Text: Ko 4,2-6 Kazatel: Daniel Ženatý
V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán. Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.
Dříve než zazní výzvy ke konkrétnímu jednání, zazní mohutný chvalozpěv Kristu. On je počátek, provorozený z mrtvých, plnost sama se v něm rozhodla přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co je – jak na zemi, tak na nebi.
Proto se ho držte, proto v něm zapusťte kořeny, proto na něm postavte základy.
Proto, že v Kristu jsme svobodni od mocností světa, proto vybízí Pavel – nedávejte si nikým předepisovat – neber to do ruky, nejez, nedotýkej se. To byste stále byli v moci tohoto světa, ne v moci vzkříšeného Krista. Smíte jednat jinak. Svobodně. Není třeba respektovat příkazy, které by nás chtěly poutat tím, co Kristus zrušil.
Pak přijde výzva – k vytrvalé modlitbě.
Dietrich Bonhoeffer, který zemřel v nacistickém koncentračním táboře, věděl, co je modlitba. A vyzýval, abychom se modlili v Kristově jménu. Pak to nebude jen veletrh našich tužeb a přání, co já bych chtěl. Jistě, k modlitbě patří mé tužby a má přání. Ale Kristovou mocí modlitba dotkne nebes. Propojí tuto zemi s nebem. Stane se něčím jiným než dává tento svět.
Pavel přidá slůvko vytrvale, modlete se vytrvale, ustavičně. Snad se tím myslí – žít s vědomím Boží přítomnosti. Ať se nám vede dobře nebo zle. Žít tak, aby náš vztah k Bohu neustal. Aby neuvadl. Modlitby ten vztah z naší strany udržují v svěžesti.
V modlitbě děkujte Bohu. Děkovat má stejný slovní základ jako eucharistie. Vzdávat díky, žít ve vědomí Boží přítomnosti.
Na biblické hodině jsme narazili na ten zdánlivý protimluv – proč Bohu děkovat, proč ho prosit, vždyť on ví co potřebujeme, tak proč to dělat?
Přiznejme, asi to tu a tam napadne každého. Proč bych dělal něco, co dělat ani nemusím? Však on to ví! Jenže, taková úvaha se týká jen jedné části modlitby. Jen její splnitelnosti. Čekáme, správně, splnění modlitby. Vždyť o něco prosíme. To ano, Pokud jde o tuto roli modlitby, pak je to v pořádku.
Ale modlitba má i další role. Jednou z nich je vztah k Bohu. Bůh touží po našich slovech, po tom, abychom se k němu obraceli. Když mu děkujeme, chválíme ho, dobrořečíme mu, tak po něm nic nechceme! Jen, jen ho oslovujeme a oslavujeme. Ale to je pro vztah dobré, Bůh je jako náš otec je s námi, touží abychom mu i slovem, časem, dali najevo, že o jeho přízeň stojíme!
Kdybychom sledovali jen roli splnitelnosti, pak je to vztah já a ten u něhož jsem si něco objednal.
Když sledujeme i roli vztahu, pak je to ten, na nějž myslím a chci s ním mluvit, těším se na to, mám ho rád a cítím, že i on mne má rád.
V tom všem samozřejmě platí – ne jak já chci ale jak ty chceš.
Pavel prosí aby se jeho činnosti dařilo. Je sice spoután, asi ve vězení, ale neprosí o to aby se dostal ven, ale aby Bůh otevřel dveře jeho slovu. Aby lidé jeho slovu o Kristu uvěřili.
Je to vždy zázrak, když se tak stane. Když mluvíme o Bohu a někdo Bohu uvěří. Bůh podporuje horlivost toho kdo mluví, a povzbuzuje posluchačovu vnímavost. A něco se děje.
Apoštol prosí, aby mu byly otevřeny dveře slova tak, aby mohl dál mluvit o tajemství Kristovu.
Dveře jsou častým obrazem, označujícím možnost vstupu do Božího světa, k Bohu. Známe Ježíšova slova – proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno, hledejte a naleznete. Je možné a dobré na ty dveře tlouct. Není to znak naší slabosti, neděláme něco špatně když už nám nic jiného nezbývá, než tlouct na dveře Božího království. Naopak, děláme to dobře, jiná možnost není, tudy vede cesta!
Dále Pavel vybízí, abychom jednali moudře s těmi, kdo jsou vně. Kdo jsou mimo církev.
Co asi Pavel myslí moudrostí? Je to výraz pro nashromážděné vědomosti? Malý Ježíš prospíval moudrostí, Řekové hledají moudrost, píše Pavel, Mojžíš byl vychován ve vší moudrosti egyptské.
Moudrost může znamenat jistou dovednost, citlivost, první církev vybírala diakony a hledala muže plné ducha a moudrosti.
Zde je o moudrost v komunikaci s těmi, kdo nevěří. O moudrost,abychom mluvili o božích i lidských věcech přesně a jasně, srozumitelně, a zároveň nepopírali, komu a čemu věříme.
Myslím, že přiznáme, že to moc neumíme. Lidé naříkají na současné poměry, pořád se ztrácejí miliony, důvěra v politiky je malá. Není snadné na to reagovat. Jak povědět, ano, děje se mnoho špatného, ale… A pokoušet se nějak převést do běžné mluvy to, co může zaznít v kostele, ale do běžné mluvy se to nějak nechce procedit – ale přece království Boží se blíží! Kristus vstal z mrtvých, kraluje a jeho moc mu už nikdo nevezme…
Jak tuto hutnou zprávu o Kristu včlenit do naší řeči, aby zazněla moudrá odpověd na ty nářky a na jiné věci? Jak? Těžko. Ale musí to nějak jít. Potřebujeme k tomu moudrost. Pomoc Ducha svatého. I toto patří k onomu úmornému hledání, k němuž Ježíš vybízí a slibuje, hledejte a naleznete. Pořád je třeba to zkoušet. Hledejte jak moudře mluvit a nezamlčet to, čemu věřím.
Nějak to podle Pavla souvisí s časem. Čas nám není dán neomezeně. Je nám spíše dána lhůta, Pánem Bohem vyměřená. Kolik jí je, nevíme. Víme však, že je nám dána k tomu, abychom ji naplnili. Aby se nestalo, že jednou řekneme, jejda, ještě ne, mně nikdo neřekl že už je konec, já jsem ještě nezačal! Je třeba ten čas naplnit – proto je třeba mluvit o tom, čemu a komu věřím.
A naše řeč má být příjemná, okořeněná solí. Příjemná neznamená bez chutě a bez vůně. Jen tak, jako když se českého rozhlasu line nicneříkající tupá hudba. Jen vata. Slovo se může adresáta dotknout. Když už zní tak ať za něco stojí. Smí být plné respektu k druhému, vždyť i pro něj Kristus zemřel. A zároveň slovo které neskrývá podstatu, žiji jako ten, kdo ví o Boží přítomnosti.
Dnešní neděle, 5. po velikonocích, má název – Rogate – modlete se.
Výzva k modlitbě. Děkujte, proste, přimlouvejte se za sebe i za své milé, i za ty kdo vám milí nejsou.
Vytrvale – tak aby náš vztah k Bohu neuvadl. Bůh o něj stojí. Proto je důležité říkat i to, co Bůh dobře ví.
Je náročné hledat, jak svou víru vnášet do světa kolem nás. To hledání neustane, dokud Kristus podruhé nepřijde. Proto prosba o Pomoc Ducha svatého.
Modleme se:
Duchu svatý, dávej nám moudrost, abychom se modlili, abychom s lidmi mluvili jasně, abychom se mluvit nebáli, abychom stále hledali jak bychom jen vnesli do nářků na bídu světa slovo tom, že přece Kristus kraluje a tak to nemůže špatně dopadnout. A proto abychom i my něco dělali proti malosti a nesnášenlivosti. Amen
614