Text: L 10,17-20 Kazatel: František Plecháček
Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
Milé sestry, milí bratři, učedníci v našem příběhu se s radostí vracejí ke Ježíšovi a vyprávějí mu, co všechno se podařilo. Prožili podivuhodné věci, i když na cestu nevyrazili s žádným zvláštním materiálním zajištěním. Radují se, i když zřejmě zdaleka ne všude byli přijati a vyslechnuti, i když jim možná mnohokrát někdo přibouchl dveře před nosem. Učedníci mají radost, protože to přes všechny potíže stálo za to. To, co jim svěřil Ježíš, totiž funguje – a oni to mohli zažít! V jejich službě se projevila moc přicházejícího Království, vysvobozující síla Ježíšova slova, Ježíšova jména.
Nemluví se tady ovšem jen o Ježíšovi, ale také – na naše evangelické poměry nezvykle mnoho – o satanovi, démonech, hadech a štírech, síle nepřítele. Herpetologové prominou – ta zvířátka symbolizují armádu toho zlého. Zmínka o satanovi a démonech nám má připomenout, že za temnými stránkami a hrůzami našeho světa nestojí pouze nějaké speciální porušenosti a zvrácenosti lidské psychiky. Písmo svědčí o zlé moci, která aktivně působí a snaží se mařit Boží dobré dílo, moci, která našeptává lidem: „Vy přece Boha nepotřebujete. Sami si můžete být bohy!“ Zlo, které láká na svobodu, ale přitom stahuje do otroctví, spoutává, rozvrací a ničí.
Ježíšovo slovo o ďáblu a jeho armádičce připomíná, že v našem světě stále probíhá boj. Zápas, který se i nás nějak týká. Naštěstí pro nás to není boj mezi dvěma rovnocennými a stejně silnými protivníky. Právě tahle skutečnost se nám asi někdy ztrácí pod přívalem negativních zpráv. Ale my se opravdu nemusíme chvět strachem, že zápas mezi Bohem a tím zlým by mohl skončit remízou nebo snad ještě hůř. V Ježíšově službě se prokázala moc Boží, před níž každé zlo musí ustoupit. Síla, která s žádným zlem nikdy neuzavře kompromis. V našem dnešním evangelijním oddíle Ježíš svoji moc svěřuje učedníkům, tedy – své církvi! Doslova „moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.“
Dobrá, můžete mi na to říci, to byli Ježíšem přímo povolaní, zplnomocnění a vyslaní učedníci. Ale co my? Může se tohle Ježíšovo slovo nějak týkat také nás, dnešní církve? Je to vůbec možné? Je snad i nám svěřováno něco, čím je ten starý protivník Boha i lidí přemáhán? Nemusíme teď hned myslet na exorcismus, vymítání démonů, jak je v některých křesťanských církvích provozováno. Ale ano, něco nám je svěřeno. Tím vpravdě zázračným prostředkem je jméno Ježíš, slovo o Ježíši, slovo Ježíšovo.
I zdánlivě obyčejné lidské slovo povzbuzení je nadáno mocí, může posílit, potěšit, vstoupit jako světélko do nějaké temné, neradostné situace. Když se ve chvíli tísně setkáme s upřímným projevem spoluúčasti, solidarity, když můžeme slyšet a také zažít, že na své trápení nejsme sami, pak to s námi něco udělá.
Můžu se o tom přesvědčovat nejenom v nemocnici nebo domovech pro seniory. Před pár dny jsem měl telefonický rozhovor s paní Olgou Pavlů, ředitelkou rodinného centra Kašpárek, které se již poněkolikáté stalo terčem nenávistného útoku vandalů – paní ředitelka si dokonce mohla přečíst své vlastní parte. Všechno zřejmě opět kvůli sbírce pro uprchlíky, kterou rodinné centrum zorganizovalo. Chtěl jsem za sebe i za sbor vyjádřit podporu a solidaritu. A byl jsem povzbuzen. Paní Pavlů mi s vděčností vyprávěla o veliké vlně solidarity, které se jim dostalo. Říkala, že ti neznámí útočníci dosáhli vlastně pravého opaku. Nejenom že se jim nepodařilo pracovníky centra zastrašit, naopak – ti byli ve své činnosti ještě povzbuzeni mnoha projevy podpory.
Tohle tedy dokážou slova lidská. A což teprve slovo Boží, Ježíšovo evangelium! Evangelium je tou mocí, kterou Kristus i nás vyzbrojuje na cestu víry. Dobrá zpráva, že Pán Bůh v Kristu není proti nám, ale pro nás, že nám odpouští všechny naše viny a životní kopance, aby nás zbavil nesnesitelné tíže a otevřel naději a životu. Evangelium je Boží mocí, která dokáže člověka osvobodit od démonů minulosti i přítomnosti, od zlých duchů sobectví, pýchy, nenávisti.
Zlí duchové se podrobují Ježíšovu jménu. Co to znamená? Tam, kde lidé vírou přijmou Boží milost a svěří svůj život Kristu, tam, kde je Ježíš vzýván a volán v modlitbách, začíná již nyní nový věk, ve kterém pro démony dosebezakoukanosti, zloby a nenávisti a všelijakou lidem nepřátelskou havěť není místo. Kde je v důvěře vzýváno jméno Ježíšovo, tam se lidem navrací svoboda bytostí stvořených z lásky a k lásce. Ve víře v Krista je člověk znovustvořen k obrazu Božímu, aby mohl žít opět podle vůle svého Stvořitele. Satan byl svržen, takže v nebi už není nikdo, kdo by na nás donášel, žaloval a snažil se nám uškodit. Starý pomlouvač v nebi dohrál. Není tedy divu, že tady na zemi pěkně zuří, protože ví, jak málo času mu zbývá.
Co je tu ještě řečeno o nebi? V nebi jsou zapsána naše jména. Tahle zpráva je dobrým základem pro velikou a nepomíjející radost. Naše jména jsou zapsána tam, odkud je nikdo z lidí nemůže vyškrtnou, vymazat, vytrhnout a spálit stránku, tak jak je to možné s našimi pozemskými dokumenty. Jsme zapsáni, jsme přijati za syny a dcery Boží. Tenhle „zápis“ neznamená, že už se nám vždycky vyhnou všechny zkoušky a trápení. Ale nic z toho nás nemůže připravit o spásu, o dobro, které pro nás vybojoval Ježíš.
Když se nám ve sboru, v církvi něco dobrého podaří, když nějak zakusíme a prožijeme, že Ježíšovo slovo opravdu má moc vysvobodit, třeba i poděkujeme Pánu Bohu. Ale pak se v člověku rozhostí takový příjemný pocit, jak jsem to zase já hezky vymyslel a zařídil, jak dobře jsem to všechno řekl. Místo chval a díků by mohla nastoupit pýcha. A tak Ježíš rychle obrátí list a soustředí naši pozornost na to rozhodující: zajisté se můžeme a máme radovat z toho, že Pán Bůh i v naší době jedná, prokazuje svoji moc – a něco z té veliké moci v evangeliu svěřuje církvi. Ale ještě mnohem víc se máme radovat ze skutečnosti, že jsme v Kristu přijati. Je pro nás připraveno místo v Božím království.
Milostivý, věrný Bože, radujeme se z dobré zprávy, že s námi v Kristu počítáš. Prosíme, chraň nás od pokušení pýchy i propastmi rezignace, ať se vždy znovu dokážeme spolehnout na tvou blízkost a tichou, a přesto všechno přemáhající sílu tvé lásky. Amen.
