Kázání Díkčinění
Marek 8, 1-10
Pardubice 11. 10. 2020
Milí bratři a sestry,
bylo by na co si stěžovat. Ne, že ne. Třeba na další opatření a omezení, kterým možná moc nerozumíme. Nemůžeme zpívat, za týden se nás může sejít jen 10. Jsme rozladění. Celá společnost je rozladěná. A k tomu si jistě každý neseme něco svého, bolavého, svá osobní omezení. Ano, je na co si stěžovat.
Od září učím křesťanskou výchovu na křesťanské škole Noe. S třeťáky probíráme na pokračování putování Izraelců do zaslíbené země. Minule jsme narazili na jeden z příběhů o reptání lidu. Lid si stěžoval, reptal, že nemají vodu.
Rozdala jsem pak dětem vystřiženou komiksovou bublinu, každému jednu. Každý jsme do ní napsali to, na co si teď nejčastěji stěžujeme. Pak jsme se rozešli po třídě a měli během 2 minut všichni pořád dokola ty své stížnosti opakovat. Chodili jsme mezi sebou a bez přestání reptali, jeden přes druhého.
Když jsme tuto aktivitu ukončili, měly děti pojmenovat, co se to během těch dvou minut dělo a jak nám v takové skupině bylo. Děti to pojmenovaly skvěle: „byl jsem tak zabrán do těch svých stížností, jen jsem se koukal do země. Vůbec jsem neviděl a nevnímal ty druhé, spolužáky, kamarády – jejich stížnosti, trápení.“
Závěr: kdybychom byli pořád všichni takhle otrávení, tak bude otrávená celá naše třída, celá škola, celé Pardubice.
Slavíme dnes Díkčinění.
Jsme pozváni k tomu, abychom svůj pohled obrátili k Pánu Bohu.
K Bohu, který nás stejně jako Izraelce provází svou věrností a láskou. Jehož pomoc jsme už tolikrát zakusili.
Ten pohled k Bohu nás osvobozuje. Dovoluje mi nevidět jen to, co nemám, čím nejsem, co mi chybí, co mě otravuje. Dovoluje mi naopak rozhlédnout se a vidět, co všechno mám, čím jsem, co všechno mi v životě dělá radost. Zjišťuju, že nežiju jen starostmi, ale že jsem nezaslouženě zahrnuta mnohými dary. Jídlem, střechou nad hlavou prací, rodinou, mírem v zemi…
To všechno mě nutí Pánu Bohu děkovat. Vděčnost je opakem stěžování si, reptání. Je tím nejlepším lékem proti jakékoli otrávenosti i otravě společnosti.
Ten pohled od sebe k Bohu nás osvobozuje ještě jedním směrem. Dovoluje mi vidět druhé lidi. Nepřehlížet je, ale vnímat je. Všímat si jejich života, soucítit s jejich bolestí, nouzí.
Zástup kolem Ježíše má hlad. Čtyři tisíce lidí se za ním vydalo na pusté místo, aby slyšeli jeho slova. Po třech dnech jim došly zásoby jídla. Ježíšovi mu jich je líto, cítí za ně zodpovědnost, jsou tu přece kvůli němu. Někteří přišli zdaleka, po cestě domů by mohli omdlít z hladu. Ježíš jejich situaci chce řešit, chce se o ně postarat. Lítost není jen pohnutí srdce, lítost vede ke konkrétní účinné pomoci.
Učedníci poněkud zpanikaří: „A kde asi tady na pustém místě vezmeme jídlo, aby se všichni mohli najíst?“ Je to překvapující, protože podobná situace už tu jednou byla. Ježíš před nějakým časem nasytil na jiném místě 5000 lidí, rozmnožil chleba a ryby (Mk 6). Učedníci u toho tehdy byli. Zapomněli, nebo ten první zázrak úplně nepochopili?
Ježíš je však i přesto vyzývá, aby teď byli aktivní.
Kolik chlebů máte?
Sedm.
Tak je přineste.
Potom celý zástup usadí na zem. Vezme chléb a poděkuje za něj Bohu. Současně tím děkováním prosí o Boží přítomnost. Celou situaci svěřuje Bohu s důvěrou, že Bůh pomůže. Pak Ježíš láme chleby a dává je učedníkům, aby je oni hladovým rozdávali. Všichni se nají. A ještě hodně zbyde. Přesně sedm košů nalámaného chleba. Z nich se mohou nasytit další nově příchozí, další hladoví.
Je to zázrak. Tam, kde je Ježíš, tam se dějí zázraky. Ten zázrak se ale děje z toho, co tady už je – z toho mála, které je k dispozici. Z pouhých sedmi chlebů se nají 4000 lidí, a ještě zbyde pro další.
Na tom zázraku se aktivně podílí učedníci. Ti učedníci – věčně nechápaví, možná málo důvěřiví, ti, co nejdřív panikaří. Právě je Ježíš pro svůj zázrak použije. Oni ty chleby rozdávají hladovým.
Bylo málo, ale stačilo. A stačily i slabé síly učedníků.
Takhle Bůh pomáhá. Takhle dělá zázraky. Nutí nás vzít vážně to málo co máme. Bere vážně naše (chabé) síly. A skrze nás to málo rozmnožuje. Sytí hladové, potěšuje zarmoucené, dává naději do strachu, osvobozuje spoutané…
Srbsko-australský křesťan, kazatel, Nicolas Vujicic, říká v jedné své přednášce: Když se ti nedějí zázraky, staň se tím zázrakem ty.
Vujicicse narodil bez rukou a nohou. Dlouho se se svým, postižením vyrovnával. Uvažoval i o sebevraždě. Pak ale zjistil, že se svým postižením nemusí nechat zcela omezovat. Rozhodl se posouvat hranice své představivosti, hranice možného. Začal mluvit k lidem a motivovat je k překonávání překážek. Snaží se pomáhat lidem, kteří mají podobné postižení, nebo kvůli své jinakosti zažívají šikanu. Cestuje, přednáší po celém světě, píše knihy.
Věří na zázraky. Proto má doma koupené boty, i když nemá nohy. Hlavně se ale sám snaží být zázrakem pro druhé lidi.
Staň se zázrakem. Pokusme se nesoustředit jen na to, co nemůžeme, v čem jsme omezení. Probuďme v sobě představivost, posouvejme hranice toho, co je možné. Vezměme svá omezení jako příležitost stát se zázrakem pro druhé.
Já už tady jeden zázrak vidím. Dneska jste každý donesl něco málo ze svého sem ke stolu Páně. Z každého jednoho malého daru se stala velká potravinová sbírka. Tu po skončení bohoslužeb odvezeme se s. místokurátorkou do Dětského centra Veská.
Nemůžeme zpívat. Ale když jsme trochu společně popřemýšleli, objevili jsme nové možnosti, jak zpěv dočasně nahradit – recitací žalmů, sólovým zpěvem.
Od příštího týdne se nebudeme moct plnohodnotně sejít k bohoslužbám. Ale nabídli se nám ochotní dobrovolníci, díky kterým můžeme bohoslužby přenášet online. Dokonce se znovu hlásí naši poštovní holubi, že rádi budou roznášet tištěná kázání lidem, kteří počítač nemají.
Jeden dá dobrý nápad, druhý ho dokáže zrealizovat, třetí zapůjčí techniku, další se intenzivně modlí a povzbuzuje slovem…
Ježíš v bezvýchodné situaci hledá a nachází řešení. Spoléhá při tom na Boží pomoc.
S důvěrou v Boha se mohou dít velké věci. Když se do nic zapojíme, Bůh nás podrží až do konce.
A tak věř a staň se zázrakem.
Pane, tvou vůlí je, aby se všichni měli dobře, aby nikdo neměl hlad, aby nikdo nestrádal. Pomoz nám nepřehlížet potřebné. Posilni naši víru, ať se stvou pomocí můžeme stávat zázrakem pro druhé. Amen
