Zde můžete využít mluvenou podobu (soundcloud), autorem je bratr farář pro mládež Chrudimského seniorátu Michal Branda.
Zde můžete pobožnost stáhnout ve formě MP3 (vpravo nahoře zvolte „stáhnout pomalu“, potom opište kód do příslušného pole a opět zvolte „stáhnout pomalu“; 36,7 MB).
Vítejte, milí přátelé, sestry a bratři, milé děti, a slavme 1. neděli po Velikonocích.
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Otcova a společenství Ducha svatého ať je s námi se všemi. Amen
Modlitby pro dnešní pobožnost čerpáme ze sbírky „Modliteb“, kterou sestavili Jan Jun a Rutka Kučerová.
Introit: Žalm 31,17
Hospodine, rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
Vzkříšený Pane,
jednou jsi jako zaprášený host, který trpělivě naslouchá,
jindy jako ten, kterému nezabrání zamčené dveře,
by se postavil uprostřed nás a žehnal nám slovy: Pokoj vám,
pak zase jako ten, kdo láme chléb a nalévá víno,
abychom měli účast na novém životě.
Pane, tak nás máš rád a tak snadno se nám stane, že se ti ztratíme.
Že se odcizíme tobě, tvé cestě i sobě navzájem.
Prosíme, odpusť. O pokoru prosíme. O touhu po pravdě.
O otevřenost, o odvahu vyjít ze sebe k druhým. Amen
1. čtení Písma: Lukáš 24,13-32
13Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19On se jich zeptal: „A co to bylo?“
Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ 25A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ 27Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
29Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. 30Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
EZ 350 – Přemohl Ježíš smrti moc
Text kázání: Genesis 42,1-8
1Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: „Co se díváte jeden na druhého?“ 2A řekl: „Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.“ 3Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí. 4Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: „Aby snad nepřišel o život!“ 5Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. 6Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi. 7Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“ 8Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.
Milí přátelé v Kristu,
na Jákoba a jeho rodinu dolehl hlad. Ano, může se stát, že ten zdánlivě nezastavitelný kolotoč produkce, distribuce a konzumace potravin zaskřípe a zastaví se. Zastaví se kombajny, zastaví se kamiony, zastaví se prodavači, zastaví se nákupní košíky. Lednička je prázdná a my se bezradně díváme jeden na druhého.
Jákob své syny probere: „Co se díváte jeden na druhého? V Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.“ A Jákobovi synové vyrazí na nákup.
Zdánlivě je všecko v pořádku. Synové jdou poslušně nakoupit. Ale my, co umíme počítat do dvanácti, zjišťujeme, že odchází jen deset synů. Kdo chybí?
Chybí Josef a Benjamín. Benjamína, nejmladšího, si Jákob nechává doma. Egypt je příliš nebezpečný. A Josef? O Josefovi se teď u Jákobových moc nemluví. Josef je ožehavé téma. Tenký drátek od bomby. Protože když utrousíte pár slov o Josefovi, fasáda harmonické rodiny praotce Jákoba puká a otevírají se staré rodinné rány, nezahojené bolesti, viny. Jak se to stalo? Stačilo jen málo.
Však víme, sami jsme si to ve svých rodinách ozkoušeli, že stačí jen málo: pár nešikovně vyřčených slov, několik významných pohledů, gest, nějaké to designové oblečení koupené jen jednomu a už je průšvih, hořkost, slzy, žárlení, prásknutí dveřmi, nenávist.
Pro Jákoba je jeho milovaný syn Josef dávno mrtvý. „Rozsápán, rozsápán je Josef!“, pláče Jákob nad šaty zbrocenými krví, které mu podstrčili jeho povedení synové. Ti se pilně snaží na svého bráchu zapomenout. Ale jde to na bratra zapomenout?
Josef, talentovaný, charismatický Jákobův syn, kterého ostatní bratři moc nemusí. Žárlí na něho. Nebojme se říci: upřímně ho nenávidí. „Už bychom ten ‚případ Josef‘ měli vyřešit“, navrhne jeden z nich a všichni vědí, že poteče krev.
„Nebudeme ho zabíjet“, rozhodne Juda a pragmaticky dodá: „Prodejme ho jako otroka. Egypt potřebuje pracovní síly.“ Stříbrňáky zacinkají a Josef je jednou pro vždy dobře uklizen.
Dnes bratři vyrazili do Egypta. Pečlivě se připravili na náročnou cestu. Ale postupně zjišťují, že cesta je náročná jinak, než si představovali. Před jejich očima s nečekanou silou ožil Josefův příběh. Příběh člověka, bratra, kterého chtěli odstranit ze svého života. Sestupují do země, kde jim každá cihla, každý kamenný kvádr, každá vykopaná strouha připomíná, že možná tady někde vyčerpáním klesal jejich nebohý bratr Josef. Kde je mu konec? A kde asi Egypťané pohřbívají umlácené otroky? Už aby nakoupili obilí a byli pryč.
Zdolat některé cesty může být opravdu těžké. Své by mohli vyprávět i ti dva, co šli z Jeruzaléma do Emauz. A oni opravdu vyprávěli! Potřebovali se vymluvit. Dostat ze sebe smutek, zmatek, zklamání, beznaděj. Tolik se toho stalo. Tolik smutného se stalo. Tolik otázek.
Ti dva jdou a za zády mají Jeruzalém. Jdou a za zády mají zkažené velikonoční svátky. Oslavu s pachutí. Radost, která se nenaplnila. Ztratili naději, že se život obrátí k lepšímu. Ztratili Ježíše Nazaretského, ve kterého doufali. Ježíš, prorok mocný slovem i skutkem, zemřel. Už jsou to tři dny od jeho popravy…
V Egyptě prodává obilí říšský správce. Josef, syn Jákobův. Jeho bratři se už blíží. Sklánějí své tváře k zemi. Nevědí, před kým se sklánějí. Josef je poznal, ale sám se jim nedal poznat.
Bratři chtějí co nejdříve nakoupit obilí a odjet. Jako když jsi na benzínce. Natankovat plnou, hodit do sebe espresso, zaplatit a pryč. Nezajímá tě, kdo je za kasou. Nechceš na pumpě ztrácet čas.
Josef by mohl jednat jako obsluha benzínky. Prodat, přepočítat peníze, vrátit drobné, popřát hezký den a dál se o ně nestarat. S profesionálním úsměvem, bez vztahu. Ovšem takhle Josef nejedná. On se zajímá. I když je nepoznán zajímá se. O jejich životy. O jejich srdce. Jsou stejně tvrdá? Nebo se změnila? Už jednají jako bratři? Už jim záleží jednomu na druhém?
Bratři netuší, že je dobře zná. Ten, před kým se sklání, který má moc zachránit je od jisté smrti, je dobře zná. Je mezi nimi vztah. Je to jejich nejbližší, kterému těžce ublížili. Trpěl kvůli nim. Prožil si nepěkné věci, sestoupil do pekel otroctví. Teď je připraven nasytit hladové. Ale nejdříve je potřeba hodně věcí napravit. Poznat svou vinu a prosit za odpuštění. Budou toho schopni? Jsme toho schopni?
Vraťme se k těm dvěma, co jdou z Jeruzaléma do Emauz. Už nejsou sami. Už nejsou na své smutky a zmatky sami. Přidal se k nim vzkříšený Pán. Sladil s nimi krok. A oslovil je: Co to mezi sebou probíráte? O čem spolu mluvíte? Kam vedou vaše řeči? K velikonočnímu Jeruzalému? K nedělnímu ránu? Nebo kamsi jinam, do kopru?
Netušili, kdo k nim mluví. Nepoznali jej. Měli plnou hlavu mrtvého Ježíše a nepoznali, že k nim mluví Vzkříšený.
Vzkříšený Ježíš pokračuje. Nemoralizuje, nestraší, nepoučuje, nepřemlouvá. Otevírá Písma. A ti dva se zaposlouchali. Do příběhů o tom, kudy chodil s lidmi Hospodin. Třeba i s Josefem v Egyptě. Třeba i na poušti. Třeba, i když se snáší noc a vzmáhá bezmoc. Taky na kříži. Nebo v opuštění na cestě do Emauz. Ježíš vykládá Písmo, zvěstuje evangelium. Jak vzácná, zázračná chvíle, když se nám Písmo otevře.
Otevřené Písmo, zvěstované evangelium, zapaluje srdce. Ustrašeným, do sebe zahleděným lidem zapaluje srdce. Hořící srdce jistě nepřehlédnete! Hořící srdce nehledá svou pohodičku. Hořící srdce neprojde chladně kolem lidského trápení. Hořící srdce není znuděné, protože vidí, co je potřeba udělat. „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
Modleme se: Zůstaň s námi, Pane. Buď nám hostitelem. Probuď v nás důvěru, jakou mívá dítě. A zapal naše srdce! Amen
Beránku Boží, který snímáš hřích světa
prosíme tě za všechny, kdo s námi sdílí tento svět,
za všechny, kdo kvůli lidské touze uspět zůstávají sami,
bez pomoci, bez zastání, bez slitování, bez spravedlnosti.
Prosíme tě za ty, kterým se lidé bojí dát znovu důvěru, protože už selhali.
Prosíme tě za lidi pomalé, zmatené, nešikovné,
nevyrovnané, zamindrákované, nesamostatné,
za ty, s nimiž to podle lidských měřítek nikdo nevyhraje.
Prosíme tě za vztahy mezi partnery, mezi dětmi a rodiči, za vztahy v práci i společnosti.
Prosíme tě tak i za ty, kdo jsou v moci postavení,
kdo spravují věci veřejné, na které někdy nadáváme,
kterým ovšem často dlužíme svědectví pravdy,
protože i nám bývá bližší košile než kabát.
A prosíme tě také za lidi víry, mezi které patříme.
Ať nás vědomí, že tě na smrt vydali právě věřící, vede k pokoře a bázni. Amen
Zvěstuji vám Boží požehnání (Ř 15,13):
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Amen
EZ 660 – Buď Bohu všechna chvála
