Text: Ex 20,1-3 | Kazatel: Daniel Ženatý
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Skončila těžká etapa Izraelských dějin. Ponížení a úplná ztráta svobody v cizí zemi, v Egyptě.
Už jsou na svobodě, Bůh je vysvobodil. Teď chodí po poušti. Někdy reptají a vzpomínají na otroctví, v němž sice neměli svobodu, ale nemusel rozhodovat, kam se dát a co dělat.
Na cestě do zaslíbené země je vedl Hospodin. Ve dne v sloupu oblakovém, v noci v sloupu ohnivém. Ex 13,23
Po třech měsících od vyvedení – 19,1 – promluvil Bůh k Mojžíšovi na vrcholku hory Sinaj.
Jeho slova tenkrát, jsou i dnes naléhavou, žhavou instrukcí, jak máme žít ve vztahu k Bohu, k druhým a k sobě. Co dělat a co nedělat na cestě skutečné svobody.
Boží slova jsou směrovky na cestě. Cesta vede tudy, i když máš dojem, že by to mohlo jít i jinou cestou. Jsou to směrovky na cestě, ve kterých tepe Boží láska. Je to naléhavé sdělení otce svým dětem. Vím co říkám, věřte mi!
Slova Desatera začínají představením autora:
Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské z domu služby.
Já jsem Hospodin, tedy nikoli jen neurčité, nepojmenované božstvo. Jsem Bůh, který se zjevil Mojžíšovi v keři, jsem který jsem. Jsem někdo. Nejsem něco nahoře, co přece musí být. Jsem Bůh, který se dal poznat v tesaři z Nazareta. Takový jako je on takový jsem já. Ukřižovanému a vzkříšenému patří jméno nad každé jméno.
Je to Bůh známý, ale nikoli tak, že bychom ho odkryli svým umem, jako objevíme neznámý živočišný druh. Je známý, protože se dává poznat a sám se představuje – Já jsem Hospodin.
Představení pokračuje – Bůh tvůj!
Ačkoli je Bůh stvořitel nebe i země, ačkoli přebývá v místě svatém, je nestvořený a věčný, chce být tvým Bohem, člověče. On stvořitel sebe definuje jak Boha, který je tvůj. Chce mít s tebou osobní kontakt.
V tom přivlastňovacím zájmenu – tvůj – se skrývá přinejmenším dvojí:
jednak potěšení. On je člověče tvým Bohem dříve, než ty vůbec pomyslíš. Dřív, než stačíš vzít slovo na jazyk. Ještě jsi v těle matky, a on už je tvým Bohem!
jednak varování. Pozor na manipulaci! „Tvůj“ neznamená, že si s ním můžeš dělat co chceš. To neznamená, že ho vlastníš a máš na něj nárok.
Který jsem tě vyvedl ze země egyptské z domu služby. Z mnoha činů, které pro nás udělal, připomíná Bůh vyvedení z Egypta. Uvedení do svobody. Tento skutek je ještě znásoben v díle Kristově. Tehdy nám řekl s konečnou platností, že mu patříme, že tak jak jsme, jsme skutečně jeho děti, že on o tom rozhodl.
To je úžasné. On osvobozuje. Vyvádí z otroctví. Z otroctví vlastních nereálných představ. Z otroctví úzkostí. Z otroctví peněz, veřejného mínění, drbů, pomluv, děsu z neúspěchu, strachu z nemocí. Z otroctví nočních můr, strachu ze smrti. Neboj se!
**
Tato úvodní slova – Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské z domu služby, můžeme chápat jako refrén všech dalších slov. Všech dalších přikázání.
A jako v lidové písni, ten refrén pak opakovat před každou jednotlivou slokou. Potom přikázání dostanou hlubší smysl. Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země egyptské z domu služby. A proto – nepokradeš. A proto – nezabiješ. Proto že já jsem tvůj Bůh. Proto nemáš vůbec žádný důvod k tomu, abys kradl a zabíjel. Já jsem tvůj Bůh, já ti dávám svobodu – a ty člověče tohle dělat nemusíš! Dávám ti tolik, abys nemusel žít na úkor druhých.
První přikázání které nám Bůh říká zní – Nebudeš mít jiného Boha mimo mne
Je v nás lidech hluboce zakořeněna touha vytvářet si bůžky. Máme sklon k tomu, abychom z nějaké věci kterou potřebujeme, udělali střed svého života, abychom jí sloužili a všechno jí podřizovali.
Luther říká – k jaké věci přilneš srdcem a důvěrou, ta se stává tvým bohem.
Jaké jsou způsoby jak si lidé tvoří modly? Různé. Zmiňme některé:
Přes pudy a vášně – nemůžeme si pomoci, musíme něco mít, touha to vlastnit je víc než všechno co nosím v srdci a mysli.
Podle ep Kolosským také přes lakomství – Kol 3,5. Touha si zabezpečit život jen sám pro sebe hromaděním, úzkostí, abych sám měl stále dost. Skončí to samotou a prázdnotou uprostřed bohatství.
Věci, předměty mají místo služebné, jsou dobré a potřebné a jistě některé máme rádi. Ale nesmí přeskočit na místo nejvyšší, podstatné pro život. Pak jim začneme sloužit.
Modlou se mohou stát také ideály. Tak velmi jsme jimi zaujati, tak mnoho jsme se do nich zamilovali, až ztratíme smysl pro to, že jsou přece jen konečné, omezené, a že jsou i jiné pravdy a hodnoty.
Modlou se může stát kariéra má nebo mých dětí. Kolik rodin je nešťastných, protože rodiče neunesli, že jejich dítě je úplně normální a není vysněný génius, který zahladí to, co se rodičům nepovedlo.
Modlou se může stát má pověst, tak jak vypadám a jaké zásady dodržuji. I lpění na zásadách a řádech a jasných pravidlech se bez lásky stane modlou.
Kde co se dere na nejvyšší místo hodnot, na místo, které paří jen Bohu.
Nebudeš mít jiného Boha mimo mne
Mohlo by to na prvý poslech znít krutě. Bůh nám něco bere. Musím mít jen jednoho, nemohu mít které chci a to je omezení mé svobody!
Ale není tomu tak. Nejen toto, ale i ostatní přikázání jsou doporučením. Někdo, kdo vidí za horizont, nám radí a doporučuje! Nedělej to! Bůh vidí všechny souvislosti a vidí, která cesta je slepá a která vede špatným směrem.
V podobenství o boháčovi a stodolách vidí Bůh, že za dveřmi už jsou ti, kdo si vezmou boháčův život. Člověk to nevidí a plánuje a plánuje, a Bůh se chytá za hlavu, protože vidí souvislost i čas. On zná život a říká nám, člověče, modly tě zničí! Neblázni! Jsou mrtvé. Bez života. Nevyvedou tě z Egypta a nakonec zůstaneš sám. A jednou, ve smrti, ti žádná modla nepomůže. Údolím stínu smrti tě nepřevede nikdo jiný, než živý Bůh.
Nebudeš mít jiné bohy – a život se stane dobrodružstvím ve svobodě. Pak bude život opravdu krásný. Jdi za svými myšlenkami a ideály, raduj se z krásných věcí, pečuj o ně, starej se o rodinu.
To přikázání po tobě člověče nechce nevraživost a sevřené rty. Raduj se, tancuj, ale neposouvej to na první místo. To patří Bohu. On tě vyvedl, proto nemusíš hledat náhražku.
V Bohu je svoboda, s ním má svůj cíl a smysl i cesta pouští.
Bože, ty sám nás kladeš svou ruku, tišíš nás a naplňuješ důvěrou. S tebou se nemusíme bát. Ukazuj nám, že je zbytečné hledat napodobeniny, když s tebou žijeme originál. A prosíme odpusť nám, když nás ty napodobeniny a kopie odvádějí od tebe. Amen
