Kázání 12. srpna 2012

Text: L 19,1-10  Kazatelka: Dagmar Hrubantová

dsc_0323Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Milí bratři, milé sestry,

moruše a na ní malý, ale hodně bohatý člověk. Zacheus. Asi ten příběh známe. Zacheus chtěl tolik Ježíše vidět, že pro to byl ochoten i vylézt na strom. Slyšel o Ježíšovi vyprávět a byl zvědavý. Aspoň se podívat, ale jak? Kolem cesty, kudy měl Ježíš procházet bylo už spousta lidí a Zachea by dopředu nikdo nepustil. Nikdo ve městě ho neměl v lásce. Vrchní celník, nade všemi celníky v Jerichu. Představoval římskou okupační moc a navíc se při té své práci šikovně obohacoval, kde to jen šlo. Jeho jméno znamená čistý, spravedlivý, ale Zacheus měl ke svému jménu hodně daleko. Čistota a spravedlnost… Ale zase se měl dobře. Nikdo ho sice neměl rád, nikdo by ho nepustil do první řady, ale jinak měl nač si vzpomněl. A tak se rozhodl, že si pomůže sám. Předběhne zástup lidí a vyleze si na moruši, která stojí u cesty, kudy Ježíš půjde. Vidět a nebýt viděn, jak jednoduché. Podívá se, a pak si zase půjde dál po svých.

Jenže tohle jde udělat, když jsme zvědaví na nějaký přírodní úkaz, na nějakého známého člověka, hvězdu, ale nejde to udělat s Ježíšem. Ježíš se s lidmi setkává tak, aby s nimi navázal kontakt, aby je mohl měnit, tak to bylo nakonec i se Zacheem. Místo zvědavé pauzy, kterou si dovolil, aby se na Ježíše podíval, se mu najednou mění celý život, od základů. Už se nevrací ke svým starým účtům, setkání s Ježíšem ho celého mění. S Ježíšem není možné se potkat inkognito, vidět jej, aniž On by viděl Vás. Ježíš vychází každému z nás vstříc a zná nás jménem.

Vyšel vstříc i Zacheovi, když se zastavil pod jeho úkrytem, a zavolal ho dolů – Dnes musím zůstat ve tvém domě – nemohu tě jen tak minout, musím se s tebou Zachee setkat, protože je to bezpodmínečně nutné pro tvůj život. Dnešek je pro Tebe hodně důležitý. Je to jako kdysi, když andělé zvěstovali pastýřům – Dnes se vám narodil Spasitel – nebo potom, když zločinec, odsouzený a ukřižovaný spolu s Ježíšem mohl slyšet – ještě dnes budeš se mnou v ráji – To dnes, to znamená změnu, změnu pro všechny, kteří ono dnes pro sebe slyší. Znamená to Boha při díle, spásu člověka.

Dnes, dnes je to důležité, nemá to být jen jakási pauza či mezihra, setkání s Ježíšem mění naše životy, už dnes. Ne až od zítřka nebo od příštího týdne, setkání s Ježíšem působí dnes, teď. Třeba zrovna v tuhle chvíli. Ježíšovi jde i o naši spásu a záchranu, chce, abychom se i my mohli stát těmi čistými a spravedlivými, Zachey v pravém slova smyslu.

Ono je možná jednodušší zůstat stranou a jen se dívat. Dívat se a nebýt viděn. Možná, že jsme tomu Zacheovi někdy blíž než si myslíme. Třeba zrovna neokrádáme druhé a neubližujeme těm, kteří nám jsou blízko, ale žijeme ve svém, pohodlném světě, který má jasná pravidla a řády, a do kterého smí Bůh či bohoslužby vstupovat jen o pauzách, jen jako mezihra.

Ale Ježíš chce přeci jenom víc. Ježíš se chce setkat, tváří v tvář, chce mít místo v našich srdcích. Jak to udělat? Možná je to tak trochu tajemství, ale myslíme-li i na druhé, přemýšlíme-li o tom, co je správné a potřebné ve světle Ježíšových slov, pak jsme, věřím, na dobré cestě. Na dobré cestě k tomu vidět a být Ježíšem také viděni. Za nikoho a za nic se neschovávat. Ono to není vždy jednoduchý úkol. Tak často nám záleží na tom, co o nás řeknou druzí, nebo co si o nás myslí. Je mnoho věcí, které děláme nebo naopak zase neděláme kvůli okolí, aby si lidé nemysleli…. A tak je nakonec možné, že si v těch větvích našeho konání a výmluv ani nevšimneme, že k nám zní Ježíšův hlas – dnes musím zůstat ve tvém domě – . Ale pokud ten hlas zazní a nám se podaří jej zaslechnout, můžeme slézt a to je to, co nám Ježíš přináší.

I Zacheus slezl, s radostí. Ježíš mu podával ruku a Zacheus ji přijal. Nemusí se vracet ke všem svým starým zvyklostem a účtům. Otevřely se dveře a někomu na něm záleží. Není tak docela sám, jak si možná už myslel, má smysl něco ještě měnit.

A je to hodně podobné jako to, co známe, když uslyšíme starostlivou větu, někdo nám zavolá nebo pípne smska od někoho blízkého, když ucítíme zájem a péči, když poznáme, že na nás někomu záleží… To vše dokáže změnit obyčejný den na Ježíšovo – dnes – . Ani to nemusejí být veliké věci, někdy stačí i drobnost a my už se nemusíme vracet do svého úkrytu, ke svým starým zvykům, můžeme jít dál.

Zacheus vede Ježíše radostně do svého domu, ale ti kolem, ti Ježíšovi nerozumějí – On je hostem u hříšného člověka – . Ano, Ježíš podává ruku všem nám hříšníkům, stejně jako Zacheovi, a v tu chvíli se začíná rodit ta pravá čistota a spravedlnost. Pro Zachea i pro nás. Zacheus vzal Ježíšovo pozvání vážně, a tak, aby to bylo všem zřetelné, zastavuje se a slibuje odčinit vše, co provedl. Ano, udělal veliké chyby a veřejně se k tomu přiznává. Slibuje nápravu, ale i pomoc. Pomoc tam, kde je potřeba.

Zacheus se tedy už nevrací ke svým nespravedlivým číslům, ale ta čísla obrací pro druhé. Každému nahradí způsobenou škodu čtyřnásobně. Najednou vidí v lidech kolem sebe své bližní a ne jen objekty ke zbohacování. A to je spása. Tak jsme o ní slyšeli zpívat i žalmistu při čtení – Hospodin změnil úděl svého lidu – a mění i nás i Zachea, činí velliké věci. Do Zacheova domu přišla spása, spása, která je cestou s ostatními lidmi k lidem, k bližním. Už tedy ne úkryt mezi větvemi výmluv, nebýt viděn a přesto vidět, ale cesta ze všech těch větví i ze stromu dolů, ven…

Syn člověka přišel, aby hledal a spasil co zahynulo.- Právě v tom Ježíšově zavolání dostávají i těžké věci

nový a dobrý smysl, i když jej třeba nevidíme hned. Změnil se i Zacheův zdánlivě nezměnitelný život a stejně tak se mohou měnit životy i nám, třeba rovna teď těžké a složité. Ježíš přichází za námi a zve nás, přichází i teď, v modlitbách, v písních, při čtení, přichází do našich radostí, ale i mezi starosti a dává naději. Nemusíme zůstávat mezi větvemi svých zvyků a výmluv sami, můžeme slézt. To je spása, kterou pro nás Bůh připravil. Cesta lidství, od člověka k člověku a od člověka k Bohu.

Tento příspěvek napsal/a dne 15.08.2012 v rubrice Kázání.