Opět můžete využít mluvenou podobu (soundcloud), autorem je sestra farářka Hana Ducho .
Zde můžete pobožnost stáhnout ve formě MP3 (vpravo nahoře zvolte „stáhnout pomalu“, potom opište kód do příslušného pole a opět zvolte „stáhnout pomalu“; 10 MB).
Hospodin je moje pomoc (Iz 50,4-7)
Květná neděle
Pardubice 5. dubna 2020
Pobožnost v čase koronavirové pandemie
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Introit: Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. (Zach 9,9)
Pozdrav:
Milí přátelé, přeji vám všem dobré nedělní ráno. Dnes je Květná neděle. Celá Kristova církev si připomíná Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma. Je to neděle plná nadějí a očekávání. Ježíšův příchod tenkrát lidi vítali s radosti. Mávali palmovými ratolestmi a volali Hosana!
I když nemůžeme slavit společné bohoslužby, přivítejme i my každý u sebe doma Toho, který k nám přichází ve jménu Hospodinově.
Modlitba:
Pane Bože, zakrýváme svou tvář rouškami, Ty však svou tvář neskrýváš.
Bojíme si podat ruku s druhými lidmi, Ty nám však svou ruku podáváš a držíš nás.
Uzavíráme se do svých domovů, Ty nám však otevíráš svou náruč.
Děkujeme Ti za tu předivnou moc tvé lásky.
Prosíme, ať se v těchto dnech necháme nakazit Tvou vírou.
Ať si předáme Tvoji naději.
Ať se mezi námi šíří Tvá láska. Amen
Úvaha: Hospodin je moje pomoc (Iz 50,4-7)
Milí přátelé v Kristu,
seznámíme se dnes s poněkud záhadnou postavou knihy Izajáš i celého Starého zákona. Tato postava se nám nepředstavuje jménem. Ale tak, že popisuje své chování a poslání v určité situaci. Ta postava se nazývá Boží služebník. A my slyšíme jednu z jeho písní, která je zapsaná u proroka Izajáše v 50. kapitole, ve verších 4-7.
Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.
Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět.
Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním.
Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.
Boží služebník je zde, aby podpíral svým slovem zemdlené.
Zemdlený člověk je člověk celkově vyčerpaný, bez motivace, možná i bezmocný. Pro Božího služebníka byli tenkrát zemdlení jeho souvěrci. Lidi, kteří byli spolu s ním odvlečeni z domova, z Izraele do Babylonu. Žili jako vyhnanci a zajatci v cizí zemi. Jejich domov byl v troskách. Chrám v Jeruzalémě, centrum náboženství, byl vyrabován a znesvěcen. Pro Boží lid bylo toto období velice náročné. Byli přesvědčeni, že je Hospodin opustil. Byli z celé situace zemdlení.
Možná někteří teď zažíváme podobnou zemdlenost. Už třetí týden dodržujeme opatření nouzového stavu a karantény. Každý to neseme a zvládáme po svém.
Někdo si drží nadhled díky dostatečné dávce humoru. Například jedna sestra, které je přes 80 let, si mi do telefonu postěžovala, že neušije tolik roušek, kolik si myslela, že ušije. A pak mi to vysvětlila: „Nojo, paní farářko, to víte, už mi není 60!“ Pak jsme se tomu obě dlouho smály.
Ne každý má ale smysl pro humor. Někdo se naopak více dojímá, dává průchod svým slzám. Někdo propadá úzkostem.
Máme spoustu času na přemýšlení. A tak se stává, že vylézají na mysl některé staré rány, křivdy, stará témata. Ale samozřejmě přichází i ta nová a my je nemůžeme pružně řešit tak, jak obvykle.
Doma si už občas lezeme na nervy. A ty nervy nám ujíždí směrem k partnerům, rodičům nebo dětem.
V médiích se mluví dokola jen o koronaviru a nás už to nebaví a štve.
Jak se k tomu má Pán Bůh? Je tahle pandemie jeho trestem? A za co přesně? A jak velký ten trest bude?
V jakého Boha já vlastně věřím? V Boha trestajícího? Nebo milosrdného a slitovného?
Panovník Hospodin je moje pomoc… – zpívá ve své písni Boží služebník, a pokračuje – … proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako by byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben.
Panovník Hospodin je moje pomoc… Pán Bůh svého služebníka neušetřil nepřátel, bolesti, ani utrpení. Ale stal se mu pomocí, aby měl sílu to všechno zlé ustát.
Nebudu potupen, nebudu zahanben, neuhnu zpět… I přes nepřátelské útoky si Boží služebník zachovává důstojnost, vědomí své hodnoty, sebevědomí. Panovník Hospodin totiž panuje jeho nitru, srdci, duši. Proto mu nemůže panovat nikdo a nic jiného. Ani strach, pocit poníženosti, bezmoci… S Boží mocí je tento služebník vnitřně silný, aby přijal utrpení a dokázal jím projít.
Nikdo a nic ho nemůže potupit ani ponížit.
A nás taky ne! Ani koronavirus, ani jiná nemoc, ani žádný nepřítel, ani smrt. Panovník Hospodin panuje v nás samých, svou mocí nám je pomocí. Proto si smíme zachovat svou důstojnost v jakékoli situaci. V životě i ve smrti.
Hospodin je naší pomocí, tak jako byl svému služebníku. A nejen to. Bůh je nám pomocí přímo v tomto služebníku.
Izajáš nám neprozradil jeho jméno. Ale v Novém zákoně jeho jméno i tvář poznáváme. Boží služebník to je Ježíš Kristus, ten požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově. Přichází, aby naplnil a dokonal poslání Božího služebníka. Aby sloužil lidem až do krajnosti, k smrti, kterou sám prošel.
Hosana – vítají ho davy lidí a mávají palmovými ratolestmi, když vjíždí na oslátku do Jeruzaléma.
Dnes přichází Ježíš k nám. Aby nás podepřel a znovu upevnil naši důvěru a důstojnost.
A my ho chceme přivítat, protože jeho pomoc nutně potřebujeme. Vítáme Tě, Ježíši Kriste, i když ti nemůžeme společně zazpívat chvalozpěv při bohoslužbách v kostele. Vítáme Tě a prosíme o tvou sílu a podporu, protože jsme zemdlení…
Ježíš nám slouží, naslouchá a podpírá slovem. Smíme mu upřímně předložit, jak se právě cítíme, co přesně prožíváme, co nás štve a bolí. A smíme přijmout jeho slovo, které má moc léčit a stavět nás zase na nohy.
Boží slovo teď dostáváme v jiné formě, než jsme byli zvyklí. Jsme odkázáni na domácí ztišení, pobožnosti. A tak mnohem více čteme bibli, nejčastěji asi žalmy. Vnuci posílají svým prarodičům namluvené úvahy našich farářů; nebo jim posílají večerní modlitby laiků. Znovu otevíráme různé sbírky modliteb, biblických úvah, které nám dlouho leží v knihovně.
Církve v Česku i ve světě úžasně spolupracují a propojují se v televizi a po internetu. Věroučné spory jdou stranou. Celá Kristova církev společně volá k našemu nebeskému Otci: Otče náš…
Nevím, jestli je celá tahle pandemie Boží trest. Nejsem mluvčí Pána Boha a netroufám si to takhle pojmenovat. Bůh ale z nějakého důvodu tuto pandemii dopustil. A ona nás všechny nutně vede k zastavení a přehodnocování svého života. Jsme uprostřed jakéhosi tříbení osobního i celosvětového. Do příštích dní obstojí to, co je opravdu podstatné, dobré pro další zachování života a světa. Tohle tříbení příjemné není, bolí nás.
Ale Panovník Hospodin je naše pomoc. Proto věřím, že tím vším důstojně projdeme.
Pane Bože, pomoz nám nejprve věřit, že Ty jsi skutečně naší pomocí. Panuj v našich srdcích, ať Ti víc důvěřujeme. Ať jsme si vědomi své vlastní hodnoty, kterou nám dáváš.
Buď pomocí všem zemdleným, vyčerpaným; všem, kteří pomáhají a slouží druhým.
Prosíme, dej, ať každý podle svých sil dokážeme sloužit a pomáhat tam, kde je to potřeba. Amen
Požehnání:
Přeji Vám všem požehnanou neděli a všechny příští dny. Jako posilu přijměte slova jednoho starého irského požehnání:
Nechť se před vámi otevírá stále volná cesta.
Nechť máte vítr stále v zádech.
Nechť vám do tváří stále svítí teplé sluce.
A dokud se znovu nesetkáme, nechť vás Bůh ochraňuje ve své dlani. Amen.
