Silvestrovská akce mládeže v Opatovicích je za námi. Užili jsme si sněhu, procházky, jídla, pití, pohoštění, sportu, zpěvu i divadla.
Vyjížděli jsme 29. 12. 2010 z nádraží v Pardubích v počtu 9 osob směr Čáslav. Přijde Vám to málo? Tak počítejme dál. Ještě téhož dne dorazili další lidi vlastními dopravními prostředky a náš počet se zvýšil na 20 osob. Hned následujícího dne nás už bylo 26 a samotného Silvestra nás slavilo celkem 28 mládežníků a mládežnic.
Po zabydlení a zútulnění prostoru nás druhý den čekalo přátelské utkání v Čáslavi s místní mládeží. Někteří tedy jeli bojovat. Ostatní využili příležitosti k prvnímu bobování a průzkumu terénu. Do večera se ještě stihly krátké procházky a samozřejmě zpívání a odpočinek.
Těsně před koncem roku 31. 12. jsme byli pozváni k rodině Janouchových do jejich chaty v Hraběšíně. Tam na nás čekali s příjemným pohoštěním, výbornými buchtami, cukrovím, čajem a kávou. Šli jsme k nim pěšky a tak to všechno přišlo k chuti. Také jsme mohli zavítat do vrchního patra a podívat se na výstavbu modelu vláčků. Návštěva byla příjemná, doufáme, že i pro ně 🙂 . Po návratu domů jsme si dali večeři, která se přes původní nezdar nakonec snad vydařila, a začaly přípravy na silvestrovský večer.
Po večeři měla pobožnost Pavlínka a její kostičky. Po ní pánové Láďa, Kryštof a Kuba připravili již tradičně úžasné scénky. Pořádně nás rozesmáli. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Janku, která zazářila v poslední scéně. Po divadle už jsme pustili hudbu a tancovali. Ani jsme nevěděli jak a už byla skoro půlnoc. Připili jsme si venku pod širým nebem. Pak už přišel čas na nějaké ty efekty, aby bylo na co koukat. Vypustili jsme lampiónky a pánové vypustili rachejtle a ani samotné Opatovice nebyly pozadu. Tak to všude hezky svítilo. Potom jsme se vrátili zpátky a zábava pomalu ustala. Kolem 3 hodiny se šlo spát. I když nevíme, třeba někdo šel i později.
Ráno jsme se vzbudili lehce nasnídali a vyrazili do kostela. Na štěstí jen naproti do domečku. Kázal Pavel Jun. A bylo plno. Pak nás čekal úklid. Někteří pilně pracovali, někteří pilně balili, aby se vše stihlo. Odjížděli jsme totiž auty a tak nějak všelijak. Někteří zmizeli hned záhy, což jsme pocítili až úplně na konci, když jsme přemýšleli, jestli se vejdeme vůbec do aut. Poslední dvě auta totiž jela plná až po střechu. Nakonec jsme to však všechno pobalili a vyrazili domů.
Tak to už je asi vše. Snad jsem na nic nezapomněla. A pokud ano, doplňujte mě v komentářích.
Tak co, kam pojedeme příště?
Žaneta Němcová
