Text: Jan 3,16 Kazatel: Daniel Ženatý
Neboť tak Bůh miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný. Ostrovy štěstí (název divadelní hry) neexistují. Existuje tento svět. Krásný a voňavý, ale také šeredný a nevoňavý. Objevovali a objevují se mnozí, kteří nás lákají, abychom se vydali na ostrovy štěstí.
V dějinách se objevují často dva způsoby jak to zkoušeli.
Prvý – dejme se dohromady my lepší, oddělme od sebe ty horší a bude nám dobře. Tak naletěli lidé Hitlerovi, Leninovi a dalším. Výsledkem bylo strašné utrpení.
Druhý – mazanější – jak to bylo ve vánoční hře – jsi někdo! Přece bys nevybíral rukama brambory! Tamten ano, ten může, ale ty? To se nehodí! Přece bys neumýval podlahu, přece bys nestál v továrně u linky, přece bys nejezdil obyčejným autem – dej se k nám, dej nám své peníze, svou čest, svou adresu, svůj čas a budeš šťastný!
Tak tudy ne. Protože:
Bůh miluje tento svět! To rozhoduje o tom, co je dobré a co je zlé. Boží láska. A tu Bůh věnuje tomuto světu.
Proto, ať si myslíme co si myslíme, proto je dobré žít v tomto světě. Protože to nejcennější, Boží láska, je zde, a ne na nějakých ostrovech štěstí.
Proto je třeba žít tady, i když někdy tomu životu vůbec nerozumím. Nebo některým lidem nerozumím. Nechápu je – proč mají modré vlasy a kupují si nesmyslná auta, volí úplné blázny, jsou hluční a hrubí, nebo naopak jen mlčí, nebo poslouchají nemožnou hudbu. Nesouhlasím s nimi. Ale to není důvod k tomu, abych jimi pohrdal, nebo se jich chtěl nějak zbavit, abych žil, jakoab oni nebyli. Patří k tomuto světu, stejně jako já.
Důkazem toho, že to Bůh myslí opravdu vážně s tímto světem je, že dal svého syna. Kristus se narodil, žil tady a zemřel. Věříme, že zemřel za nás. Za naše hříchy. To zlé co jsme udělali a co děláme, je naloženo na něj a on to zrušil. Zlikvidoval. Skutečně. A jako Vzkříšený a přítomný má tu moc likvidovat hříchy stále. I dnes. Proto je možné žít v tomto všelijakém světě. Kristus v něm udělal prostor k tomu, aby to bylo možné. A je s námi, abychom to zvládli.
Tomu smíme věřit.
A kdo tomu věří, ten může odmítnout výlety na ostrovy štěstí, může odmítnout ty kdo šeptají, zbavme se těch jiných a bude tu dobře!
Kdo věří v Krista, ten může žít tady. V panelácích, na sídlištích, ústavech, nemocnicích, věznicích. Nemusí to být snadné. Ale máme vše k tomu, aby to bylo možné.
A ještě něco. Kdo v Krista věří, má život věčný.
Tak přece. Přece jen zaslíbení něčeho jiného. Podvodníci slibují ostrovy štěstí a vydělávají na lidské netrpělivosti. Už teď, hned to musím mít. A je z toho jen utrpení.
Bůh slibuje život věčný. Sice bude jednou, ale rodí se už nyní. Vírou v tomto bolavém světě rodí nový život. Vírou v Krista se dnes rodí něco, co je podstatné pro budoucnost.
Závěr:
Bůh slibuje mnoho. Život celý, úplný, nepošpiněný, neotlučený. A ten život se už teď rodí, už ted ho žijeme. Svou vírou v Krista, Pána a Spasitele.
Podvodníci, kteří slibují ostrovy štěstí bez bolesti a špíny a slz, ať si své sliby strčí za klobouk!
Pane tvá jsou nebesa i země, tvá je obloha i slunce zář, tví jsou čistí i špinaví, spravedliví i nespravedliví, šťastní i smutní. Dej ať nenaletíme nikomu, kdo by nám chtěl nabídnout jiný svět a jinou víru. Amen