Text: Mk 2,13-17 Kazatel: Daniel Ženatý
Ježíš vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
Ježíš vyšel k moři. Pořád se někam vydává. Jednou ho naleznou ho v domě Šimonově, pak o samotě, pak v okolních vsích, nebo na břehu moře. Nemá žádnou stálou adresu, musíme ho hledat. K Ježíšovi přicházeli lidé. Jaká touha je k němu pudila? Co je k němu přitahovalo? Co bylo tak silné, že měnilo jejich plány a životy?
A on je učil. Vykládal jim o Bohu, o nich, o naději. Že Bůh není mrtev, že jedná. Že život může být dobrý a že pro Boha není žádná naše ulička slepá.
Ježíš šel dál a viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici. Zatímco Ježíš vyšel, šel, učil, zástup přichází, stojí, naslouchá, dychtí, Levi sedí. Protiklad – tolik pohybu vůči žádnému pohybu. Ježíš se neposmívá, nevyčítá, jen mu řekne – pojď za mnou. A Levi vstal a šel, a už je také v pohybu.
Celníci. Byli podezíráni z toho, že berou úplatky a kamarádí se s podivnými kumpány. Je to stále, kauzy s topnými oleji a podobné, mnozí celníci neodolají pokušení snadného zisku.
Muž hodný posměchu uslyší Ježíšovo – pojď za mnou. Nic víc. Ježíš se ani nepředstavil, ani neřekl – co myslíš, chtěl bys, rozmysli si, mám nápad, hele už čtyři učedníci jsou se mnou, tak se neboj. Nic. Jen slovo. Slovo je mocné, a jasné stručné slovo se zatne do duše víc, než mnoho plytkých slov. Ježíšovo slovo je slovo Boha. A Bůh s tím slovem umí zacházet, tvoří z něho všechno. Slovo tvoří i s Levim a on to přijímá, zvedá se a jde. Staré opustil, nové začal.
A pak se ocitli v Leviho domě. Jedli, pili, hovořili. A s Ježíšem a jeho učedníky tam bylo mnoho celníků a jiných hříšníků. Bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. To byla společnost. Pokud byli celníci podplatitelní, vázali se na ně překupníci, veksláci, pašeráci, prostitutky, ti kdo tušili snadnou kořist.
A Ježíš s nimi hoduje.
Pořád to vrtá hlavou. Každému kdo to čte nebo slyší. Pořád je v tom skryto cosi neklidného, provokativního. Ježíš, syn Boží, stoluje s takovými lidmi. Bůh, svatý, hledá takovou společnost. Bůh, který žádá a miluje pravdu, spravedlnost, pokoj, přímost – stoluje přátelsky s těmi, kdo toto vše svými činy popírají. Pravdu podvádějí, spravedlnost obcházejí, pokoj narušují. Co to jeho stolování s nimi má znamenat? Co tím chce povědět?
A proč jsou ti hříšníci zasažení? Proč si k sobě přistrkují židle darebáci a jediný spravedlivý?
Protože on rozbíjí barieru, která odděluje lidi. On má moc přitrhnout z okraje společnosti ty, kdo jsou tam vrženi a odpudivá síla jak na řetízkovém kolotoči je táhne stále dál, pryč.
Ježíš je ten, kdo na to má to zastavit. Dokáže probourat slepé uličky, narovnat šikmé plochy. Odstranit svinstvo, které si kolem sebe naděláme, až se ocitneme mimo, a nevíme, jak zpět.
Proto se na něj ti všelijací lepí. Možná se ocitli na šikmé ploše vlastní vinou. A jsou prevíti. To se v tuto chvíli neřeší, to přijde až potom, jako ovoce víry, pak je to zřejmé, že je to hloupost chodit na šikmou plochu. Teď se všemi póry přijímá, že Bůh sesílá někoho, kdo má moc to změnit. To je věc.
Představuji si to, já ve své soukromé fantazii, jak Ježíš sáhne rukou do nory plné všelijakého hmyzu a puchu a havěti, a vytáhne život. Vysvobodí z hnusu to, co ještě přece jen touží žít, ale už na to nemá sil. Už se samo nevyhrabe z nory ven. A Ježíš to vytáhne jako novorozeně a obnoví život. Nový život.
Zákoníci jsou u toho. Nerozumí tomu. Nemusíme se jim posmívat, asi bychom jednali podobně jako oni. Přesto že příběh známe, také nám to vždy znovu vrtá hlavou. Proč to dělá? Proč s nimi jí? Co tím sleduje? A Ježíš odpoví, že lékaře nepotřebují zdraví, a že lékaře potřebují nemocní.
Tomu rozumíme. Nemoc počítáme mezi zlo. Ničí život. A je dobré, když lékař pomůže ke zdraví a obnoví základní tvar života. Osvobodí od toho, co chce život omezit. Ježíš říká – ti lidé co s nimi jím, jsou nemocní. Zlo a hřích jim ničí život. Já je uzdravuji. Podobně jako lékař uzdravuje nemocné. To je přece dobré, ne?
Ano, platí, jak jsme slyšeli od stolu Páně v Žalmu 1, že blaze muži i ženě, kdo se neřídí radami podvodníků a manipulátorů a nepřidávají se k těm, kdo se druhým a Bohu posmívají. To je dobře. Dělejme také tak a jednejme tak. Je správné nelhat, nekrást, nepodvádět, nebát se lidí.
A současně. Současně s tím, radujme se, že je zde moc, která uzdravuje a odstraňuje bariery. Ta záludná výhybka, která naše myšlení uvrhne do pochybností – darebáka si všimne a mne ne – začíná tam, kde tuto Boží moc chápeme jako konkurenci. Nebo jako odměnu. Pak se to zamotá, zacuckuje a těžko se to rozplétá.
Jde o to udržet to v ladu. Přejně. To dobré Boží není chápáno konkurenčně vůči mně. Jde to stejným směrem. Je to otočeno stejným směrem. Bůh je spravedlivý, proto člověk smí jednat spravedlivě. A k tomu ještě přichází Bůh a vytahuje z nory vše, co se porouchalo na cestě jeho života.
Spravedlivý dnes, 2015 let po Kristu je ten, kdo v Krista ukřižovaného a vzkříšeného věří. Kdo ví, že před pánem Bohem jsme všichni nahatí, jeden jako druhý, nemáme nic, čím bychom si spasení koupili, vzdálenost kterou máme ujít z tohoto života do nového života je pro každého stejná. Zda přejdeme nebo ne záleží na tom, jak nás Kristus bude držet za ruku, podepírat, jak on sám očistí naše srdce od hříchů, svým odpuštěním.
Spravedlivý se drží se Krista, drží v paměti jeho slova o tom, že v nebi s radostí vidí, kolik lásky jsme vydali. I proto má spravedlivý rád druhé lidi, přeje jim dobré věci, a když slyší o nezasloužené milosti pro druhého tak nebrblá, a nezvedá udiveně obočí, ale raduje se!
Snaží se mít věci v pořádku, a když je nemá v pořádku, tak se nehroutí. Pomáhá dobročinným organizacím nebo je v nich zapojen, třídí odpad, dává přednost na přechodu, nešíří vtipy o romech a židech, které zaslechne, jako jedinou autoritu má Krista. Ví, že sám žije zde na zemi jako host, že žije z darů, a tak je přeje i ostatním… Je toho daleko víc co může dělat. A je toho tolik, že ho ani nenapadne sám sebe sledovat, zda je dobrý nebo není. Jednou se to dozví.
Pane Ježíši Kriste, zbavuj nás pýchy, pokud bychom si o sobě mysleli, že to bez tebe nějak zvládneme zde i na věčnosti. Přicházej k nejistým, k těm kdo si zkazili nebo kazí svůj život a nejsou schopni se odrazit od dna
Buď s těmi, kdo nemají střechu nad hlavou a nevědí, co bude v noci ani zítra.
Ať se tvá moc a láska nezastaví ani před srdci hochů, kteří nedaleko odtud ubili bezdomovce.
Prosíme za pokoj ve světě, v místech kde se válčí a umírají zbytečně lidé.
Prosíme, sešli déšť a vláhu na suchou zemi.
Amen