Text: Ex 33,17-22 | Kazatel: Daniel Ženatý
Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“ I řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ Hospodin odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“ Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“
Jaký je Bůh? Jak vypadá? Stále v něj jen věřit je velmi náročné. Moci jej vidět, to by byla krása!
Asi není dobré s té touze lacině smát. Je to nějak spojeno s citem, láskou, důvěrou. Jak máme milovat celou duší a myslí a srdcem někoho, koho nevidíme? Toho, koho máme rádi, komu věříme?
Touha vidět Boha. Co s tím? Může nám pomoci Písmo.
Mojžíš kdysi, pak po staletích svatba v Káni, my dnes.
Mojžíš. Dramatická zápletka při jeho narození, sotva dospěje zabije egypťana který ubíjel nevinného izraelce. Usadil se v pohanské zemi, oženil se, měl syna. Bůh ho povolal, aby vysvobodil lid z Egypta. Dohadování s faronem, egyptské rány, útěk přes moře. A mana a křepelky, a reptání, voda za skály, vítězství nad věčným nepřítelem Amalekem. A stále na poušti, Desatero a řády.
A pak Mojžíš vystoupil na Boží horu Sinaj, a byl tam 40 dní a 40 nocí.
A Hospodin mluvil k Mojžíšovi, a když přestal, dal mu dvě desky Desatera.
Mojžíš už byl 40 dní na hoře, stále nesestupoval s hory a tak lid naléhal na Arona, aby jim udělal boha, který by šel před nimi. Mají pocit, že zůstali na holičkách? Říkají, vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem který nás vyvedl z Egypta. Jakoby říkali – on si nás někdo vyvede z Egypta a zmizí – co my teď?
Odlili zlaté tele – a řekli – to tele je tvůj bůh Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.
Bůh viděl co se dole děje a chtěl lid zničit. Mojžíš prosil Hospodina o shovívavost, rozpomeň se na Abrahama, na to co jsi slíbil. A Hospodin se dal pohnout k lítosti.
A Možíš sestoupil, roztřískal desky rozemlel tele, nasypal zlatý prach do vody a dal Izraelcům pít. A pak znovu vystoupil k Hospodinu a prosil o usmíření. A Hospodin smíření přijal.
A ve zvláštní důvěrné chvíli, kdy Hospodin a Mojžíš zvládli těžkou krizi izraelského lidu, učiní Mojžíš troufalou věc. Jakoby i v něm kdesi dřímala touha vidět Boha.
Mojžíš prosí, Bože, dovol mi spatřit tvou slávu! Bůh neřekne – ano – ne. Ani mu nevynadá.
Je to trochu tajemné, co mu Bůh slíbí. Řekne – všechna má dobrota půjde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.
To je první, bezprostřední Hospodinova odpověď na troufalou Mojžíšovu prosbu. Má dobrota půjde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.
Tam kde jeho dobrota jde před námi, kde to on vezme do svých rukou dříve, než my, tam se děje Boží dílo. Tak je vidět Bůh. Až kolem přejde nebo projde Boží dobrota.
A Bůh pokračuje v odpovědi na Mojžíšovu prosbu – smiluji se však nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji. Říká tím, ale rozhodování zůstane u mne? Nemysli si Mojžíši v této důvěrné chvíli, že budeme kolegové – ty pán já pán!
A pak Hospodin poví zvláštní slova – postav se na skálu Mojžíši. Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.
Možná je to i naše místo. Docela blízko Božího děje. I my jsme u toho, když Bůh jedná. Ale nemůžeme k tomu nikoho zavolat – pojď se podívat. Nesmíme zvednout oči, Boží svatost by nás sežehla. Boží dlaň nás kryje, také možná, abychom to nepokazili. Abychom se nevrtěli. Abychom nevykoukli moc brzo jako Lotova žena. Abychom to nechtěli vylepšovat, dělat jinak.
Dokud Bůh nepřejde, je naše místo v jeho ochraně, pod jeho dlaní.
A pak, až Bůh přejde, vidíme, co on vykonal.
Jakoby ten příběh říkal, ty člověče nemůžeš jít před Bohem, jako fotograf a říkat mu – tady prosím něco udělej. Tady by bylo dobré zasáhnout – a tady ne. Ty jdeš člověče za ním. V jeho stopách.
Petr po svém vyznání u Cesaree Filipovy Ježíše napomínal, aby nemluvil o utrpení. On Petr se domníval že ví, kudy vedou Boží cesty, co se má stát, jak to má Bůh udělat. A Ježíš ho napomene – jdi za mne, satane, tvé myšlení není z Boha!
David vyzná v 139 Žalmu, tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě matky jsi mne utkal, ještě nemám slovo na jazyku a ty Hospodine, už všechno víš, sevřel jsi mne zezadu i zepředu, svou dlaň jsi položil na mne. Nad mé chápání jsou tyto divy.
Ty Bože jednáš, tvoříš, a já až zpětně, až je hotovo, se nadechnu, vyjdu na svět z těla matky, a žiji a vidím tvé dílo.
V posledních Kostnických jiskrách 2/2011 má krásný biblický úvod bratr Pavel Světlík z Církve bratrské právě na tento text. Píše pěkně – Boží sláva je dnes s námi. Ale my ji spatříme – až potom, až později, možná zítra. Bůh je prostě stále napřed.
**
Jaký je Bůh? Jak vypadá? Nikdy se nám – asi – nepodaří ukázat ho při díle.
Až zpětně vidíme a vyznáváme, byl s námi! Držel nás. Pomohl nám. Navštívil nás. Našel mne. Ale ve chvíli našeho vyznání už on bude o kus dál, my mu budeme koukat na záda.
Smíme vidět Boha v událostech, činech, shromážděních, druhých lidech. Smíme zpětně vyznat – a on byl s námi a my o tom nevěděli! Jako učedníci co šli se vzkříšeným do Emauz. Ale něco jakoby bránilo jejich očím, aby ho poznali. Taková Boží dlaň? A když pak byl s nimi a lámal chléb a rozdával, tu se jim otevřely oči a poznali ho. Ale on zmizel jejich zrakům! Zase byl těsně o kousek napřed svou přítomností.
Bůh je živý. Poznal to Mojžíš. Poznali to učedníci v Káně Galilejské. Tam jim došlo že se to posunulo, je to zase dál než za Mojžíše – Bůh se dává poznat v Ježíši z Nazareta.
A on Kristus žije. I dnes. Byl vzkříšen. A stále jedná a tvoří. Někdy nás drží, jindy pozvedá, někdy přikrývá svou dlaní. Druhým se to těžko popisuje, ve chvíli kdy to chceme popsat, už to právě mizí. Neviděl jsem ho, ale určitě byl se mnou. To smíme vyznat a smíme o tom druhým vyprávět.
Amen
Pane Ježíši Kriste, v tobě je zjevena moc i sláva. Ty nás vidíš, my tebe ne. Tak prosíme obnovuj naši víru a naše smysly, abychom tě viděli jinak, když už to nejde očima, amen.