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘
docela obyčejné.
Syn člověka, sláva, andělé – budou se připomínat situace všedního dne. Beze svědků. Samota oddělení, nemocnic, věznic, klepání na vrata, nikdo nevidí, nikdo nemusel vidět, žádné svědci – tyto situace pro nás možná bezvýznamné budou připomínány.
Zachránění se brání, nevědí –
‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? 38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘
údiv těch zachráněných. My o to nevíme! Takové věci ne proto, abychom si je pamatovali. Ani neví. Jejich záchrana, zachránilo je něco, o čem ani nevěděli že dělali, Ani nepovažovali za důležité. Nevěděli, že bude tak důležité. My už dnes víme.
40 Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘
ta důležitost – dobré se děje Bohu! Sláva radost!
41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!
A hned vysvětlí proč
42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, 43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Ti kteří nebyli zachráněni se také diví.
44 Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘
Brání se. Kdy jsme tě viděli a neposloužili ti?
45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘
46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Podívejte se na to.
Na konci věků přijde – a takto nás rozdělí. Někteří budeme zde, někteří budeme zde.
Nepomůže známost, postavení, vzdělání, ba zde ani víra, ne to co je vidět, ale to jak se chováme k druhému.
Důležitost těch nepatrných! Společnost jimi někdy pohrdá, nic nejsou, ale na nich se rozhoduje o nás!
Neděle Cantate – zpívejte, máme dost! Odtud, mám dost – odvaha vidět druhého, o nic nepřijdu když se s ním rozdělím – naopak!
Pak budeme zpívat jednou s Pánem Bohem a jeho anděly.
Amen
Pane, zahrnuješ nás tolika dobrým dary, že smíme vydávat plnými hrstmi. Smíme rozdávat i těm, od nichž se nám to v žádné formě nevrátí zpět. Uč nás tomu. Amen