Vytvořeno péčí faráře Jiřího Doležala a kurátorky Hany Capouškové
Když v mém nitru roste neklid, naplní mě, Hospodine, útěcha tvá potěšením. (Ž 94,19 Ekum.překlad) Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšován í obveselovala duši mou. (Ž 94,19 Kral. překlad). V přemíře starostí, jež mě zaplavují, dává tvá útěcha, Hospodine, slast mé duši. (Ž 94,19 Překlad Jeruzalemské bible). Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. (Ž 94,22)
Hospodine, rádi se připojujeme k žalmistovi a vděčně vyznáváme: odedávna jsi býval a dodnes jsi náš hrad nedobytný, náš Bůh, naše útočištná skála. Nedostává se nám slov, abychom ti dostatečně poděkovali za všechna tvá potěšování, kterými jsi tolikrát občerstvoval a obveseloval naši sklíčenou duši… Ty nás znáš, ty víš, co všechno si dokážeme navymýšlet, jak vynalézavě dokážeme zpochybňovat tvou věrnost a tvou lásku… až v našem nitru narůstá neklid, zaplavuje nás přemíra starostí… Ani písničku už si zazpívat nedovedeme… Vstáváme a uléháme, chvátáme do práce, „jíme chleb bolesti“ (Ž 127,2), pak se ani k modlitbě nedostaneme. – Děkujeme ti, že ty na nic nedbáš, že se nás na nic neptáš, vydáváš se za námi , nacházíš nás a občerstvuješ naši znavenou a ustaranou duši. Obveseluješ naše neklidné, zmatkem zmítané srdce. – Přijmi nyní, když tebou občerstveni, se k tobě utíkáme se svými prosbami a přímluvami. Pomáhej nám, Pane, abychom se všemi lidmi měli trpělivost. I s těmi, s nimiž je to nesnadné. Uč nás rozpoznávat ty, kteří potřebují povzbudit. Uč nás potěšovat sklíčené. Pomoz nám také neztrácet naději tam, kde se nám – třeba už dlouhou dobu –nedaří překonat vzájemné odcizení. „Povstaň, Hospodine, slituj se nad dnešním chátrajícím Sionem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle“.
(Ž 102,14). Amen
