Text: Gn 30,25-31,3 | Kazatel: Daniel Ženatý
…Jákob se doslechl, jaké řeči vedou Lábanovi synové: „Jákob pobral všechno, co patřilo našemu otci, a z toho, co měl otec, získal takové postavení.“ Viděl i na Lábanovi, že se už k němu nemá jako dřív. Tu řekl Hospodin Jákobovi: „Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou.“ Gn 31,1-3
Jákobovi a Ráchel se narodil syn Josef. Už je to dávno, co Jákob spatřil Ráchel u studny. Oba zestárli. Jak dlouho trvalo, než se z jejich touhy narodilo dítě! Kolik konfliktů s Leou, Lábanem je za nimi. Jákob už není trochu rozmazlený mladíček, který si myslí, že se musí vše točit kolem něco. Prožil ponížení, třeba když jej milovaná Ráchal prodala na jednu noc své sestře, aby s ní spal. Mnoho získal, ale také mnoho ztratil. Čas zraje, Jákob dospěl. Chce domů. Už toho tady bylo dost.
Týž Bůh, který otevřel Ráchelino lůno a dal jim syna Josefa, týž Bůh dal přece jeho dědovi zemi. Jákob chce domů, ke svým otcům a ke svému Bohu.
A tak jde za Lábanem se zdánlivě jednoduchou prosbou. Propusť mne, abych mohl odejít do svého domova a do své země.
Zdá se to snadné, ale nepůjde to hladce. Rodí se další konflikt. Kolikrát si myslíme, už jen toto zařídíme a bude to dobré. A vrhneme se do věcí, a jsme přesvědčeni, že to je jen na chvíli. A ony trvají dlouho, a ovlivní celý náš život.
Lábane, propusť mne, abych mohl odejít do svého domova. Vydej mi mé ženy a děti, za něž jsem ti sloužil a já půjdu. Sám přece víš, jakou službu jsem ti prokázal.
Ovšem Lában nechce. Kéž bych Jákobe získal tvoji přízeň! Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě žehná. Lában byl úskočný podobně jako Jákob. Hloupý a slepý ale nebyl. Poznal, že s Jákobem je někdo, Bůh, a že žehná Jákobovi, a skrze Jákoba i Lábanovi. Vede se jim dobře. Proč o to přijít? Proč přijít o Jákoba? Proč přijít o Boží požehnání?
Jsme na tom podobně jako Lában. Žijeme s lidmi, s nimiž je Bůh. Ani si toho možná nejsme vědomi. Až když o tyto lidi přijdeme, vidíme, jak dobře bylo v jejich blízkosti. Jak tvořili a přinášeli něco, co nám pomáhalo. Co prostupovalo náš život jako slunce a rosa.
Napadlo vás někdy, že možná váš muž, vaše žena, děti, známí, přátelé, sousedé jsou ti, skrze vám Bůh žehná? Dopřává krásný život? Že bez nich by to vypadalo jinak, šedivěji, smutněji?
To zvláštní, co Bůh dává, poznávali lidé nejvíce na Ježíši. Chodili k němu, hledali ho, přinášeli k němu své nemocné. Asi nevěděli jak to vyjádřit, ale u toho muže bylo nějak jinak. Dobře. Možná bezpečno.
Domluvili si způsob, jak se Lában Jákobovi odmění. Zní to složitě, ale je možné se v tom vyznat. Byl to Jákobův návrh. Vše co se od té chvíle v Lábanově stádě narodí načernalé, skrvnité a strakaté, to bude Jákobovo. A Lában může kdykoli přijít na kontrolu Jákobových stád. Pokud najde ve stádech kus, který nebude skvrnitý ani strakatý, může to Lában považovat za krádež.
Zase je to jako poker dvou zkušených hráčů. Kamenné tváře, v hlavě to vře. Kdo s koho. Lában souhlasí. A neprodleně sám vybere ze svého stáda vše načernalé, skvrnité a strakaté a zažene toto stádo 3 km daleko. Tady se bude pást jeho stádo strakatých. Doma zůstane nestrakatý zbytek. Z toho se toho Jákobovi zase tolik nenarodí.
Jákob na tom vydělá a bohatne. Tajemně užije pruty topolové mandloňové a platanové, sloupal z nich kůru a dal je zvěři do žlabů. A zvěř, která se při páření na toto dívala, vrhala pak mláďata zdravá a silná a načernalá, skvrnitá a strakatá.
Jak to fungovalo my nevíme. Ale fungovalo to. Jákob věděl něco, co dnešní genetické inženýrství nezná. A Jákob se převelice zmohl. Stal se z něj bohatý muž. Měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.
Jákobovo bohatství vyvolalo závist. A závist plodí zlé jedovaté řeči. Vedou je Lábanovi synové. Vedou řeči, že Jákob pobral vše jejich otci.
Zlé řeči jsou záludné a sprosté. Zneužívají náznaky pravdy, jsou pak těžko rozpoznatelné. Jákob přišel s holýma rukama, to je pravda, a nyní chce odejít jako boháč. Ale vždyť také dlouho tvrdě pracoval. A především, s ním byl Bůh. Jako později s Josefem a Danielem a dalšími.
Lábanovi synové a jim podobní nevědí nic o Božím požehnání. Neví nic o Bohu. Nejsou schopni vidět to neviditelné, to navíc: víru, Boží přítomnost, odvahu něco dělat, touhu po životě.
Lábanovi synové jsou podobní těm, kdo u nás po roce 1948 likvidovali spokojené rolníky a jejich rodiny, jejich kvetoucí statky, a nerespektovali že tvrdě pracovali, že se báli Boha a s mnohými byl Bůh, který žehnal jejich práci.
K Jákobovi se ty řeči dostaly. A viděl, že zanechávají v lidech stopu. Že i Lában se k němu chová jinak. Pomluva kazí život a hubí dobré vztahy. Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
Tu řekl Hospodin Jákobovi – Navrať se do země svých otců a do svého rodiště: já budu s tebou. Tak vážná byla infekce, tak ničivé byly řeči, že byl dobrý život v ohrožení. Trochu s nadsázkou pověděno, takovou moc mají zlé řeči, že i Hospodin před nim jde raději jinam. Bůh řekne, vrať se Jákobe. Neřekl to během těch předchozích let, ale nyní, kdy Lábonovi synové škodí, zazní jeho slovo, vrať se.
Vrať se domů, Jákobe, já budu s tebou. Zaslíbení – já budu s tebou. Jak mocné je to slovo. Jákob se brání zlým řečem Lábanových synů. Má plnou hlavu sporů s Lábanem. Neví, zda Ráchel bude chtít jít s ním, daleko, domů. Možná se bojí co bude doma – žije Izák? Žije Rebeka? Co Ezau? Možná Jákob pochybuje o sobě, udělal dobře když zůstal u Lábana? Nemělo to být všechno jinak?
A v tu chvíli mu Bůh mu říká – já budu s tebou. To je tvoje jistota. I když se bude Lában vztekat, Ráchel trucovat, Ezau zuřit, i když začneš pochybovat sám o sobě – já Bůh o tobě vím. Já jsem jako pevná skála, neuhnu. Držím tě. Spolu dovedeme do konce co jsem slíbil.
To je Bůh. Jeho jméno se v příběhu mnohokrát nevyskytuje. A přesto je v našem životním příběhu s námi. Jeho blízkost něco tvoří, mění, obživuje. To co on tvoří nazýváme požehnáním. Někdo to vidí, někdo ne.
Bůh je s námi. Někdy to poznáváme jasně, jindy zastřeně, někdy to nevidíme. Ale to neznamená, že jsme se mu ztratili. Když je nám zle, ozve se – vrať se domů Jákobe, já, já Bůh budu s tebou. I když půjdeš údolím smrti, neboj se! Amen
Bože svatý, ty jsi věrný, ty díla rukou svých neopouštíš. To je naše naděje, to je naše síla, i když se nám věci nedaří a pochybujeme o druhých i o sobě. Amen