Text: Ef 3,8-12 Kazatel: František Plecháček
Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.
Milé sestry, milí bratři, Bůh prokázal apoštolovi velikou milost. Ve zjevení ho uvedl do tajemství svého díla v Kristu. Ne proto, aby si s tímhle poznáním mohl Pavel zařídit slušnou živnost – jako se to děje i dnes, kdy se někteří snaží různé tajné nauky co nejvýhodněji prodat. Tohle tajemství Božího díla je úplně jiné. Je třeba je veřejně rozhlašovat! Apoštol dostal úkol osvětlovat je celým národům.
Tajemství. Jsou stále žádaná. Na jednu stranu je máme rádi. Tajemné příběhy, knihy i filmy jdou na dračku. Ale jsou také tajemství, která nám působí starosti. Tajemství, která vůbec nemáme v oblibě. Mám na mysli tajemství, která v nás probouzejí otázky typu: Proč se tohle stalo? Proč zrovna já? Kdo mi teď pomůže?
Naše civilizace prošla obdobím bezbřehého optimismu, kdy se věřilo, že věda nakonec všechno objeví, že objasní všechna tajemství. Věřilo se, že věda a technika postupně vyřeší všechny problémy. Tenhle optimismus už je na ústupu. Protože některých základních otázek lidského života, některých tajemství se člověk vůbec nezbavil. Naopak, některé otázky jako by dnes zněly ještě naléhavěji: Čím naplním svůj život, aby měl smysl? Vystačí mi síly na to, co je přede mnou? A když ne, kde najdu zastání? Kde najdu novou sílu, naději, odvahu?
V některých zemích naše bohatého světadílu pochodují zástupy lidí, starších, ale i mladých. Někteří berou do rukou transparenty a jiní kameny nebo zápalné lahve. Myslím, že to dělají, protože mají strach, protože se pro ně jejich vlastní budoucnost stala neradostným, temným tajemstvím. Mnohé jako by opouštěl optimismus.
Vidíte, a přece smíme zůstat optimisty. Do všech zmatků a nejistot našeho světa promlouvá Bůh – v Ježíši Kristu: „Milý člověče, já chci, aby jedna věc pro tebe nezůstala tajemstvím. Chci, abys měl aspoň jednu jistotu: jistotu, že tě mám rád.“
Odhalovat tajemství Božích záměrů začal apoštol již v první kapitole epištoly: Bůh si předsevzal, že „podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“
Při pohledu na všechno, v čem je náš svět rozdělen, na všechna napětí mezi národy a rasami, náboženskými skupinami, mezi chudými a bohatými, nám může takové tvrzení připadat jako bláhový sen. Jedním z důsledků hříchu je rozdělení. Vzpomeňte si na Adama a Evu, kteří se utíkali schovat, když uslyšeli Boží zavolání. Hřích odděluje člověka od Boha a vzápětí způsobuje také rozdělení mezi lidmi. Příběh prvních lidí pokračuje bratrovraždou.
Ale Bůh v Ježíši Kristu započal dílo sjednocení – protipohyb. Sjednocení všech v Kristu – to je skutečně výhled, který nám tady apoštol nabízí. Začíná to jednotou židů a pohanů v jedné Kristově církvi. O ní jsme četli v našem dnešním oddíle: v Kristu mají i pohané podíl na Božích zaslíbeních, stávají se částí jednoho těla, jediné církve. To je zajisté skvělá zpráva, evangelium; v Kristu jsme přijati za syny a dcery Boží!
Ovšem tohle je teprve začátek. Božím záměrem je uvést v jednotu všechno na zemi i na nebi. Obnovit celé stvoření, tak aby odpovídalo Boží vůli. Přesně tohle měl Pán Bůh v plánu a v Kristu již zahájil obnovu všeho. Nyní se stará o to, aby se o jeho záměru dozvěděl celý svět.
Zvěstováním evangelia přitom pověřil „nejmenšího ze všech bratří.“ Cílem těchto slov není jen zdůraznit apoštolovu pokoru. Spíš je nám připomenuto, že Pán Bůh si ke svému dílu může povolat opravdu kohokoliv. Pro něho nikdo není příliš starý nebo naopak příliš mladý. Nerozhodují naše silné stránky ani slabosti, ale Boží milost.
Nejmenší ze všech bratří smí pohanům zvěstovat „nevystižitelné Kristovo bohatství“. U toho stojí za to se zastavit. „Nevystižitelné Kristovo bohatství“! Ne tedy především Boží soudy a tresty! Pán Bůh chce naši pozornost stále obracet k tomu dobrému a krásnému, co pro nás v Kristu připravil. Nemíní na lidi vyvíjet nátlak podrobným líčením pekelných trestů – jak to nejednou dělala církev.
„Nevystižitelné bohatství“ neznamená, že by se o něm vůbec nedalo mluvit. Ale rozhodně se tohle bohatství nedá nijak převést na hodnoty, s nimiž se dá kšeftovat. Jak by se dala finančně či jinak vyjádřit hodnota Ježíšova díla pro nás? Cena Božího odpuštění a smíření? Cena naděje, pokoje, s nímž k nám Bůh přichází do našich nepokojů a bolestí a strachů?
Tohle Kristovo bohatství si nemůžeme uložit do banky na horší časy. Ale můžeme je stále znovu objevovat a poznávat – v kontaktu s Bohem a Ježíšem Kristem a jeho slovem, pod vedením Ducha svatého. A ovšem ve společenství bratří a sester, v obecenství lásky.
O významu církve, o její veliké důstojnosti vypovídá náš oddíl něco pozoruhodného: „Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost.“ My jsme z Bible zvyklí spíš na opačný směr, kdy informace a zjevení přicházejí z nebe na zem. Ale tady se to náhle obrací! Bůh chce dát něco velmi důležitého poznat nebeským vládám a mocnostem – a to prostřednictvím církve!
K těm „mocnostem“: jedná se o síly, o nichž se tehdejší člověk domníval, že nějak ovlivňují jeho život. Přisuzoval jim vliv právě na ty oblasti a události svého života, které neměl pod svou kontrolou – zdraví, úroda či neúroda, politické otřesy, přírodní živly – všechno to, čím se cítil nějak ovlivněn, ohrožen. Někdy byly tyhle mocnosti spojovány s nebeskými tělesy. Asi bychom neměli být překvapeni, že s ústupem křesťanské víry se k těmto mocnostem lidé znovu obracejí a čekají od nich odpovědi na podstatné otázky svého života – prostřednictvím astrologie, numerologie apod.
A najednou tady čteme, že Bůh chce dát poznat svoji moudrost i těmto mocnostem, „těm nahoře“ prostřednictvím církve – svého lidu! Znamená to, že církev je v Božím plánu důležitá, a to nejenom pro ty na zemi, ale i na nebi! A to se týká i tohohle našeho společenství! Zvnějšku viděno na nás není nic tak zvláštního. Jsme naprosto obyčejní lidé se svými bolestmi a starostmi a slabostmi. Ale máme vědět, že jsme důležití v Božím plánu. Význam našeho společenství je větší, než bychom se kdy odvažovali domnívat. Daleko přesahuje naši lidskou slabost a chatrnost a vetchost. Význam nejenom pro naše nejbližší okolí!
Bůh zjevuje svoji moudrost ve svém slitování; když ukazuje, že odpuštění je mocnější než sebelíp naplánovaná pomsta, než tvrdý trest. Odpouští, omilostňuje nás a povolává k novému životu. Tvoří si z nás svůj lid, který je svědectvím o jeho moudrosti, věrnosti a lásce.
To všechno se děje z veliké milosti. Milosti, která nám v Kristu otevřela svobodný přístup k Bohu. Smíme přistupovat k Bohu svobodně a v plné důvěře, že to, co s námi v Kristu započal, také dovede k cíli.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi celý svůj život plně podřídil naplnění dobrých Božích záměrů, abys nám všem daroval důstojnost Božích dětí. Prosíme, pomáhej nám stále víc rozpoznávat, co všechno smíme přijímat z tvého bohatství a čím můžeme i my obdarovávat lidi kolem nás. Amen.
