Text: Sk 19,23-40 Kazatel: Daniel Ženatý
V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení. Nějaký Démétrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: „Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“ Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“ Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách. Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval. Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli. Židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu. Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je efezská Artemis!“ Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni. Chce-li si Démétrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí. A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění. Vždyť je nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení.“ Po těch slovech rozpustil shromáždění. Sk 19,23-40
První neděle v měsíci, kázání pro děti všeho věku
Nejprve příběh převyprávím. Pak se pokusím povědět, co nám tím asi dnes chce Bůh povědět.
Apoštol Pavel a jeho přátelé byli daleko od domova. Povídali o Kristu lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli. Efez – velké město na pobřeží Středozemního moře, bohaté hlavní město římské provincie, trochu rozmazlené, mělo všechno, mnoho poutníků přicházelo do chrámu, byl počítán mezi 7 divů světa.
Uctívali bohyni Artemis, v té době matka všech božstev, bohyně plodnosti a výživy. Věřilo se, že její obraz v nějakém kameni, soše, spadl z nebes.
Demetrios, zlatník, vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu. Zaměstnával mnoho řemeslníků. Pokud by se Pavlovi podařila misie – nevěřte Artemidě, věřte Kristu – nikdo si nebude kupovat napodobeninu chrámu. Bez bohyně bude chrám na nic a Demetrios bez práce.
Demetrios byl chytrý – svolal řemeslníky a řekl – pokud bude platit, že bohové udělaní rukama nejsou nic, pak jednak náš obor ztratí vážnost, ale především bude upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie – ťukne na maloměšťáctví – a celý svět – .
Nemluví o chrámu který vyrábí, mluví o bohyni a o slávě města, a lidé se chytnou, tak to ne!
Křičeli veliká je efezká Artemis – pobouření se rozšířilo na celé město.
Divadlo – amfiteátr pro 26.000 lidí, 66 polokruhovitých řad sedadel, odehrávaly se tam veřejné věci. Tam se dav hrnul a vlekl sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy spolupracovníky.
Pavel, chtěl tam jít, učedníci rozmluvili, také vysocí úředníci, ať ho ani nenapadne tam jít.
Chaos, zmatek, mnozí nevěděli, proč se sešli.
Dvě hodiny křičeli, veliká je efezská Artemis. Fanatizmus.
Vystoupí městský tajemník – písař, prý vážená osoba – jedná moudře, dovolává se toho, co přece každý ví, co je neměnné a nemá cenu se o tom dohadovat, každý ví, že město Efez patří Artemis. To je tak jasné, že nemá cenu se zlobit na nikoho, kdo by to nevěděl.
Má odvahu říci, že ti dovlečení nic neudělali a nic neřekli proti Artemidě, netupili ji.
A Demetrios a řemeslníci mají řádnou cestu ke stížnosti.
Naopak, zdůrazní, není důvod jak by mohli tohle srocení obhájit, ještě aby je tak někdo zavřel!
A rozpustil shromáždění, a oni ho poslechli a rozešli a se byl klid.
Co nám tím chce asi Bůh dne povědět?
pohanství – když věříme Bohu, otci Pána Ježíše Krista – nemusíme nikomu jinému.
Můžeme odmítat jiné bohy. A zároveň nemusíme odmítat a pohrdat lidmi, kteří v Boha nevěří, nechodí do kostela. Bůh jimi také nepohrdá, tak proč my?
Je špatné, když je víra spojena s vyděláváním peněz. Církev jako továrna. To ne! Bůh nám dává dost! Není třeba na něm vydělávat
Proto sbor – sbírky – by měly jít ven, potřebným. Nebo na provoz sboru. Ale ne na to, abychom měli v pokladně více a více. Smyslem je oslavovat Boha, ne vydělávat peníze.
Lidé v davu v Efezu jednali špatně. Jak to udělat, abychom nebyli v davu a pak si neříkali, a co tady vlastně dělám?
Myslím, že nám to hrozí tehdy, když se bojíme toho, co tomu řeknou lidé, a neptáme se, co by tomu řekl Ježíš. Tehdy jsme manipulovatelní, někdo s námi dělá, co on potřebuje.
Pro nás dnes- mějme odvahu ptát, co chce Bůh. Někdy se tomu v Bibli říká – hledat Boha!
Co říká Bůh je pro nás důležitější, než co říkají, nebo tomu řeknou lidé.
Fanatismus. Křičeli dvě hodiny, že největší je jejich bohyně. Fanatismus potkáme i dnes. Nesnášenlivost. Jak poznáme? Může to začít tak, že někomu řeknete že se vám líbí modrá a on na vás bude křičet, že nejlepší je zelená. Jakmile někdo myslí jinak než on, zuří. Vzteká se. A je pro svou myšlenku schopen i druhému ublížit. Na takového pozor! Může nás zavléct někam, kam nechceme.
Fanoušci na hokeji v Pardubicích včera tleskali Jágrovi, který hrál za Kladno. To je dobře. To není fantatismus. Uznali, že hraje velmi dobře, a zůstal při tom úplně normální.
Moudrý tajemník. Udělal hodně i pro Pána Boha, zabránil násilí. Někdy lidé, kteří nejsou křesťané, jsou moudří, dobří, možná Bohu blíže, než my. Nepohrdat druhými, těmi kdo nevěří! Možná máte v rodině někoho, kdo do kostela nechodí. Kvůli tomu on není horší! A může udělat víc dobrého, než ten, kdo do kostela chodí.
Do kostela nechodíme jako lepší lidé, ale jako ti, kdo to potřebují! Kdo touží po tom, aby se jich Boží slovo dotklo. Je to dar! Není to povinnost.
Pane Ježíši Kriste, ty ses stýkal s lidmi, kteří si pokazili život a proto jimi druzí pohrdali. Odpusť nám, když rozdělujeme lidi na ty kteří jsou dost dobří a s námi kamarádili a na ty, kdo dost dobří nejsou. Prosíme, odpusť nám, pokud to tak děláme. K tobě společně voláme: Prosíme tě vyslyš nás.
Uč nás žít tak, abychom se nebáli dávat peníze na dobrou věc. Abychom spolehli na to, že ty nám dáváš dost. K tobě společně voláme: Prosíme tě vyslyš nás.
Odpusť nám, když mám větší obavu z toho, co tomu řeknou lidé, než z toho, co tomu řekneš ty. Rozstříhej a rozlámej všechny obruče, kterými nás dusí strach z toho, co tomu řeknou lidé. Ať si říkají co chtějí, hlavně ať slyšíme, co říkáš ty. K tobě společně voláme: Prosíme tě vyslyš nás.
Dej ať i my jako tvá církev vnášíme do světa dobrou náladu a úsměv. Aby lidé poznali, že je lepší žít v lásce a smíření, než v zlobě na všechny kdo jsou kolem nás a jsou možná jiná, než si myslíme, že by měli být. K tobě společně voláme: Prosíme tě vyslyš nás.
Uč nás si vážit všech lidí, dej ať nesklouzneme do hloupého předsudku, že jako věřící jsme lepší, než ti druzí. Prosíme za ty, kdo s námi žijí v našich rodinách a v tebe a tobě nevěří. K tobě společně voláme: Prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za ty, kdo jsou nemocní. Prosíme za jejich lékaře a sestry. Prosíme za ty kdo byli napadeni, zbiti, znásilněni a jinak poníženi a zranění. Dávej jim víru, že ty jsi s nimi i v jejich bezmoci a ponížení, a že před tvou tváří rozhodně poníženi a potupeni nejsou.
K tobě voláme – Otče náš,
