Tak jsme ten hokej vyhráli a Pardubice se staly mistrem České republiky. Jsem rád. Hokej je krásná hra. A co by byl náš život bez hry?
Vzpomínáte? Celé dětství jsme si hráli. A jak rozechvěle jsme vstupovali do hračkářství! Jak to tam vonělo! Už je to 50 let, a kdybych tu vůni potkal, určitě bych ji poznal. Lepili jsme své nosy na výlohu vsetínského hračkářství a přesně jsme věděli, kdy se změnila výloha a co je v ní nového.
Se svým starším bratrem jsme něco hráli pořád. Byli jsme schopni vymyslet nějakou hru kdekoli a z čehokoli. Stačila kostka, míček, dvě mince a knoflík, staré jízdenky nebo aspoň papír a tužka. O prázdninách jsme byli jsme většinou doma. Ale nuda to rozhodně nebyla! S přáteli a kamarády jsme pořád něco podnikali. A taky hodně hráli, monopoly nebo poklopec častokrát až do rána. A smáli jsme se, a vztekali, chtěli jsme vyhrát, a když jsme prohráli, bylo nám dobře taky. Byli jsme spolu, učili jsme se prohrávat i vyhrávat, poznávali jsme se, a vážili si jeden druhého.
Hra se může stát pomocí pro těžké chvíle. Až zjistíme že se nám nedaří. Když nám začne vadit, že někdo je nadanější než my. Až se budeme trápit nad tím, že jsme přece udělali všechno, co jsme měli, a ono to přesto nestačí.
Proto je, sem tam, úspěch dobrý, a proto jsem rád, že Pardubice vyhrály. Abychom nezapomněli, že hra se může stát dobrou výstrojí pro život. Třeba s dětmi doma na koberci. Nebo piškvorky s kamarádem ve vlaku. Nebo hokej na ledě.
Mějte se pěkně a něco si dnes zahrajte!
Daniel Ženatý
