Farář Jiří Doležal, kurátorka Hana Capoušková
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků … Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel … U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. Ž 36; 6,8,10
Bože, i my se utíkáme do stínu tvých křídel. Když ty jsi nám světlem, i my uprostřed temnot spatřujeme světlo. Když je mi teskno a kolem nás houstnou temnoty, nechť je tvé slovo světlem našich cest. Když se všude rozmáhá chladná vypočítavost a lhostejnost, zažehni a rozhojni lásku, lásku trpělivou a laskavou, lásku, která vydrží, která vytrvá a nezanikne. Když se kolem šíří zmatek … a ani já se sám v sobě nevyznám, dej vítězit tvému pokoji. A ještě o naději prosím, o naději pro vypráhlé pustiny, v nichž vládne jen závist a dravá chamtivost. Je mi úzko, Bože. Je nám úzko. Ale tvé milosrdenství sahá až k nebi. Prosíme, dej úlevu nemocným, sílu unaveným, pozvedni klesající. Nevyléčitelně nemocné ujisti, že ty je neopouštíš. Skloň se k modlitbě bezmocných, slyš jejich sténání. Povstaň, Hospodine, slituj se nad svým Siónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle
(Ž 102,14). Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože, utíkáme se do stínu tvých křídel. Přijmi nás. Amen.
