Text: Žalm 118,1-14 | Kazatel: Daniel Ženatý
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3 Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné! 4 Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! 5 V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. 6 Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? 7Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí. 8 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. 9 Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata. 10 Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 11Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 12 Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu. 13 Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc, 14 Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou. Žalm 118,1-14
Kristus vstal z mrtvých, žije, a jednou přijde. A pak bude všechno patřit jemu. Veřejně a jasně. Znamená to, že teď, když je přítomen duchovně, ne tělesně, je zastavena akce – příchod Božího království? Visí v nebi cedule – pokračovaní příště?
Věříme, že akce příchod Božího království zastavena není. Stále probíhá! Proces, který Kristus začal pokračuje, a děje se i dnes. Z Boží strany ten proces postrkuje Duch svatý. On má na starosti, aby na zemi nevyhasla víra. A vírou se zde na zemi děje Boží dílo.
Jak mocná je síla, kterou má Duch? Dá se to nějak změřit? Smíme vyznat – má ji tolik, jako ji měla síla při stvoření světa, kdy se Duch vznášel na vodami a země byla nesličná a pustá.
Má ji tolik, kolik ji měla síla, která odvalila kámen od hrobu a vzkřísila Ježíše z mrtvých.
Je to pořádná síla. Žádná lidská se s ní nedá srovnat. Je to síla ve službách Vzkříšeného Krista.
K čemu vede? K víře. Postrkuje nás k víře. Abychom věřili v Krista ukřižovaného a vzkříšeného, abychom žili, abychom nesli dobré ovoce.
Duch posiluje víru. Tvoří víru. Přivádí k sobě ty, kdo věří, tvoří církev. Postrkuje nás k sobě. Vzbuzuje touhu vstát a přijít v neděli ráno na místo, kde se sejdou nám podobní, ti s tou vírou.
Jeden z textů, který církev čte na svatodušní neděli je Žalm 118.
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. To je dílo Ducha. Toužit a takto vyznávat. Chválit Boha za to, že na rozdíl od věcí pomíjivých a nestálých, je jeho slovo věčné a stálé.
Ať tak vyzná Izrael ať tak vyzná Áronův dům, ať tak vyznají ti, kdo se bojí Hospodina.
V soužení jsem volal Hospodina a on mi odpověděl, daroval mi volnost, je při mně, nebojím se.
To je víra. Neříkám to proto že se to sluší a patří. Duch tak hněte mým srdcem a mou duší, že to vyznat chci! A nacházím odvahu si odfrknout – co mi může udělat člověk?
Je lépe utíkat k Hospodinu než doufat v člověka… Tolikrát jsme sám selhali, tolikrát jsem se spálil, tolikrát jsme zabloudili. Je prostě lepší utíkat k Hospodinu. Nikde nic jiného není – učedníci řeknou, ke komu bychom Pane šli, ty máš slova věčného života.
Víra. Kdesi v nás vyšlehla. Vzplála. Pamatujete si kdy? Někdo ano, jiný ne. Víra kolísá, někdy se zdá že nehoří a je to jen popel, ale zase se ten duch přižene jako vítr a průvanem z jiskřiček popela udělá plamen, který hoří a je světlem a vede k vyznání, jaký je Bůh.
To je krásné dílo Ducha svatého. Máme svou víru. Přinesli jsme ji sem. On přišla s námi, patří k nám. Jak tu sedíme, jeden vedle druhého, máme víru, máme něco, jsme ošlehaní Duchem svatým, i s námi pracovala ta moc, která je stejně silná, jako byla moc při stvoření. Stejně silná moc, která odvalila kámen a která vzkřísila Ježíše mrtvých, se dotkla našich duší a srdcí a uší a stále dotýká!
To je zázrak. To je církev – víc než přednášky, více než zábava, více než vzdělávání – to vše ano, ale na vedlejší koleji.
My přinášíme svou víru a dáváme ji tak trochu všanc i ostatním, zpěvem, večeří Páně, modlitbami.
Tak se rodí církev. Sejdou se ti, kdo mají víru. Proto ta zvláštní rovnost – nehraje roli vzdělání, věk, délka členství v církvi, minulost – jsme si rovní tím, že v nás plápolá víra založená a roznícená stejným Duchem.
To je církev – jistě, ustavili jsme si řády, faráře, kurátory – ale ti jen tomu svatému Duchu pomáhají víru chránit, tvořit pro ni podmínky. Brání ji proti zneužití, skupinkám nebo proti falešnému učení, které nahrazuje Krista něčím jiným.
To co se přítomností a životem sboru a církve děje, to je opravdu z jiného světa. Dotyk Božího království. Vždyť jsme normální, chybující, váhající lidé. Jen, jen ta víra která nám byla dána z nás tvoří něco, co se dotýká nebes a věčnosti.
Víra každého z nás působí, že tu nejsme my a oni. Jsme my. Nejsou to oni, kdo nesou odpovědnost za mou víru, jsem to já. Nejsou to oni kdo mě měli něco nabídnout, jsem to já kdo přijímám. Nejsme servis na služby – chtěl bych si u vás objednat křest a večeři Páně, a příště trošku lepší, zábavnější… měli byste – to jde špatným směrem. My – měli bychom, my jsme jedno, my jdeme k sobě, držíme v ruce víru, plápolá jak svíčka a Duch se stará a pomáhá, aby nezhasla. To jsme my.
A tato víra, toto přináší, radost, svobodu, zpěv, smích. Není to radost umělá a předstíraná. Vychází z hlubin. Z kořenů existence. Směji se jako ten, kdo ví, že patří Bohu. A Duch svatý mi pomáhá tu víru obnovovat, a to je pořádná moc a síla.
Odtud proniká působení Ducha svatého až ke konkrétnímu životu. K touze prospívat životu. Prospívat obci, podporovat vzdělání, kulturu, navštěvovat nemocné, udělat to co je třeba a nikomu se do toho nechce, dát přednost na přechodu, třídit odpad, přemáhat lhostejnost – to působí Duch.
Akce – příchod Božího království není zrušena ani zastavena. Ani stávka ji nezastaví. Duch svatý je v tomto světě přítomen jako síla, která Ježíše vytrhla z hrobu. Smíme ji přijmout, smíme se jí otevřít, smíme dovolit, aby na nás pracovala. Je dobrá, životu prospěšná. Nic lepšího není.
Amen
Bože, celý svět jsi stvořil svým slovem, mocí svého Ducha oživuješ vše, co jest.
Kriste Ježíši, ty jsi své církvi slíbil svého Ducha, který vše uvádí do tvé pravdy.
Duchu svatý, náš zastánce a Utěšiteli, v tobě zakoušíme budoucí spásu a slávu.
Přijď již, a proměň svět náš celý v nové stvoření. Amen
