Píseň při příchodu kazatele: 166 Pán Bůh je přítomen
Pozdrav: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Bratři a sestry, přátelé, děti, vítejte na dnešních bohoslužbách.
Introit: Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění. Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli. Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování. Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy. Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů. Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená. Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu.
(Ž 111, 1 -9a)
Píseň: Ž 111 Slavit budu Boha svého
Modlitba: Hospodine, náš Pane, tvoje myšlení je myšlení o pokoji. V našem trápení máš i ty své trápení. Dokázal jsi to, když jsi k nám poslal svého Syna Ježíše Krista. On přemohl naše nemoci, utrpení i smrt. Zjevil nám svoji lásku i tajemství své slávy.
Pane Ježíši Kriste, přicházíme za tebou se svými starostmi a trápeními. Každý z nás má svou bolest. Pane, nejsme hodni, abys vstoupil pod naši střechu. Řekni jen slovo a budeme uzdraveni.
Duchu svatý, dej svou mocí, abychom Kristovo slovo přijímali ve víře, ať se nám i našim blízkým stane zdrojem zdraví pro duši i pro tělo, ať je pramenem naděje v našich starostech.
Dej, ať Boží slovo, které je zvěstováno po celém světě, rozbíjí přehrady předsudků mezi církvemi a národy, vede tvů lid k jednotě a oslovuje ty, kdo tě neznají. Amen.
1. čtení: Iz 55, 6 – 13
Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
2. čtení: Mt 13, 44 – 52
Kázání:
Království Boží je jako perla. Je jako poklad. Království Boží je něco vzácného, mimořádného. Něco, co musíme mít!
Je to stejné jako s lidskou láskou. Když se člověk zamiluje, udělá maximum, aby měl lásku druhého člověka. Napořád. Udělá všechno, aby druhého zaujal natolik, že mu jeho vyvolený věnovuje svůj čas, svoje srdce, svoji lásku. Zamilovaní lidé jednají v očích druhých pošetile, nelogicky. Vymýšlejí si všelijaké možné či nemožné způsoby, jak druhého zaujmout. Nebojí se jít lásce naproti. Jednají. Chtějí. Touží. Jsou ochotní vzdát se pro svůj sen úplně všeho. Jsou odhodlaní překopat od základu celý svůj život, projít bouří, přestát zemětřesení. Vrhají se po hlavě do rizika nejistoty. Opouštějí rádi a dobrovolně vlastní pohodlí a jistoty, odhalují svoje nitro i za cenu, že to nemusí vyjít, že dostanou košem. Nemohou si pomoct. Pravá láska je taková vzácnost, že je třeba o ni bojovat. A když ji získáme, je třeba ji hýčkat, rozvíjet, správně o ni pečovat.
Najít lásku je stejné, jako najít poklad. Někdy člověk nemusí nutně hledat, může o poklad zakopnout náhodou. Třeba jako ten nádeník v podobenství o pokladu na poli. Když poklad najde, je pouze na něm, jak se k dané situaci postaví. Zda mu bude stačit, že poklad našel, nebo udělá všechno, aby pole koupil a poklad byl jeho. Záleží pouze na něm, aby udělal přesně to, co je potřeba, aby nezpanikařil a neunáhlil se.
Najít lásku je stejné, jako najít perlu. Někdy musí člověk naopak hledat velmi pečlivě, trpělivě a dlouho, aby takovou vzácnost našel. Třeba jako obchodník v podobenství o perle. Ale i v tomto případě platí, že když vzácnou perlu najde, je pouze na něm, jak se v dané situaci zachová. Jestli mu bude ke spokojenosti stačit pouze nalézt, nebo se všeho vzdá a bude perlu vlastnit.
Najít poklad a vědět o něm ještě neznamená mít z něho užitek. Je potřeba podniknout ještě něco navíc, abychom nalezené získali. To že najdeme poklad, perlu nebo lásku, je dobré. A je jenom a pouze na nás, jak se v dané situaci zachováme. Každý z nás má možnost volby.
Najít poklad nebo perlu, tedy Boží království je nabídka, která spadla z čistého nebe, ale záleží na člověku samotném, jak se k nabídce postaví, co s ní udělá. Zda nabídku přijme či zahodí.
Líbí se mi výklad řeckého učitele a teologa Origena, který napsal, že pole je Písmo svaté a Kristus je poklad v něm skrytý. Je možné Písmo číst a s pokladem, tedy s Kristem, který je v něm skrytý, se míjet. Jinak řečeno: práce na tomto poli, tedy čtení a studium Písma svatého, může dát mnoho užitku, i když v něm člověk Krista nenalezne. Ale tím pádem to znamená, že to podstatné nás míjí. Nebo můžeme ještě říct, že pole je Kristus a poklad jeho zvěst. Naslouchat Kristu a hledět na jeho zázraky může být zajímavé a užitečné, ale nestačí.
Najít lásku je dobré, ale nestačí to. Přijmout nabídku lásky druhého člověka, milovat se navzájem bez výčitek, tvořit pár, vzít se a mít děti, je radost. Je to poklad. Ale s touto radostí přicházejí i starosti. Pokud chápeme lásku jako obraz Božího království, chápeme také, že tento poklad musíme ochraňovat, pečovat o něj s veškerou vervou, ze všech svých sil.
Nechceme o takový poklad přijít, je to všechno, co máme. To, co milujeme, je pokladem uprostřed světa, ve kterém žijeme. Už Šalomoun si byl vědom své odpovědnosti, když žádal od Boha „chápavé“ srdce.
A Bůh mu dal moudrost a prozíravost, svěřil mu to nejcennější co na zemi má. Zprávu nad Božím Izraelem, nad Božím královstvím na zemi. To vědomí odpovědnosti za to, co milujeme a co je nám svěřeno, může být někdy velmi tíživé. Ale apoštol Pavel povzbuzuje: Kdo miluje, tomu všechno v životě pomáhá k dobrému, ať je to dobro nebo zlo. Protože Boží království musí být nejdříve v nás a pak teprve mezi námi.
Bůh to ví. Boží království je v životě jako síť do které se zachytí všechno možné, to dobré i to zlé. Proto ty, které Bůh povolal a předem určil k nějakému úkolu, také vybavil patřičnými schopnostmi a Boží Milostí. Aby to poznali, milovali a mohli za tím účelem žít.
Boží království je uprostřed tohoto světa. Je všude kolem nás. Je jako síť, která zachycuje všechno a všechny. V chaosu všedních dní dnešního světa vidíme, že je dobro a zlo promícháno. Vidíme, že ve světe je spousta zla, utrpení a bezpráví. Ať už takového, které způsobil někdo konkrétní nebo toho, které prostě někoho postihlo bez zřejmého důvodu nebo zavinění. Ale na druhou stranu také vidíme, že je ve světě spousta dobra a dobrých lidí, kteří se snaží o dobré věci pro sebe i pro ostatní.
Jenže všechno je tak beznadějně promíchané. I přesto máme příslib, že toto beznadějné promíchání není bez naděje. Že jednouho dne bude jasně řečeno a odlišeno, co bylo dobré a co se jen jako dobré tvářilo. Kdo byl dobrý a kdo byl zločinec a také bude roztříděno, co jsme v našem životě udělali dobře a co špatně.
Třídění na dobré a špatné, podobně jako v podobenství o zrnu a pleveli, naštěstí nepřísluší nám a není na pořadu dne. V rámci toho nedává podobenství o síti paradoxně církvím do rukou nástroj k moralizování světa i jednotlivých vlastních členů. Naopak, takové moralizování zakazuje. Třídění a posuzování na dobré a špatné není v kompetenci lidí.
Boží království je poklad a perla, je zapotřebí ho hledat a nalézt jej. Oprostit se od moralizování a snahy posuzovat a třídit dobré a zlé. Máme od Boha hozenou síť, které se můžeme chytit, vejdeme se do ní všichni. Najít tuto síť je dobré, ale nestačí se jen koukat. Je třeba se chytit.
Jak jsme již slyšeli v podání Origéna, pole je Písmo svaté a poklad v něm skrytý je Ježíš Kristus. A tak tedy pojďme a zaměřme se na to, co je pro nás důležité, nejpodstatnější. Na hledání Krista.
V dnešním světě, v našem čase, není Bůh a víra v něj příliš populární. Ale jak zaznělo na začátku. Je to jako s lidskou láskou. Pokud chce člověk člověka zaujmout, dělá často pošetilé, nelogické a třeba i nepopulární činy, aby dosáhl svého. Stejně jako Bůh.
Království Boží je pro nás připraveno. Jednou sice dojde k zúčtování, k roztřídění dobrého a zlého. Ale pro tuto chvíli platí nabídka lásky Kristovy a zahrnuje úplně všechny. Pojďme tedy a přijměme konečně tu nekonečnou lásku.
Amen.
Modlitba po kázání: Pane Bože, děkujeme, že jsme mohli slyšet tvoje slovo. Děkujeme, že máme z čeho čerpat sílu v dalším pracovním týdnu. Posiluj nás a buď s námi. Veď nás, když klopýtáme a pozvedej naši duši, když upadáme do všednosti. Amen.
Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Milostivý Bože, stojíme před tebou tak, jak jsi nás stvořil. Před tvou tváří neskryjeme svoje prohřešky a klopýtání. Ty vidíš a slyšíš, všechno, co si myslíme a přesto nás nezavrhuješ. Neustále nám dáváš naději. Vyslyš naše prosby a přímluvy, které ti předkládáme.
Prosíme za církev. Ať v jednotě a lásce přijímá nové ovečky do svého středu a funguje jako společenství. Ať nikdo nemusí mít strach přidat se, nestát jen na okraji nebo mezi dveřmi.
Přimlouváme se za rodiny. Pod tlakem pracovních povinností a starostí všedních dní zapomínáme, že našim dětem nestačí jen peníze a jídlo. Potřebují taky naši rodičovskou lásku a pochopení. I mezi partnery se vytácí komunikace. Dej nám sílu, abychom se dokázali zastavit se a měli čas ochraňovat hodnoty nejcennější.
Prosíme za lidi, kteří mají moc. Mít moc je věc dvousečná, kdy se člověk pohybuje na tenkém ledě. Zpevňuj ten led, ať se tito lidé nepropadnou a jsou společnosti k užitku, ne ke zmaru.
Dávej nám všem moudrost a rozvahu do našich všedních dnů.
Společně k tobě voláme slovy našeho Pána, Ježíše Krista:
Modlitba Páně: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Píseň: 602 Svou víru s nadějí
Poslání: Zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem. (Ef 4, 25 – 32)
Požehnání: Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.
(2 Te 2, 16 – 17)
Píseň: 699 Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí
