Text: Mt 11,2-6 Kazatel: Filip Ženatý
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých učednících „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
Milé sestry, milí bratři
Jan uslyšel o činech Kristových. Jenomže o Ježíšovi pochyboval. Proto se radši skrze své učedníky přeptal. My o Kristu slýcháme v kázání každou neděli. Ode dnů, kdy pán Ježíš chodil po této zemi nás dělí dva tisíce let. Jana Křtitele sice od Ježíše neodděloval čas, ale odděloval ho prostor. V té vzdálenosti na tom byl podobně jako my. Nezní nám Ježíšova slova někdy cize? Nepochybujeme o něm někdy?
Kristus neboli mesiáš znamená pomazaný. Jedná se o postavu pomazanou a pověřenou Hospodinem. Mluvili o ní starozákonní proroci. Lidé v Ježíšově době měli od takové postavy různá očekávání. Někteří očekávali, že to bude vůdce lidu, který zatočí s Římany a osvobodí ujařmený národ. Jiní, jako Jan Křtitel, očekávali, že Ježíš zatočí s hříšníky a spravedlivé přivede ke spáse. Ale Ježíš? To je teda podivný mesiáš. Místo, aby sehnal zbraně a zahájil partyzánskou válku proti Římanům, podle jedněch, místo toho, aby hříšníkům dal co proto a spravedlivé odměnil, podle druhých, chodí po zemi jako nuzák, káže, učí, uzdravuje a modlí se. Zbraně? Nemá. S hříšníky? Stoluje. A spravedlivé? Osočuje z pokrytectví. Všechno jinak, všechno špatně.
Jan Ježíšovi věřil, ale měl trochu pochybnosti. A tak se radši zeptal: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Kdo jsi? Jak to s tebou je? Ano nebo ne? Jestli ano, tak jak to, že se nechováš jako mesiáš? A jestli ne, tak se umírni a nedělej hlouposti. Pane Ježíši, kápni božskou.
Ježíš odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
Copak to není to, o čem mluvili proroci, zejména Izajáš? To, kdo Ježíš je, je jasné každému, kdo poslouchá starozákonní zaslíbení. Je to jasné každému, kdo čte starý zákon. Bez něj to nejde. Ježíš Kristus nespadl z nebe, ale přichází, navazuje, naplňuje, kritizuje. Musíme vzít v potaz celý příběh Izraele: praotcové, vyvedení z Egypta, proroci, babylonské zajetí, celý izraelský lid, a nakonec i Jan křtitel – to jsou souvislosti, ve kterých Ježíš jedině dává smysl. Jen tak ho můžeme už dva tisíce let vyznávat jako Krista.
To, kdo ježíš je, nejde poznat jen podle toho, co dělá, ale také, co říká a komu. Chudým se zvěstuje evangelium, říká Ježíš. Jan posuzoval Ježíše jen podle jeho činů. Ježíšovy činy jsou však bez jeho slov němé. Je zapotřebí mu naslouchat. Pokud budeme posuzovat Ježíše jen podle jeho činů, jako Jan Křtitel, unikne nám něco podstatného.
Zda taková odpověď Janovi stačila a rozehnala jeho pochyby, nevíme. Ale můžeme se ptát: Stačí nám taková odpověď? Ještě si ji jednou připomeňme: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“
Jak se vypořádat s Ježíšovým uzdravováním? Toť těžká otázka. Nemoci přece s Ježíšem nezmizely. Na světě dál slepí nemohou vidět, chromí chodit, hluší slyšet, lidé umírají a nevstávají z mrtvých. Svět není zbaven trápení a život není procházka růžovým sadem. Alespoň zatím.
Věříme však, že Ježíš to, co začal, jednou dokončí. A bude to vypadat tak, jak vzkázal Janovi. Avšak už dnes o tom smíme vědět a věřit mu. A také se ho smíme ptát a předkládat mu své prosby i pochybnosti.
Ježíš je opravdu podivný mesiáš. Už od samého začátku. Za dva týdny si budeme připomínat jeho narození v Betlémě. Ale i v tom je Ježíš jiný, než bychom čekali. Ten, který má přinést spásu celému světu – se narodí jako nemanželské dítě kdesi v chlívku? To se sice snažíme uhladit v podobě vánočních betlémů, kde se i oslík usmívá. Uhladit se však nedá Ježíšův konec. Když už za ním jde spousta lidí, on káže, učí, uzdravuje a nedává spát místní vrchnosti, tak se nechá zatknout a ukřižovat? Ale prosimvás, to bude opravdu asi nějaká mýlka. To je čiré bláznovství, bláznovství s tím křížem.
Jan Křtitel se snažil nějak si Ježíše zařadit, nějak ho zaškatulkovat. Co je na tom špatného, ptáme se? To přece děláme všichni. Ve světě bychom se ztratili, kdybychom si neuměli správně věci kolem nás zařadit do souvislostí. Problém je, že Ježíš se do žádné škatule zařadit nedá. Vždycky vyklouzne. Je těžké ho nějak uchopit. Možná proto potřebujeme každý týden do kostela. Ani víc jak týden nám obrázek o Ježíši nevydrží. Zase vyklouzne.
Je otázka víc než odpověď – alespoň v tomto případě? Může nějaká odpověď vůbec být výstižná? A tak se nebojme ptát: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?
Tato otázka je otázkou těch z nás, kteří věří, ale nejsou si jisti; těch, kteří s Ježíšem sympatizují, ale nezdá se jim to; těch, kteří se při pohledu na svůj dosavadní život ptají, zda to mělo smysl věřit a chodit do kostela; těch, kteří začínají pochybovat, že cesta milosrdenství a slušnosti skutečně funguje ve světě, kde malí jsou stále utlačováni a tak málo velkých utlačuje.
Amen
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?
Co znamená tvé narození?
A co tvá smrt?
Amen
(následuje píseň Ve jméno Krista doufáme – 244, 1-4)