Kázání 19. dubna 2015

IMG_0077Text: Jan 10,11-16   Kazatel: Daniel Ženatý

Ježíš říká – Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

Jsme otlučení neustálými střety, při nichž nám někdo něco vnucuje. Úžasné zboží, výhodné půjčky, lepší tarif, to vše někdy doporučuje dokonce i deset odborníků z devíti… Máme v sobě silné protilátky, které likvidují každý pokus o získání naší pozornosti. Připadáme si, jako by nás někdo chtěl po kouskách ukrást, zneužít a nechat si pro sebe. A to přece ne.

A Ježíš řekne – já jsem dobrý pastýř. Naše čidla se aktivují, zase to na nás někdo zkouší? Co s tím? Nevím. Nezbývá, než připustit, že se ta čidla mohou mýlit. A že to chci a potřebuji slyšet, že Ježíš je dobrý pastýř. Jako dítě, které se ocitne v neznámém prostředí, nikoho nezná, už kolem něj krouží ti, kdo se těší na šikanu, a že to bude legrace. Obruče se svírají, a najednou se otevřou dveře a tam stojí někdo, koho dítě dobře zná, komu věří, a ten člověk řekne, já jsem zde velitel, a nehnu se od vás.

Ježíš řekne – já jsem dobrý pastýř. Co vše je v té dobré zprávě obsaženo?

Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Je to úplný protipól ponížení a šikany. Nenechá se nikým podplatit, nebude se tvářit, že nevidí. Za ty, kdo jsou mu svěřeni, dokáže položit i svůj život.

Že ten pastýř není jen hezký folklór, něco jako pásla ovečky, nebo aj bačo bačo náš, ukazují kořeny pojmu pastýř. Hospodin slibuje ústy proroka Ezechiela 34 – já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat; vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím. To dělá dobrý pastýř. S nasazením života pátrá, přivádí zpět, ošetřuje.

Dobrý pastýř jako protiklad k špatným pastýřům. Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe, píše Ezechiel. Běda těm kdo pijí nejčistší vodu a ostatní vodu kalí nohama, kdo vypasou tu nejlepší pastvu a zbytek zašlapou nohama. Běda falešným pastýřům. Je to myšleno na faráře? Církevní představitele? Jde jim jen o svůj prospěch, a ne o prospěch těch, kdo jsou jim svěřeni?

Pastýř je dobrý. A co ovce? Jsou spokojené, že mají jednoho dobrého pastýře? Anebo jim vadí, že ten pastýř odešel pro tu jednu ztracenou? Vadí jim, že vzal do stáda ty, kdo bečí trochu jinak, určitě falešně, a kůži mají takovou divnou, a kdo ví, kdy se myly naposled? Neměl by sis na to dávat větší pozor pastýři, koho v tom stádu máš? Nechceš pomoci? Zdá se, že na vše nestačíš, my si stoupneme do brány, a zpřísníme vstupní kontrolu, aby to tady přece jen trochu vypadalo jako u slušných lidí a ne jako ve chlévě.

A má se ovce vůbec vyjadřovat k tomu, kdo do stáda patří? Ostatně, kdo to vůbec eviduje, kdo sem patří? Na zemi to je jasné, nevydrželi jsme to bez hranic a pomocně jsme si to rozdělili: evangelíci, katolíci, baptisté, církev bratrská. Ale tušíme, že tomu dobrému pastýři, Kristu vzkříšenému, je tohle dělení k smíchu. Církevní archívy nepamatují jediný případ, že by se andělé domáhali na nějaké faře přístupu do matriky, že si potřebují udělat jasno. Dobrý pastýř má své stádo, jen on ví, kdo tam je a kdo tam není a raduje se z každého, kdo se přidá.

Ježíš dokonce řekne – mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést! Koho má na mysli?

Když člověk uslyší, já jsem dobrý pastýř a uvěří tomu, je to zvláštní úleva. Docela obyčejně se dá povědět – uf, někam patřím. Jsem někde doma. Ti kdo v počátcích církve uvěřili v Krista, byli vylučování ze synagog. Kvůli tomu, že už nečekali Mesiáše. Patří vůbec někam? Má je Bůh rád? Budou spaseni? Jak je to s těmi, kdo jsou nějakým způsobem jiní, a nevejdou se do představ pozemské církve?

Možná teď někde na pardubickém sídlišti někdo sedí s hlavou v dlaních a říká si, co jsem zač, pokřtěný nejsem, v církvi nejsem, má mě Bůh rád? Budu zachráněn?

A v podobném duchu se ptají ti, kdo se ocitli mimo hlavní proud – ať vlastní vinou, nebo je to prostě smetlo. Nemají práci, jsou odjinud, jsou jinak sexuálně orientováni než většina, nosí v těle nějaký osten jako Pavel, a jen oni o něm vědí – to že jsem jiný, vně, znamená, že jsem vně Boha? Že mne vystrčil ze svého stáda? Co se mnou bude?

Jako nejsladší a nejmocnější zvuk nebes zní Ježíšovo konejšivé – já jsem dobrý pastýř a vy moje ovce. Přátelé, klid! Neptejte se těch, kdo se tváří že tomu rozumí, nelistujte zoufale Biblí sem a tam, vyhoďte všechny příručky, které se vám snaží vysvětlit, jak to doopravdy je. Já, slyšíte, já jsem váš pastýř. Není jiný kromě mne! A já garantuji, že jste moji. Vy, kdo jste věrní, stálí, dobří, hodní, vy kdo jste uprostřed i vy kdo jste na okraji, vy kdo jste za okrajem, vy kdo jste jako bílé vrány nebo černé ovce a ostatní na ně vztekle krákají nebo bečí.

Já jsem pro vás položil svůj život. To je pouto, které mne a každého z vás jednotlivě pojí dohromady. To jsou svaly, šlachy, žíly, tepny, já se o to starám, aby žily a fungovaly, aby život proudil. To vás drží při mně. Ne vaše církevní příslušnost, ne vaše orientace, ne vaše tělesné či duševní nedostatky, ne vaše šťastná nebo nešťastná rozhodnutí. Dokonce, považte, znám každého z vás jménem!

Kriste, ke komu jinému bychom šli než k tobě? Drž nás při sobě, a pokud bychom zase chtěli dělat nějaké hlouposti, prosíme, zažeň nás zpět do svého stáda. Vždyť ani nevíme a nejsme schopní rozpoznat, jaká svoboda a jaké požehnání a výsada je to, že patříme tobě.

Prosíme za všechny, kdo tvoří tvou církev zde na zemi, ať jsou katolíci, pravoslavní, nebo evangelíci… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Prosíme za všechny, kdo patří tobě, i když nejsou zde na zemi členy žádné církve… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Prosíme, ať tvé krásné jasné slovo přemůže ty, kdo hledají spiritualitu, a mají zábrany hledat tebe…. K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Zaslíbil jsi hledat ztracené, prosíme, nacházej nás, když se ztrácíme sami v sobě, nacházej všechny, kdo jsou na tom podobně… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Odpusť nám, pokud jsme někoho od tebe odradili svým jednáním… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Dávej církvi moudrost, aby dokázala mluvit bez výčitek a moralizování… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Tolik hrozných událostí se stalo na konci války před 70 lety. Dávej nám odvahu a moudrost bojovat proti zlu…. K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás

Válečné hrůzy se dějí i dnes, i když ne v naší bezprostřední blízkosti. Prosíme za oběti násilí, jejich rodiny, dávej pokoj a smíření do míst hrůzy a utrpení… K tobě voláme – prosíme tě, vyslyš nás.

Prosíme za nemocné. Za ty kdo o ně pečují. Prosíme za ty, kdo by zde chtěli být, ale nemohou. Amen

Tento příspěvek napsal/a dne 20.04.2015 v rubrice Kázání.