Kázání Žalm 91,4
Instalace 14. 10. 2018 Pardubice
Základem kázání je žalm 91., který jste slyšeli, budu se soustředit zejména na tento verš:
„Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště…“
Milí přátelé v Kristu,
když jsme se v červenci stěhovali do Pardubic, napsal mi jeden kamarád přání: „Dobře tam odstartuj svou velkou Pardubickou“. Pobavilo mě to. Tenkrát jsem netušila, že se moje instalace bude konat právě v den Velké pardubické. Vlastně by se daly najít podobné rysy mezi farářskou prací a dostihovým závodem. Farářská práce je taky někdy závod – s časem; adrenalin, nejistota a strach, zdolávání překážek – úspěšné i takové, které doprovází pád a zranění. Závodník ani farář se neobejde bez dobré vnitřní přípravy a disciplíny, bez předchozích zkušeností; neobejde se bez podpory, povzbuzování nejbližších, kamarádů a kolegů a bez spolupráce s mnoha a mnoha dalšími lidmi. Koňské závody a farářská práce je ale také radost a čest…
Tu „velkou pardubickou“ nestartuju já sama za sebe. Startujeme ji všichni společně, protože jsme všichni vzájemně propojeni. Naše životy na sobě závisí.
Jsme propojeni láskou. Lidskou, mezilidskou a Boží.
Bůh tě přikryje svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště – tato slova jsem pro dnešní příležitost vybrala z prostého důvodu. Mám celý tento žalm velice ráda, životně mě dlouhodobě doprovází a nese. Mám pocit, že si ten žalm spíš vybral mě než já jeho. Ráda bych se s Vámi podělila o jeho poselství.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště. To je obraz o Boží ochraně.
Autor žalmu popisuje, před čím vším potřebuje ochránit. Mluví o osidlech lovce, jeho léčkách a letících šípech; zmiňuje zhoubný mor, nákazu, nemoc; pak taky různá zvířata – lva, zmiji, draka a nakonec temnotu, noc.
S tím vším máme zřejmě všichni nějakou zkušenost ze svého života. Pereme se například se zhoubnými nemocemi. Moc dobře si uvědomujeme chatrnost svého těla.
Zkušenost máme i s lovci. Známe lidi, kteří nám staví do cesty různé nástrahy, aby nám znepříjemnili život. Nějak je štveme a oni se potřebují mstít. Známe lidi, kteří na nás odkudsi zezadu střílí své otrávené šípy. Vypouští z úst ostrá jedovatá slova, která nás ranní, otráví nám život.
Podobně to je se zvířaty. Našli bychom, myslím, ve svém okolí lidi, co se chovají jako řvoucí lev, který se sápe po kořisti. Člověka, co se chová jako úlisný had, který nás chce obelstít. Nebo jako několikahlavá saň, která produkuje jenom zlo a násilí. Co se skrývá za takovým chováním? Možná jen obyčejná touha po moci nebo ziskuchtivost. Ale my vlastně nevíme, odkud jejich chování pramení. Kdo nebo Co je ponouká ke zlému. Nevidíme do hlubin jejich duše. Jen se s takovými lidmi potýkáme a zápasíme.
Stejně jako autor žalmu máme dost možná zkušenost i s onou hrůzou noci. S takovým tím divným prázdnem a pustem, kdy je do temnoty zahalena naše víra, naděje i láska. Smysl života. Různá temná období patří k životu, i k životu s Pánem Bohem. A patří nejen k životu osobnímu, mému, tvému. Ale taky sborovému. I jako sbor, nebo církev, jsme byli v dějinách vystaveni nejen všelijakým nástrahám, léčkám, útokům šelem, ale i temným obdobím.
Bůh tě přikryje svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště…Tebe přikryje. Ty máš útočiště. Každý kdo tu jsme. Ale také Ty, pardubický sbore. Ty, Kristova církvi po celém světě. Bůh nás neopouští. Je tady se svými křídly, pod která se smíme schoulit a nechat se obejmout jeho láskou a něhou. V Bohu máme své útočiště, k němu smíme utíkat, když nás potká něco zlého. Když nás sevře strach a bezmoc.
Smíme se k němu utíkat ve chvíli, když nedokážeme rozpoznat dobré od zlého. Oni nás totiž někteří lovci loví moc šikovně. Nabízí kde co všechno, slibují úspěch, peníze, skvělé prožitky. Jiné nabídky jsou oproti tomu obyčejné, nic moc, nudné. A my kolikrát nevíme, kterým směrem se dát. Jestli ty sliby jsou příslibem opravdu dobré budoucnosti a požehnání. Anebo zda jsou to jen osidla zlého lovce, jeho důvtipná a promyšlená manipulace s naší slabostí. My mu „sedneme na lep“ a po další část života budeme otročit.
Hospodinova křídla umožňují poklidný prostor, čas a svobodu umět se v životě rozhodnout. A rozhodnout se správně. Bůh nám v pravou chvíli ukáže, kudy se v životě dát. Co je pro náš život dobré a co nás naopak může lidsky zničit, zbavit svobody a lidské důstojnosti. Profesor SZ Jan Heller v podobné souvislosti jednou řekl: „Vezmi raději trápení od Pána Boha a s ním než tzv. radost u někoho, s kým ten konec bude neblahý.“
Přikryje tě svými perutěmi… já věřím, že i tehdy, když se s něčím zlým přece jen zapleteme. Tedy, když se já sama stanu střelcem jedovatých šípů, záludnou zmijí, strůjcem nepokoje a zranění. Mohu si tento svůj stav přiznat, a smím se k Bohu vrátit. Pod jeho křídly milosti a odpuštění dostávám novou šanci pro život.
Bůh je tady pro mě. Pro Tebe, pro nás. Pro svou církev po celém světě. A už tolikrát v životě i dějinách byl…Možná si to uvědomujeme až zpětně. Děkujme za to.
Pod Božími křídly mám své útočiště. Pro mě z toho plyne jedna výzva nebo pozvání. Když žiju z téhle boží přízně a blízkosti, smím se i já stávat takovým člověkem, aby v mé blízkosti druzí lidé nacházeli své útočiště. Nemám si hrát si na Boha, nesmím se pokoušet zastoupit jeho místo. Smím se stávat člověkem, který umí rozprostírat křídla nad těmi, kdo potřebují pomoc a zastání. Kdo selhali a potřebují slyšet slovo milosti a odpuštění a novou šanci. Kdo potřebují blízkost, když je obklopila temnota a oni se chvějí z hrůzy noci. Je to výzva pro mě, i pro tento kostel a toto společenství. Přála bych si, aby zde byli vítáni všichni hledající útočiště, aby zde zakoušeli, že se nad nimi rozprostírají Boží ale i naše lidská láskyplná křídla.
Bůh nás zvláštním (až záhadným) způsobem vede k sobě a propojuje nás. Vede nás k lidem, které bychom si kolikrát sami od sebe nevybrali – třeba podle sympatií nebo kvalit. Propojuje nás s lidmi, kteří jsou úplně jiní, ve všem odlišní; dokonce i s těmi, kteří nás strašně štvou.
Takovou moc má Pán Bůh. Přikrývá všechny naše zmatky, neporozumění i konflikty svými perutěmi. A z toho všeho nás vede a někdy dokonce nese na cestu novou. K sobě. Vždy znovu nás svým Duchem obnovuje a tak se my máme z čeho radovat a pro co žít.
Ať nám tu společnou pardubickou Pán Bůh požehná. Těším se na ni! Amen