Připraveno péčí faráře Jiřího Doležala a kurátorky Hany Capouškové
Tolik zla mě obklopilo, že mu není počtu. Postihly mě moje nepravosti… Je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvahu jsem pozbyl. Hospodine, rač mě vysvobodit. Hospodine, n a pomoc mě pospěš! Ž 40;13-14 Hospodine, náš Bože, ty víš, jaké je to s námi. Často jsme sami se sebou spokojeni – jak apoštol říká – máme „zalíbení sami v sobě“ (Řím 15,1). A pak se zase kvůli svým prohrám propadáme do beznaděje – dnes se tomu říká deprese. Rázem pozbýváme veškerou odvahu. Lekáme se důsledků zla, jehož jsme se dopustili, nebo na kterém jsme měli účast. Bojíme se, že jsme zklamali ty, kteří nás mají rádi a kteří se na nás spoléhali. Jsme rádi, že nám žalmista dodává odvahu a že nás učí volat: Hospodine, rač nás vysvobodit. Hospodine, na pomoc nám pospěš. – Dnes ti, Bože, předkládáme tyto přímluvy: prosíme za všechny nezaměstnané, za všechny zbankrotované; za všechny zadlužené; za ty, kteří mají starosti a problémy a nevidí žádné východisko. Prosíme i za ty, kdo se živí nepoctivě a nemají odvahu s tím skoncovat. Pane, smiluj se! – Hospodine, miluji tě; ty slyšíš můj hlas, moje prosby. Po všechny dny chci k tobě volat. (Ž 116,1). Amen.
