Text: Mt 21,1-9 Kazatel: Daniel Ženatý
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.
Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
Mt 21,1-9
Ježíš a jeho učedníci už byli u Jeruzaléma
Na cestě, dlouho, ta cesta má cíl – Jeruzalém.
Jeruzalém, hlavní město – to věděl každý. Velké město – ruch, lidé, zmatek, mnoho příběhů vedle sebe.
Ježíš – taky hlavní, Velký. Větší než král. Králů král, Pánů Pán, král slávy.
Ale skoro nikdo to nevěděl!
Ježíš těsně před cílem, těsně před hlavním městem – jak se tam dostane? Jak tam vejde? Uvítá ho někdo? Transparenty? Všimne si ho?
On věděl, že na tom nezáleží. Věděl, že on je poslaný od Boha.
A že vlastně všichni v tom Jeruzalémě čekají krále králů a pána pánů, ale nevědí, že to je on, že už je tady.
Jak to že ho všichni čekají?
Kdysi dávno řekl prorok Zachariáš – že ten král, ten pořádný král, po kterém všichni touží, bude chudý a přijede na oslici.
A to co kdysi dávno předpověděl, to se právě děje.
Ježíš je král x a nikdo to neví
Jeruzalém ho čeká x a neví, že je tady
Všichni znají proroctví, že bude chudý x ale chudáci je nezajímají, čekají asi pořádného krále na koni.
Ježíš řekl dvěma učedníkům, ať jdou do vesnice
Tam bude oslice a oslátko
Ať ho přivedou. A kdyby se někdo ptal, co jako to má být – ať řeknou, Pán je potřebuje. A ten člověk je hned pošle.
To je dobré. Ne všichni jsou natvrdlí. Někdo si přece jen asi Zachariáše pamatuje, oslice – pán, ono se to jednou stane – je připravený, je poslušný – a udělá co je třeba.
Učedníci šli, poslechli a přivedli. To je dobré. Známe to:
Kam mám jít, a proč já, a kdo tam bude, a kde to bude, a jak to poznám a proč teď nemůžu až za chvíli – učedníci šli, našli, nikdo nebránil. Ale oni měli v zásobě řešení, co by dělali… Řekli by – Pán je potřebuje.
A Ježíš vjel do Jeruzaléma
Stalo se něco důležitého, i když o tom vědělo málo lidí. Něco se naplnilo, konečně.
A zástup ho vítal, lidé šli před ním, za ním, požehnaný který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech! Sláva, nejsme sami, Bůh jedná, a prosíme – zachraň, zachovej nás! Hosanna.
Co my s tím dnes?
Věřit, že ten chudý Ježíš je král králů a pán pánů, i když si to většina lidí nemyslí. Nebát se toho! To že není slavný jako králové světa nás nemusí zviklat! Ježíš je jiný než světští králové a zachraňuje nás jinou mocí.
Nemá ještě hezčího koně – má osla.
Nemá ještě pěknější koňské spřežení – jede na oslici a možná k ní bylo přivázané oslátku.
Není tu náhodou – je spjatý s časem, který byl dávno – Zachariáš ho tušil, po staletích přišel do Jeruzaléma, přichází dnes, přijde jednou.
V tom tichém, sedícím na oslici se děje naše záchrana. Nemá sice na pořádného koně, ale má dost síly, aby přemohl smrt. Takový přichází a my smíme spěchat otevřít.
Být připravený jako dva učedníci, jako ten kdo by se ptal – proč berete oslátko, ale – Pán je potřebuje, mu stačí. Nějak ví co a jak.
V adventu připomínáme – že přichází i za námi a něco se děje. Proměňuj nás, posiluje, drží. I když jsme obyčejní nebo natvrdlí jak osel.
Kriste, Pane a Králi náš,
dávej naději těm, kdo ji ztrácejí. Posiluj nemocné. Ochraňuj slabé. Dávej odvahu chránit bezmocné. Zbavuj touhy ponižovat ponížené. Smiřuj ty, kdo žijí v nenávisti. Těm, kdo hledají, jak ven ze slepé uličky dávej poznat, že odpuštění jim otevře dveře.
Bud s trpícími v nejrůznějších ústavech, buď s těmi kdo trpí v Sýrii, nebo na Filipínách.
Buď s politiky, ať nalézají pokoru a rozum.
Bud s rodiči a dětmi, s jinými sbory a církvemi, naší zemí i zeměmi kolem nás.
Přijď již, pane Ježíši. Amen
