Kázání 16.5.2010

Text Ef 3,14-19 | Kazatel: Daniel Ženatý

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Ef 3,14-19

O čem to je? Co chce pisatel povědět? Máme my dnes něco společného s efezskými adresáty, kdysi dávno před dvěma tisíciletími? Už na prvý poslech to není obvyklý text. Je velebný. Zní košatě. Mnoho podobných, výrazných slov:

nebe, země, sláva, bohatství, všichni svatí, šířka délka výška – i hloubka, vy se všemi svatými, přenesmírná láska, naplnění všelikou plností Boží, mnohem hojněji než rozumíme, sláva po všecky věky věků.

Adresáti jsou zhruba stejní lidé kdysi i dnes. Spokojení a šťastní, ale také zklamaní životem nebo druhými lidmi, ti kterým se něco nepovedlo. Nejistí, ptají se, žiji správně nebo to má být jinak? Jaké je mé místo na světě, v kosmu? Komu to vše patří?

Možná jsou zneklidněni ve své víře. Možná je atakuje někdo pochybnostmi. Posmívá se jim, nabízí jinou víru.

Všechny nás zahrnuje pisatel velmi šťavnatým, kyprým ujištěním, v Kristu je plnost. V něm je všechno. V něm jste celí. Pokud mu věříte a jdete za ním, máte ho rádi, pak je váš život dobrý, naplněný. I když kolem vás bude mnohá nedokonalost a třeba bída. I když máte dojem, že jste pro plný život nic neudělali, naopak, zase selhali. Váš život v Kristu je dobrý proto, že Bůh ve vás pracuje. Boží moc ve vás cosi dělá. Nebraňte se tomu. To není pasivita. To je moudrost, k níž nás Duch postrkuje.

Je to o Bohu a o nás. Před dvěma tisíciletími stejně jako dnes. Bůh je stále týž, jednající, živý, přítomný ve vzkříšeném Kristu a v Duchu svatém.

Člověk je také stále týž. Neklidný, roztěkaný, svíraný úzkostí zda mu život neutíká mezi prsty, toužící po plnosti.

Kudy jít? Cesta začíná na kolenou. Klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, Klekám na kolena. Já, osobně. První obruč pýcha praská. Vím kdo jsem a kdo je nade mnou. Bůh. Ne jen někdo vyšší. Je to Otec Pána našeho Ježíše Krista. Konkrétní Bůh. Od něho pocházím, z něho vyvěrá, doslova jmenuje se všechno na nebi i na zemi.

To je pouto. To je bezpečí. To je široká náruč. Se vším co se hýbe a žije na nebi i na zemi mám společné jméno – jmenování – delegování – pověření od Boha. Tedy, nejsem tu náhodou. Smím se zastavit. Nadechnout. Usmát. Mám zde své místo. Své jmenování od Boha. A nejsem sám.

A Duch nás posiluje, abychom byli silní. Smíme přiznat, jsme slabí. A smíme věřit, že nás duch posiluje, abychom byli silní. Silný znamená nebát se přiznat pravdu. Nebát se změny. Co mně kdo může učinit, když patřím Bohu?

Jak nás ten Duch posiluje? Jak mnoho? Úměrně podle toho, jak on sám svatý Bůh je bohatý svou slávou. Podle toho kolik on má slávy, podle toho nám dává sílu. To je energie! Víc než všechna jádra atomu na světě.

A touto nezměrnou energií nás duch sílí, abychom byli silní. Skutečně pak můžeme svou chatrnou sílu strčit za klobouk, je směšná proti té, kterou nám dává Bůh.

Samozřejmě je třeba dodat, silný znamená ochotný ke smíření, otevřený k druhému, silný je plačící plačícími a radující se s radujícími. To je silný. Silný není křupan, kterým nic nehne a má velké svaly.

K čemu nás sílí? Abychom lámali skály? Aby se v nás upevnil vnitřní člověk. Nemáme dobré zkušenosti s tím, když se člověk rozděluje na duši a duch, na člověka tělesného a duchovního, vnitřního a vnějšího. Bible tyto obrazy užívá. Je to to v člověku, co se Boží mocí obnovuje. Co se Boží mocí čistí – stvoř srdce čisté. Co se Boží mocí hýbe k odpuštění, lítosti, pokoře.

Sílí k tomu, aby v nás přebýval Kristus.

A tak abychom byli zakořeněni v lásce.

Být zakořeněn. Mít kořen. Být pevný. Být ukotven v lásce.

Kořen. Co o něm můžeme povědět? Není vidět, netušíme kam sahá, někdy překvapí a je tam kde jej nečekáme. Je svůj, originální, každý jiný. Umazaný od života, od hlíny, od země, od prachu země, od toho co jsme byli a co jednou budeme. Těžko říct zda je krásný nebo škaredý. Někdy voňavý, rozhodně si na nic si nehraje, není na krásu. Je většinou celý život na jednom místě. Je ochuzen o zážitky světa. Pokud ovšem nemá pod zemí svůj vlastní svět a své vlastní drama, co my víme, co se děje pod povrchem země, jaká válečná nebo milostná dramata.

Žije tam kam byl zasazen, nemá možnost žádat o změnu, z důvodů těch a těch žádám o přesazení.

To působí Duch, abychom takto mocně jasně byli zasazeni v lásce, kterou dává Kristus sám.

To znamená také, že takto zakořeněni jsme schopni přijít na to co Bůh dělá. Jaký Bůh je. V tom zakořenění v Krista smíme přijít na to, objevit, pochopit, kdo jsme, kdo je Bůh, co dělá, co tu dělám já, kam mám jít, případně kam chodit nemám.

Nepřijdu na to sám. Potřebuji k tomu svaté. Pokřtěné. Ty kdo patří Bohu. Kdo jsou také zasaženi vírou a hledají. S nimi ve společenství to stihnu. Přijdu na to, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, jak to tady se mnou je, a proč tady jsem a kdo mne vede kdo mne drží, komu vděčím za krásný život.

Ten obraz – výška, šířka, délka, hloubka – je to obraz pro moudrost? Poznání? Docvaknutí toho, co jsem dosud nechápal? Jak dospívám a zraji, tak spolu s ostatními bratřími a sestrami ve sboru v církvi žiji, chválím Boha, chodím na biblické a na brigády, vařím kafe – o něco se snažím doma v práci, a pak najednou mi dojde výška a šířka a délka a hloubka. Duch svatý mne dostrká k tomu poznání.

Jakému? Že vše je nic bez Boží lásky. Ta všechno prostupuje. Dává život, dává růst, dává pokoj, dává šediny, dá dobrou smrt i dobrou naději vzkříšení. Ta láska v Kristu Ježíši působí, že jsem plný, celý, I život je plný a celý. Není třeba hledat jinde.

Amen

Tento příspěvek napsal/a dne 25.05.2010 v rubrice Kázání.