Text: Žalm 7 Kazatel: Daniel Ženatý
Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi. Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají, aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není. Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka, ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu. -Sela- Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz. Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu. Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti. Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce. Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří, smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje. Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá. To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne. Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího. Žalm 7
Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjaminci Kušovi. Víme, že zpíval kvůli Benjaminci Kúšovi. Ale nevíme, co ten Kúša Davidovi udělal. Zřejmě to byly zlé řeči, které o Davidovy šířil. David se trápí a zpívá tuhle píseň.
Rozdělme kázání do 4 bodů:
1 jak reaguje David na pomluvy ve vztahu k Bohu?
David přiznává, že není dokonalý. Že dělá chyby. Zde i v jiných Žalmech vyznává – ty víš, Bože kdo jsem a jak jsem hříšný. To nezpochybňuji. Ty mne Bože můžeš trestat. Ty jsi můj Pán. K tobě se utíkám, ty mě zachraň, pomoz.
A vyzve Hospodina – povstaň Hospodine ve svém hněvu. Udělej něco, zvedni se proti zuřivosti mých protivníků. David ve vztahu k Bohu neskrývá své vlastní chyby, a prosí Boha o pomoc. Jinými slovy říká – to že jsem před tebou Bože hříšný, to přece neznamená, že mohu být pomlouván!
V takové situaci se ocitáme často. Někdo o nás zle mluví. Nemusí to být klasická pomluva – ona říkala, že on říkal, představte si paní! Může to být překroucení souvislostí. Nebo zdůraznění jedné části celku, která vyznívá proti nám. A často jsou to zlé řeči. Zlá mluva. V řeči můžeme vyjádřit zlo vůči druhému, i když se usmíváme a neřekneme jediné zlé slovo. Někdy jsou ty zlé řeči tak silné, že naruší i vztahy mezi nejbližšími. Začnou je zvenčí leptat.
Co s tím můžeme dělat? Můžeme hledat pomoc u Boha. Podobně jako David. Povstaň Bože! Něco s tím dělej.
A dělá s tím pán Bůh něco? Musíme přiznat, že moc nevidíme, jak s tím Pán Bůh něco dělá. Nebo se nám zdá, že málo. Mohl by více. Máme představu, že by s těmi, kdo pomlouvají a šíří zlo mohl zatočit rychleji.
Na druhou stranu, připusťme, nemáme žádné srovnání. Třeba toho Pán Bůh dělá docela dost! Nakonec žijeme, dýcháme. Možná by nás bez jeho pomoci zlé řeči už udusily. Možná nás ochraňuje preventivně, v událostech které s naším trápením z pomluv zdánlivě nesouvisejí… Učedníci nic neulovili, jaký by to byl den, těch výčitek co by je na břehu čekalo, možná urážek a pomluv, zač stojíš prosím tě. Učedníci dali na Ježíšovo slovo a bylo to jinak. Byli včas zachráněni od hladu i pomluv.
A ještě jedna věc. David byl muž, bojovník, v bojích viděl umírat mnoho vojáků a sám mnohé zabil. Uměl se bránit, ale proti zlým řečem je bezmocný. Pane Bože, co s tím?
2 Jak reaguje David na pomluvy ve vztahu k sobě?
Je ochoten nést důsledky svého rozhodování. Nevymlouvá se, neříká, já jsem nevěděl, že to je tak nebezpečné. Jestliže jsem Bože něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, jestliže jsem odplácel zlým tomu, kdo mi přál pokoj, pak jsem rozjel proti sobě něco, co mě ublíží. Je-li tomu tak, pak ať nepřítel stíhá moji duši, ať s chutí zašlape do země můj život. Je to píseň, jsou v tom emoce, nadsázka, – jsem-li tak hloupý a dělal jsem něco, o čem jsem věděl, že se to může obrátit proti mně, a ono se to obrátilo, pak dobře mně tak!
V tom je David příkladem, nejprve zkoumá sebe, zda nedělá chybu, nedává podnět ke zlým řečem. Je dobré zkoumat, zda to, jak prudce nebo divně na mě reaguje mé okolí, není má vina. Zda to, v čem vězím až po uši, není důsledek toho, jak žiju… Je to hledání. Ohledání terénu. A toto ohledání sama sebe stojí nějaký čas, a má případná slova vůči druhým pak nejsou tak zbrklá a příkrá. David, Petr, Zacheus, taky začínali nápravu od sebe.
Na konci Žalmu jsou slova, která známe jako přísloví. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Nevězím po uši v něčem, co jsem sám vykopal jako past na druhé?
3 Jak reguje Bůh na zlé řeči?
Zakazuje je. Především nám vyskočí přikázání, nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví. A také Ježíšovo slovo o tom, že špatné není to, co úst vchází ale to co z úst vychází. Že hnus, který vyslovíme na adresu druhého člověka, svědčí o nás víc, než o tom, do kterého se trefujeme. Boží slovo tvoří život přímý, bez pomluv. Když přikázal Ježíš učedníkům jet na hlubinu, bylo to jasné, veřejné a dobré.
A zároveň čteme , že se Bůh v Kristu se zlými řečmi sám potýkal. Ježíše jeho nepřátelé pomlouvali, šířili o něm, že se paktuje s prostitutkama, a paní však to znáte, to nebude jen tak, to nezůstalo jistě jen u toho jídla. A kdo ví kde spí? A v čem spí a už by to chtělo vyprat, kdo ví kdy on sám viděl kus mýdla naposledy. A mnohem víc ho pomlouvali, že se paktuje s ďáblem, a Bohu se rouhá. Zlé řeči chtějí oddělit od Boha a v tom jsou hrozné! Bůh bojuje proti zlu a pomluva je jedním z projevů zla.
Davidovou nadějí je, že Hospodin je soudce! Spravedlivý soudce, a ti kdo, byli ušpiněni pomluvou, a zraněni zlými řečmi, budou očištěni a uzdraveni. I to je soud, rehabilitace těch, kterým bylo ukřivděno.
4 Můžeme se z příběhu inspirovat, co s pomluvami a zlými řečmi?
David začne, Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám. Tedy, hledat pomoc u Boha. Nesnažit se jako Jonáš někam schovat. Prosit Boha o pomoc a říct mu vše, i to co jsme pokazili, za co se stydíme a jak nám ubližují řeči druhých. Modlit se. Svými slovy, upřímně.
Přijmout, že jestliže jsem něco provedl, je to moje vina. Když vlezeme do slepé uličky, je to naše vina. Když nás zavalí podvod, který jsme sami rozjeli, je to naše vina. Když spadneme do jámy, kterou jsme kopali, můžeme si za to sami.
Vědět, kdo jsme. Patříme Bohu. Petr na lodi prosil Ježíše, ať jde pryč! Nejde to přece dohromady -svatý Ježíš a hříšný člověk. Ale, z Božího rozhodnutí to jde dohromady. A to je naše naděje. Patříme Kristu, i kdyby kolem nás čerti tančili.
A vědomí spravedlivého soudu. Bůh je spravedlivý soudce a jak říká David, má proč každý den vzplanout hněvem. Nepropadněme dojmu, že Pán Bůh je hodný taťka, kterého nějak umluvíme. On soudí svět spravedlivě podle práva. A očišťuje i od pomluv a zlých slov. Kristus tichý, bezbranný a poplivaný porazil smrt, a když smrt, tak jistě zákeřnou sílu pomluv. Máme všechny podmínky pro to, abychom zlé řeči nevedli, a také proto, abychom se jich nebáli a úspěšně s nimi bojovali.
Bože, někdy nás děsí, jak ten svět vypadá, co všechno se kolem nás děje. Lomíme rukama a přitom přehlížíme, jak k tomu stavu přispívají zlé řeči, které vedeme. Prosíme, dávej nám tolik lásky, abychom zle mluvit nemuseli, a tolik lásky, aby nám zlé řeči neublížily a my je dokázali odrazit.
Prosíme, uč nás přát druhým dobré, radovat z jejich požehnání, přát jim vše nejlepší nejen slovy, ale celým srdcem.
Prosíme za všechny, kterým zlá slova druhých ničí život. Rozlévej důvěru v jejich blízkosti, zbavuj podezírání, vyžeň malost a zahleděnost do sebe…. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo jsou na tom zle. Vyrovnávají se z důsledky povodní. Za ty, kdo se stali obětí násilí nebo podvodu. Prosíme za nemocné. Bezbranné. Ponižované a vydírané. .. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Otevírej všechny smysly které máme, abychom dokázali odmítnout fanatismus, výzvy k nesnášenlivosti. A buď s těmi, kdo se pro svou odlišnost bojí vyjít ze svého domu. .. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za smíření v Syrii, Turecku a na dalších místech.
Prosíme požehnej čas prázdnin, dovolených, cest a odpočinutí, bud s námi když pojedeme ven, uď s námi i když se budeme vracet.
Společně voláme – Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes,
a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky
