Zde můžete využít mluvenou podobu (soundcloud), autorem je sestra farářka Hana Ducho a kolektiv.
Zde můžete pobožnost stáhnout ve formě MP3 (vpravo nahoře zvolte „stáhnout pomalu“, potom opište kód do příslušného pole a opět zvolte „stáhnout pomalu“; 30 MB).
Zamyšlení: moje budoucnost je ve tvých rukou (Ž 31,16)
Pátá velikonoční neděle
Pardubice 10. května 2020
Pozdrav: Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. Amen
Milí přátelé, zdravím Vás všechny. Dnes je 5. velikonoční neděle.
Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! (Ž 98, 1)
Modlitba: (Autorka Naďa Bierschenk)
Pane, ty znáš naše cesty ještě dříve, než se na ně vydáme. Prosíme, dohlédni na nás. Jsme jako děti, necháme se lehce zlákat do slepé uličky.
Christe Ježíši, v tvých šlépějích chceme jít, nedej abychom zbloudili. Právě nyní, v době, která vyžaduje vážná rozhodnutí, prosíme o Tvého ducha vedení.
Dodej odvahu zastat se slabších a moudrost, abychom poznali spravedlnost a věděli, jak ji bránit.
Amen
Čtení: Jan 14,1-14
P: 346 Buď tobě sláva
Druhé čtení: Žalm 31, 1-5.15-16
Moje budoucnost je ve tvých rukou (Žalm 31,16a a Jan 14,1-2)
Moje budoucnost je ve tvých rukou, Hospodine…
To znamená, milí přátelé, že moje budoucnost není v rukou mých! Docela by se mi líbilo, kdybych ji měla ve svých rukou. Kdybych si budoucnost, celý svůj život pěkně zařídila, uřídila svýma rukama. Jako když kočí drží pevně opratě nebo šofér volant. Elegantně bych zdolávala všechny ostré zatáčky, nerovný terén, žádná slepá ulička by mě nevyvedla z míry. Prostě bych svýma rukama uřídila svůj život jako výborný „řiditel“.
Sama nad sebou se při takové představě musím zasmát. Zažila jsem, že se to řízení života z mých rukou může pěkně vymknou. Z různých důvodů a okolností. Člověk už pak sám nic neřídí. Spíš se řítí. Do příkopu, do propasti. Potřebuji pak pomocnou ruku, která mě vytáhne, ošetří, obejme… povede, ponese.
Moje budoucnost je ve tvých rukou.
Nebo přesněji, jak překládají kraličtí: „Ve tvých rukou jsou časové moji.“
Tedy: všechny moje časy, moje budoucnost, můj život, je ve tvých rukou. Ten, kdo to napsal, si možná taky někdy myslel, že má svůj život pevně ve svých rukou. Ale pak prožil něco, při čem zakusil, že tomu tak není.
Prosí Boha: Hospodine, pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost… pospěš, vysvoboď mě…vždyť se tak soužím…Potupen jsem všemi protivníky, sousedy nejvíc… Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo mě pronásledují.
Vysvoboď mě z rukou nepřátel. Takže, nejen, že neměl svůj život ve svých rukou on sám. Ale zažíval pocit, že jeho život je v rukou jiných lidí. Někdo cizí jím manipuluje, ovládá. A ten někdo jsou nepřátelé. Lidi, kteří jím pohrdají, vysmívají se mu nebo vyhýbají. Svými řečmi a útoky nalomují jeho osobnost, svébytnost, možná i dobré jméno. Protože, co když na těch řečech přece jen něco je…
Žalmista to prožívá jako obrovskou bolest. Protože to je obrovská bolest – když nás někdo nemá rád. Když námi pohrdá, útočí na nás hrubými slovy a nečestným, podlým jednáním. Ale ono bohatě totiž stačí, když o nás nikdo jen nejeví zájem. Přehlíží nás. Když jsem lidem lhostejná a nikoho nezajímá, jak se asi mám.
Neláska, nezájem, lhostejnost, pocit nemilovanosti druhých lidí nás bolí.
Žalmista to prožil. Ale přece dospěl k poznání, že i přes velkou tíseň prožil, že Bůh je blízko i v jeho trápení. Že je s ním. Nejsou tu jen ruce nepřátel, ale jsou tu ruce laskavého Hospodina. Ruce, které stvořili tento svět, ruce, které podávají pomocnou ruku, zachraňují, nesou, objímají. Můj život je v tvých rukou, milující Bože.
Náš život, naše dobré i zlé časy, úspěchy i krize, jsou v rukou Pána Boha, který nás miluje. Nejzřetelněji nám to dosvědčuje Ježíš Kristus. V něm o nás a za nás Bůh zápasil až do smrti. Ježíš sám na vlastní kůži prožil sílu lidské zloby a nepřátelství, zakusil bolest tělesnou i duševní. Abychom my v těch našich bolestech nebyli sami.
A když umíral na kříži, zvolal mocným hlasem: „Bože, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (Lk 23,46) Ježíš se ve svém umírání a smrti cele odevzdává do Božích rukou. Spoléhá se na Boží blízkost i ve smrti.
S Kristem máme naději, že náš život i smrt je v Božích rukou. A že všechno, co prožíváme, je nějak obklopeno Boží láskou, sympatií k nám, Boží spoluúčastí i v našich krizích a hledání. I v naší smrti.
Z Božích rukou jsme dostali svůj život jako dar. A do jeho rukou jednou svůj život taky odevzdáme. A s tím všechno, co máme a čím jsme, všechny své životní role.
Proto smím život, čas, každý okamžik přijímat z Boží ruky jako neopakovatelný dar. Dar, který v sobě nese příležitost, abych jej dobře naplnila. A nesla za něj před Bohem odpovědnost.
A současně si mám být vědoma svých lidských hranic, mít obyčejnou pokoru, že nemusím všechno zvládnout sama, že smím být taky slabá, nemocná a občas úplně neschopná.
A jak je to s tou budoucností? – Jak ji zdůrazňuje ve svém přikladu ČEP.
Ještě před svou smrtí Ježíš připravoval učedníky na svůj odchod. Pronesl k nim dlouhou řeč, při které jim vysvětluje smysl svého odchodu. Povzbuzuje učedníky: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mně. V domě mého Otce je mnoho příbytků… Jdu, abych vám připravil místo.“
Ježíš odešel, zemřel, odevzdal svůj život do Božích rukou. Aby nám připravil místo v domě svého Otce. B nebi, ve věčnosti, v Božím království. Odešel, abychom v Božím domě jednou mohli přebývat společně. Ježíš nám tam připravuje místo. Ujišťuje nás, že tam místa je dost pro všechny – příbytků je mnoho.
Ježíš nám připravil místo, kde budeme doma. Jinak, nově než tady na zemi. Směřujeme celým svým životem domů.
Proto se naše srdce nemusí chvět úzkostí z toho, co bude, jaká bude naše budoucnost. Jakým směrem se bude ubírat svět po koronavirové krizi. Jak to změní tvář církve – jestli lidi budou ještě chodit do kostela, když si zvykli na online bohoslužby.
Naše srdce ať se nechvěje úzkostí, ale ať se ve všem spoléhá na Boží lásku. Díky této lásce ať se to naše srdce otevře do všech stran. A ať také uschopní naše ruce k dobrým činům. Abychom třeba my sami dokázali podávat pomocnou ruku, podpírat, objímat, nést.
Děkujeme, Pane Bože, že smíme čas svého života položit do tvých dobrých, spolehlivých rukou. Dej, ať na to nezapomínáme, ať nás tato důvěra nese, ať vnášíme tvůj pokoj mezi ostatní. Amen.
P: 176 Někdo mě vede za ruku
Přímluvy:
Pane, prosíme, nepouštěj nás ze své ruky. Drž ve své spolehlivé a dobré ruce naše milé, drž i ty lidi, kteří nám nejsou tak blízcí, i ty, které neznáme.
Tvá láska otevírá dveře do života a překonává hranice. Dotýkej se duchem své lásky našich srdcí a našeho života.
Prosíme za ty, kdo jsou nemocní, kdo se obávají příštích dnů, daruj pokoj jejich srdcím.
Prosíme za lidi, kteří jsou sami, dej jim najít blízkého člověka.
Prosíme tě za smíření mezi národy.
Prosíme, dej nám odvahu přijmout svůj život s tím, co v něm nelze změnit. Dej nám odvahu měnit věci, které mohou být jinak.
A dávej nám víru, že ty máš moc měnit úděl člověka, že ty sám svou mocí činíš nové všechno…
Modlitba Páně
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.
Poslání:
Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.
Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester
a žijte v naději Božího navštívení.
Požehnání:
Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce
ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého,
on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. (Ž121,5-8)
