Kazatel: Daniel Ženatý
Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. Iz 60,1-5
Vzešla někdy nad vámi Hospodinova sláva? Ukázala se nad vámi? Možná si odfrknete a řeknete, ty máš ale starosti. Mám co dělat, aby se nade mnou neobjevil lékař v bílém plášti, nebo exekutor. Mám svých starostí dost, ještě abych se staral o nějakou Hospodinovu slávu.
Ale Izaiáš je neodbytný. Vybízí – povstaň, rozjasni se, rozhlédni se. Není toho málo, co by chtěl. Vstát znamená nesedět a nečekat až to začne být lepší. Rozjasnit se, rozhlédnout se, vidět co se děje. Bůh přichází. Bůh jedná. Temnota sice přikrývá zemi, soumrak sice přikrývá národy různými jedy, ale Bůh do toho všeho vstupuje, vyhrnuje si rukávy, utírá si pot z čela, někdy se směje a někdy zuří.
Ale jedná.
Jen se dobře dívej, chtěj to vidět, a spatříš jeho slávu. Neboj se toho. Pochopíš, že ve světě přikrytém starostmi a zlem, Bůh koná své zázraky, den co den. Až to spatříš, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší a Bůh tě jako hučící moře zahrne svými dary.
Vzešla nad vámi někdy Hospodinova sláva? Vzešla. Ať to víte nebo ne. Bůh ji nad vámi roztáhl jako slavobránu. Mohlo by na ní být napsáno něco jako – Není to zde tak špatné. A zdá se, že na konci je sice kříž a noc, ale když se dobře podíváme, tak tam také svítá. Na konci, stejně jako hvězdy na začátku. Hospodin v tom světle určitě je. Kdo jiný by to dokázal?
**
Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, pějte Hospodinu žalmy při citeře, při citeře nechť zazvučí žalmy; s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem! Ať se moře s tím, co je v něm, rozburácí, svět i ti, kdo na něm sídlí, dlaněmi nechť zatleskají řeky, s nimi ať plesají hory vstříc Hospodinu, že přichází, aby soudil zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle práva. Ž 98,4-9
Tancovat, zpívat, hrát na kytary, trubky, polnice, a když to neumím tak aspoň tleskat. A všichni, lidé ale také moře se vším co je v něm ať se rozburácí, a celý svět se všemi lidmi co se ještě mohou trochu hýbat, a řeky a hory.
To by byla panečku mela, kdybychom všichni poslechli. Zapomněli na svá postavení, věk, hodili za hlavu starosti, roztočili saka nad hlavou, dámy by své vzácné klobouky házely z lavice do lavice, Labe by šplouchalo do rytmu a křičelo bravo, jen tak dál!
Proč ten rachot? Protože přichází Hospodin, aby soudil zemi spravedlivě a podle práva.
Konec podvodům a podvůdkům, konec přetvářce, konec nadržování, konec bezmoci, že mne nikdo neslyší, i když jsem v právu. Přichází Bůh, v Kristu, a krom jiného nás také bude soudit. Podle práva. Podle svého práva. Vezme na sebe naše viny, abychom mohli žít. A řekne, jdi a nehřeš víc.
**
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. L 2,1-7
Marie, Josef, Betlém, narození Ježíše, chlév, jinde nebylo místo, plenky, žlab na krmení. Obyčejné místo. Spíš špinavé než čisté, plné všelijaké infekce.
Včera jsme předávali balíčky v pardubické věznici. V něčem jsou si ta místa podobná. Špinavá ta věznice není, to ne. Ale tak čistá jako vaše vánoční byty taky není. Infekce tam je, útočí spíše na duši a na srdce. Zlo se vás chytne ani nevíte jak, i když si ruce myjete pětkrát denně..
Největší podobnost těch míst je v tom, že k nim má Bůh blízko. Sám se stává obyčejným mužem, bez majetku, bez vkladních knížek, bez stálého zaměstnání. A na závěr jeho života zde na zemi ho zbožní lidé zesměšní a poplivou a zabijí.
Toho narozeného v jeslích by se rádi zmocnili ti kdo si myslí, že jsou lepší. Pořád se o to pokoušejí. Ale on, který ležel ve chlévě a zemřel na kříži, byl vzkříšen, žije a je s těmi, kdo jej potřebují. Čistými i špinavými. Dobrými i zlými. Je nyní s námi, je i s vězni kteří něco provedli a po právu nesou trest. Kristus nebere ohled na naše představy, kde by mu to více slušelo a kde by se měl pohybovat. Nenechá se usadit do prostředí, které by mu člověk vybral.
Projde zdí, a je ve věznici, nebo v nemocnici, nebo u vás v bytě. Už se na vás těší, až přijdete.
**
A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ L 2,8-14
Pastýři a anděl. Opět setkání všedního se svátečním. Průlom boží moci k lidem, kteří pravděpodobně neznají úplně dokonale dvorní etiketu, možná jsou na štíru s hygienou a jejich slovník nemusí být úplně pestrý.
A přesto mají pro Boha úžasnou hodnotu, když si je vybírá, aby právě oni předali dál tu zprávu všech zpráv. Od té doby až dosud nezazněla důležitější, než ta kterou slyší obyčejní pastýři. Prvně klidné obejmutí – nebojte se.
A pak zpráva o tom, že se narodil Spasitel, Kristus Pán. A než se mohli pastýři rozkoukat co s tím, už tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a volali, sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. Všem lidem, pastýřům kteří už vědí, i těm kdo spí a nic netuší, se z božího rozhodnutí děje dobrá Boží vůle. Nebojme se, otevřme se tomu co Bůh dělá a plnými hrstmi berme jeho dobrou vůli s tímto světem i s námi.
**
Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. L 2,15-20
Pastýři šli do Betléma, viděli Marii, Josefa i to děťátko, vyřídili co měli, a vrátili se ke svým stádům. Šli radovali se, chválili Boha. To kromě jiného znamená, že nestavěli do centra všeho sebe, kluci my jsme asi dobří když právě nám to anděl řekl, čím jsme si to zasloužili, no vlastně ano, jsme lepší než ta parta která přijde hlídat stáda zítra, zvlášť ten vysoký, no jak se jmenuje, tamten, ten je hrozný.
Pastýřům ta událost s andělem nevyklouzla někam pryč do bláta. Nepromarnili ji svou malostí. Radovali se, že Bůh se dotkl tohoto světa. A to netušili, že to nebyl krátkodobý dotek, nýbrž vstup do světa, a počátek jeho záchrany. Ta záchrana se děla a děje odpuštěním a smířením, které působí láska, víra a naděje.
Pane, prosíme za ty, kdo jsou o vánocích sami, nemocní, v sevření ducha či nemoci těla. Za ty, kdo budou slavit vánoci bez svých milých. Protože jsou daleko, nebo ve službě, nebo v nemocnicích, Domovech pro seniory, věznicích.
K tobě voláme – Pane smiluj se.
Prosíme za ty, kdo nedostanou žádný dárek a neuslyší žádné milé slovo, protože nikoho nemají. A prosíme i za ty, kdo sice někoho mají, ale nemají se rádi a spolu nemluví, a tak šťastní dnes večer nebudou. Ať se děje tvá dobrá vůle i s nimi.
K tobě voláme – Pane smiluj se.
Prosíme za ty, kterým bude smutno bez těch, kdo uplynulém čase zemřeli. Prosíme, potěšuj je, naše slova na to nestačí.
K tobě voláme – Pane smiluj se.
Prosíme i za děti které se rodí na tento svět, i za jejich matky a otce.
Prosíme za ty kdo slábnou a umírají. Prosíme za ty, kdo o ně pečují.
K tobě voláme – Pane smiluj se.
Proměňuj nás svým Duchem tak, abychom uměli přát druhým pokoj a smíření.
Pane dej, aby světlo tvého odpuštění a slitování prozářilo všechny malé i velké temnoty našeho světa. Amen
