Zde můžete využít mluvenou podobu (soundcloud), autorem je sestra farářka Hana Ducho.
Zde můžete pobožnost stáhnout ve formě MP3 (vpravo nahoře zvolte „stáhnout pomalu“, potom opište kód do příslušného pole a opět zvolte „stáhnout pomalu“; 40 MB).
Pobožnost: Neděle vzkříšení
Úvaha: Lukáš 24,1-12
Pardubice 12. 4. 2020
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen
Milí přátelé, zdravím Vás do Vašich domovů a přeji Vám dobré velikonoční ráno.
Připravili jsme pro Vás tuto pobožnost, abyste se mohli zastavit a oslavit Boží vítězství nad smrtí! Ježíš zemřel, ale byl vzkříšen!
Píseň: 346 Buď Tobě sláva (72)
Modlitba: (autorka Kristýna Sobotková)
Pane Ježíši Kriste, oslavujeme Tvé vzkříšení, skrze které jsi smrt a hřích svou smrtí porazil. Každé Velikonoce si ten zázrak opakujeme a připomínáme. Nechápeme rozsah velikosti takového daru, ale cítíme, že je to dar, který jsme dostali už napořád. Ve své malosti a nedokonalosti neumíme docenit, co pro nás znamená, že se v Tobě spojil Bůh i Člověk. Opětovně zakoušíme ten zázrak, kdy se zjevuješ jako živý Pán. Svým slovem i skutkem pozvedáš zarmocená srdce a smutnou mysl. I o těchto svátcích prožíváme Tvou blízkost a jsme za to vděční.
Prosíme, veď i nadále jako moudrý pastýř svou církev a nás, své ovečky neopouštěj. Ať Tvému Slovu rozumíme a tvoje činy chápeme a předáváme svým bližním. Ať jsou naše srdce i mysl otevřená.
Hospodine, Tobě patříme, Tobě vděčíme za vše. Sešli svého Svatého Ducha, který vane a který nás svou mocí dovede až pod Kristův kříž, abychom tam spatřili Jeho smrt. Abychom pochopili, že vzkříšením Ježíše je smrt poražena, a proto už se nemusíme bát. Amen.
Čtení: Lukáš 24,1-12
Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Úvaha: Proč hledáte Živého mezi mrtvými?
Milí přátelé,
všimli jste si někdy, že se ve velikonočním příběhu velmi často objevuje spojka „ale“?
Přišly k hrobu, ale kámen od hrobu byl odvalený.
Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
Zachvátil je strach, ale andělé jim řekli..
Apoštolům ale připadala ta slova jako blouznění…
Něco jsme předpokládali, očekávali nebo už neočekávali, ale je to jinak. Předpokládali jsem kámen, hrob, mrtvé tělo, smrt, měli u toho strach! Ale!: kámen je odvalený, Ježíšovo tělo je pryč, strach rozmělňují slova andělů…
Ježíš zemřel, ale byl vzkříšen!
Velikonoční ráno je protikladem k velkému pátku. Odporuje to logice, rozumu, vědeckým poznatkům, celé je to k neuvěření, ale ženy a pak i učedníci tomu uvěřili. Vypadalo to, že všechna Ježíšova slova a činy jeho smrtí ztroskotaly, ale teď celý jeho příběh smíme vidět v novém světle. Ve světle velikonočního rána. Těžko se o tom bude mluvit a psát, ale evangelisté to sepsali. I nám se příběhu o vzkříšení těžko věří, ale věříme. I nám se o něm těžko mluví, ale vydáváme svá osobní svědectví.
Mohli bychom pokračovat:
Neslavíme Velikonoce ve shromáždění, ale slavíme je a nějak zakoušíme blízkost bratří a sester na dálku.
Světem se šíří virus, ale šíří se taky solidarita, ohleduplnost a respekt.
Spousta lidí se vzdává víry v Krista, ale Bůh dává uvěřit novým.
Ve velikonočním příběhu ale samozřejmě nejde o spojku ale. Tím malým slůvkem autoři evangelií zesilují a zdůrazňují velikost a intenzitu Boží moci. Moci, která převyšuje naše představy i zkušenosti. Moci, která povolává nicotu k bytí.
Tak jako to Bůh udělal na počátku stvoření světa, kdy země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma…Asi jako v hrobě…
Světlo velikonočního rána osvětluje moudrost Božího stvoření navzdory bláznovství světa. Obnovuje život navzdory jeho pomíjivosti.
Bůh vyvoluje to, co se ve světě netěší uznání. To, co je pokládáno za nic. Tvoří z ničeho nový život. Motivuje k milování bližního navzdory lidské nenávisti.
Proč hledáte živého mezi mrtvými? Ptají se žen andělé v prázdném hrobu.
Proč hledáme živého mezi mrtvými? Proč hledáme život tam, kde není? A budu pokračovat otázkami, které jdou na tělo: Proč potřebujeme přebývat ve zkamenělinách některých našich vztahů, životních „pravd“. Proč ulpíváme na zkostnatělých tradicích, konvencích. Proč tak často používáme prázdné fráze a klišé na rozdíl od upřímných živých slov, která souzní s naším srdcem? Proč volíme hrobové ticho namísto otevřené komunikace?
Sama nevím, jak na to odpovědět.
Ale Bůh mi odpověď nabízí – tou otázkou. Proč hledáte živého mezi mrtvými? To znamená: Hledejte živého mezi živými. Hledej život, tam kde je nebo může být. Hledej v životě to, co je dobré pro život.
A hledej Ježíše tam, kde byl on. Tedy na místech, v situacích, u lidí, kde on dával život. Hledej ho v trpících, diskriminovaných, zkroušených. Hledej ho taky u stolu s hříšníky, celníky a prostitutkami. Hledej ho tam, kde se sejdou dva nebo tři v jeho jménu, naslouchají jeho slovu a přijímají chléb a víno. Hledej ho v tichosti svého srdce.
Nestůj u prázdného hrobu, ale jdi a hledej. Hledej to, co od tebe očekává život. Protože:
„Nejde o to, co očekáváme od života my, ale co život očekává od nás.“ (Takhle to napsal Viktor Frankl ve své strhující knize „A přesto říci životu Ano.“)
Ženy jdou od hrobu nejdřív k učedníkům. Ti považují jejich slova za blouznění, nevěří jim. Ale: přece se Petr k hrobu rozběhne a uvidí v něm jen plátna. A tak zpráva o Ježíšově vzkříšení může pokračovat dál. Dva učedníci se vydají na cestu do Emauz, při které se k nim přidá záhadný poutník, mluví s nimi, vykládá Písmo. Večer s nimi stoluje a když láme chléb, poznají učedníci, že je to Vzkříšený Pán. Pak se zjeví i všem 11 učedníkům v Jeruzalémě.
Na předání zprávy o Kristově vzkříšení se svým dílem podílely ženy, Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a další. Evangelium by se neobešlo bez žen, jejich něžné péče a touhy potřít Ježíšovo tělo vonnými mastmi. Možná za jejich cestou k hrobu byla obyčejná ženská zvědavost. Proč ne.
Od žen pak převzali štafetu muži, učedníci.
Napadá mě k tomu jedno slovo, a to je spolupráce. Nejen mužů s ženami, ale celkově člověka s člověkem. Nemusíme spolu pořád soupeřit, trumfovat se, kdo je lepší, čí přístup a logika je ta nosnější. Nemusíme se pořád vzájemně obviňovat a pak na druhou stranu se obhajovat. Život od nás očekává spolupráci jedněch s druhými.
V uplynulých 4 týdnech karantény jsme mohli zakusit, jak je to úžasné, když umíme spolupracovat. Když každý dá ten svůj díl do díla společného. Jedni šili roušky, jiní psali slova povzbuzení, další nakupovali potraviny a léky a další to vše rozváželi autem nebo na kolech potřebným. Jedni nahrávali písně, jiní obsluhovali techniku. Jedni dávali nápady a podněty a druzí je uměli zrealizovat. Myslím, že nás při tom všem táhl jeden společný cíl: život. Život navzdory viru. Život navzdory smrti.
Umíme spolupracovat. A naše spolupráce je a vede k životu.
Protože Ježíš zemřel, ALE byl vzkříšen.
Přeji Vám i Vašim blízkým radostné Velikonoce.
Apoštolské vyznání víry:
Vyznejme svoji víru slovy Apoštolského vyznání víry, které nás spojuje s křesťany všech generací i všech míst ve světě:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Píseň: 350 Přemohl Ježíš smrti moc (74)
Přímluvy: (autorka Pavlína Junova)
Mocný Bože, plni údivu nad zázrakem zmrtvýchvstání Ježíše Krista vyhlížíme k Tobě a doufáme v Tvou pozornost a Tvé slyšení.
Právě v tento den se přimlouváme za všechny, kteří stojí v blízkosti smrti. Za ty, kteří touží po uzdravení a návratu do plnohodnotného života, i za ty, kteří doufají v důstojnou smrt. Prosíme za blízké těžce nemocných, buď s nimi v jejich bezmoci, strachu či výčitkách, že neudělali dost. Dej moudrost a sílu těm, kterých se smrt dotýká v rámci jejich profese. Prosíme, dej, ať v konfrontaci se sílou smrti můžeme vnímat naději na život věčný.
Bože, přimlouváme se za vztahy mezi lidmi. Myslíme na všechny, kteří jsou s někým v konfliktu nebo prožívají pocity křivdy a vzájemného neporozumění. Na ty, jejichž vztah prochází krizí a nevědí, jak s ní naložit. Přimlouváme se za partnerství, kde se vztah pod tíhou každodennosti zredukoval na pouhé spolubydlení. Prosíme, přines lásku tam, kde se jí nedostává.
Modlíme se za rodiny v době pandemie. Prosíme, ať nařízené spolubytí v jednom prostoru neprožívají dotyční jako vězení či trest, ale naopak jako vytouženou dovolenou, kdy je radost být spolu. Myslíme i na ty, kteří jsou od svých blízkých izolováni a byli by vděčni za jakékoliv vyrušení ze samoty.
Dej nám, Bože, humor a schopnost nadhledu, ať se nebereme příliš vážně a dokážeme přiznat vlastní nedostatky. Zároveň nám pomoz, ať sami sebe neničíme pocity nedostatečnosti a toxickým studem. Pomáhej nám, ať dokážeme odpouštět druhým i sobě. A i Ty, všemohoucí Bože, nám prosím odpouštěj.
Prosíme, odpusť nám lhostejnost a nešetrnost k naší zemi a celé planetě. Děkujeme Ti za zázrak stvoření a prosíme, pomáhej nám přistupovat k přírodě a všem živočichům ohleduplně a s respektem.
Společně se modlíme slovy Tvého vzkříšeného syna…
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.
Požehnání:
Ať vás boží milosrdenství provází, abyste šli dobrou životní cestou,
ať vám dává svobodu, abyste se nebáli a ničemu neotročili,
ať vás přidržuje, abyste byli stálí a pevní,
ať vás inspiruje, abyste byli pravdiví a věrní,
ať vám dělá život krásným, abyste přijímali i rozdávali lásku a naději.
