připraveno péčí faráře Jiřího Doležala a kurátorky Hany Capouškové
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka. Ž 113, 5-7 Hospodine, náš Bože, náš milý nebeský Otče! Veliké je tajemství tvé moci a lásky. Kdo je jako ty, Hospodine, náš Bože? Ty nade všechny a nade všechno vyvýšený jsi ve svém milém Synu sestoupil do nejhlubších hlubin naší bídy a ztracenosti; stal ses člověkem se vším, co k našemu lidství patří. Nesl s naše nemoci, vzals na sebe naše bolesti, ba více: vzals na sebe naše hříchy, všechno, čím jsme se provinili – i odsouzení a trest, který jsme si zasloužili. Ty jsi nás pozvedl z prachu a vytáhl z kalu, do něhož jsme svou neposlušností upadli. Nikdo z nás, nikdo z lidí neklesl tak hluboko, nikdo se neprovinil tak těžkým proviněním, aby pro něj nebyla naděje. – Přimlouváme se za všechny odsouzené, uvězněné, za všechny recidivisty. Modlíme se za všechny, kdo do věznic vnášejí světlo tvého odpuštění, lásky a naděje. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodinovo. Chválíme tě, Hospodine, za ukřižovaného vzkříšeného Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Haleluja.
