Test: Mt 11,25-30 Kazatel: Daniel Ženatý
V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Mt 11,25-30
Ježíš velebí Otce, Pána nebes i země, že tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil je maličkým. Nejprve – jaké věci Bůh skryl? Asi ty, které souvisejí s Božím rozhodnutím zachránit život, člověka, svět. Bůh poslal svého syna, bezbranného, nenápadného – a to je něco, co působí člověku problémy. My bychom na to šli jinak.
A Ježíšova kratinká modlitba jakoby úlevně říkala, uf, Bože, s těmi lidmi je to horší než jsem si myslel. Ještě žes to skryl před těmi tzv. učenými. Je to s nimi dřina. Nechtějí přijmout, že to je tvé rozhodnutí, pořád by vymýšleli něco lepšího. A to by byl konec celé záchranné akce.
Ježíš často chválí ty, kdo nejsou moudří. A apoštol Pavel to vidí podobně. Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, co je světu bláznovstvím vyvolil Bůh, a co je slabé, vyvolil Bůh.
Trochu to vnáší zmatek do našich představ. Copak je vzdělání a inteligence špatná? Děsíme se průměrnosti. Poslouchat lákání některých stran před volbami do evropského parlamentu je neuvěřitelně hloupé a zlé! Kriste, umíš si představit, některé z některých stran? Jsou zamindrákovaní, často nevzdělaní, průměrní, ti aby se chopili moci? Jen ať vyhrají moudří, copak chceme, aby nás zastupovali hlupáci?
Myslím, že nedorozumění vzniká proto, že si myslíme, že těmi slovy Ježíš hodnotí vzdělání. To ne. On jen říká, že lidské vzdělání, dobré a cenné, se může stávat překážkou. Lidé moudří mají zkušenosti, mají to v hlavě srovnané, obstáli v mnoha složitých situacích. Vědí co a jak. A najednou, když přijde z nebe úplně nový signál a nová informace, vymyšlená samým Bohem, a realizovaná nebeským štábem, tak se vzdělání moudrých seká jako špatný počítač. Drhne. Bouří se – tak to ne!
Ježíš ale ví více, než my. Vyjádří to slovy – všechno je mi dáno od mého otce. Všechno. Co so představíme pod pojmem „všechno“? Moc? Pravomoc? Možná, když mluví Ježíš o moudrých a učených, pak pod to „všechno“ také mohou patřit vědomosti, či informace! Ježíš už má jako jediný na zemi informace o tom, jak to v nebi rozhodli! Jak to je! Šokoval s tím už v kázání na hoře, blahoslavení kdo nic nemají, šťastní kdo pláčou – to vypadá jako by se zbláznil, jak může být šťastný ten, kdo pláče?! Ale on se nezbláznil, on ví, že v nebi rozhodli přijmout všechny chudé do Božího království a přijmou každý pláč zde na zemi.
Ježíš má od Otce všechno, i vědomosti, i informace. Co by za ně kdejaká výzvědná služba, nebo sekretářka premiéra dala!
A s tímto Božím rozhodnutím, třeba o tom že chudákům se už teď vydává povolení k trvalému pobytu v Božím království, s tím mají moudří problémy. Kladou kritické otázky. Je to tak správně? Není to velký risk? Zaslouží si to ti chudí? Jak k tomu přijdou ti, kdo poctivě pracují? Nemělo by se rozhodnutí o tak závažné věci pozdržet od příští schůze?
A Ježíš se chytá za hlavu a říká, uf, je to s nimi dřina, ještě že nevědí to co já, protože pak bys to Bože měl zde na zemi ještě složitější!
Tímto Božím rozhodnutím dostává pojem moudrost nový obsah. Přestává to být dobře fungující operační systém nakrmený daty. Čím více dat, tím moudřejší.
Najednou je moudrý je ten, kdo je otevřený vůči tomu, co přichází od Boha. Kdo se nebojí slyšet, hledat, přijímat. Kdo je připraven ke změně pod váhou toho, co rozhodl a co koná Bůh.
A to nové, překvapivé, to s čím mohou mít moudří lidé problémy, přijde vzápětí. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny. Můj oblíbený novozákonník Jiří Mrázek vtipně vystihne to překvapivé –
totiž: koho zve Ježíš k sobě? Ty, kdo nemohou dál… A to je celé.
Kdybychom my dostali za úkol pozvat lidi k Bohu, asi bychom vybírali podle něčeho jiného. Podle něčeho, co souvisí s tím, co už lidé vykonali, jak se osvědčili. Nic proti tomu. Je dobré být čestný, spolehlivý, pravdivý, slušný, ano. Ale Ježíš zve jinak. Zve prostě a jednoduše ty, kdo nemohou dál. Tak se v nebi rozhodli. Moudrý člověče, chápeš to?
Kdo už nemohou dál mohou zaparkovat u Krista. Ať se nic neostýchají! Mohou být v jeho blízkosti a bezpečí. Být u Krista bychom možná mohli namalovat jako uprchlický tábor. Nebo azylový dům pro týrané matky, jako bezpečnou náruč nových rodin pro děti bez fungujících rodičů. Nebo jako klášter s tichem a řádem pro vyhořelé. Jako bezpečný prostor pro ty, kdo se vlečou, obtížení břemeny a už prostě nemohou dál.
Co se děje v tom velkém kempu či azylovém domě? Co tam mají „klienti“ dělat? Nejprve si odpočinou. Možná slyší – sedněte si ke kamnům, dejte si nohy nahoru, sklenku čaje, teplé ponožky. Jste doma, nejste klienti! Odpočívejte. Lepší domov není.
A pak, do práce. Vezměte na sebe mé jho, řekne Ježíš. S břemenem jste se sem doplazili, teď na sebe vezměte mé jho. Jho – co to je? Něco jako chomout od koní? Je to výzva k jakémusi přepřáhnutí? Teď jste táhli tuhle káru, tak přepřáhněte a pojďte táhnout moji káru?
A učte se ode mne. Jak se učíme od druhých? Že je vyhledáváme, toužíme po nich, sledujeme, srovnáváme, říkáme si, jak by to udělali. To je docela konkrétní výzva co máme dělat. Učit se od Krista. Jeho slov a jeho činů máme v Bibli dost, příběhů, a nadto věříme, že žije, že stále jedná, že smíme hledat a nacházet.
Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Proto se ode mne učte. To se ode mne učte. A nakonec naleznete odpočinutí svým duším. Opět to říká, jako ten kdo ví, kdo má informace od Boha, kdo má všechno od Boha. Touto cestou naleznete pokoj a odpočinutí svým duším. Slyšíte? Věřte tom!
A pak se ještě Ježíš vrátí k popisu toho břemena, které na sebe mají vzít ti, kdo k němu přišli a našli odpočinutí. Břemeno netlačí, netíží. Kdo chce slyšet, slyší. Zůstane to břemenem, jiný život nebude, nikdo nemá život bez břemene. Ale to břemeno nás v Kristově blízkosti nemusí zatlačit do země. Nemusí nás zničit, nebo ohnout k zemi. Ono netíží.
Už pak zůstává jen otázka, co to břemeno je. Co si pod ním představit? Po všelikém hledání odpovědi z toho nakonec pravděpodobně vyjde – to břemeno, které netlačí a netíží a nesvazuje – to je on sám.
Nést Krista. Sám, na sobě, do světa. Jak se to děje? Učit se od něj, protože je tichý a pokorného srdce, držet se ho, modlit se k němu, patřit k němu ne jako divák, ale jako ten kdo je s ním. A žít, pokoušet se vidět život Kristovýma očima. A něco se začne měnit, něco se pohne, naše moudrost se změní. A lidé, co se sotva vlečou, a jsou obtíženi břemeny, přestanou být divní. Uvidíme jejich – nebo svou – důstojnost. Protože – pro Krista – jsou, jsme – důležití.
Pane Ježíši Kriste, upokoj nás, uklidni nás, a pak se stane ten zázrak a my se budeme stávat moudrými ve tvé blízkosti… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Když se sotva vlečeme a břemena vin a chyb a povinností nás tlačí do země, dej nám odvahu zmáčknout zvonek nebo kliku u tebe a přijmout tvůj pokoj a tvé odpočinutí… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za sebe i za všechny, kdo ztratili radost ze života a už se jen tak životem plouží. Pomoz jim ztracenou radost nalézt… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Dej nám odvahu přidat se k tobě, učit se od tebe, hledat tě… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za ty, kterým zemřeli jejich blízcí a milí, potěšuj je… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za nemocné, za ty kdo jsou v nemocnicích, léčebnách, ústavech. Prosíme za ty, kdo o ně pečují i za ty kdo jsou jim nablízku… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za trpící pro víru v tebe, v Asii, Africe, za unesené, týrané, vydírané… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za nalezení smíru a pokoje na Ukrajině, v Sýrii a všude kde se válčí… K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás
Prosíme i za dar zpěvu, hudby, uč nás s ním zacházet a užívat jej tobě k slávě a sobě k užitku.
Tvými slovy Pane Ježíši Kriste voláme – Otče náš, který jsi v nebesích…
